Bez ohledu na aktuální kurskou ofenzívu hovoří nyní podle německého tisku nejvyšší bruselští diplomaté o možnosti příměří „v dohledné době“

Zatímco pro ukrajinskou armádu se situace na bojišti – i pře současnou kurskou ofenzívu – jeví stále beznadějnější, Západ se připravuje na možná mírová jednání. Mezi diplomaty už koluje konkrétní návrh, který by od Kyjeva vyžadoval velké ústupky.

Vyhlídky Ukrajiny na její obranu proti Rusku jsou stále horší a horší. Ukrajině chybí vojáci a – navzdory dodávkám ze Západu – zbraně a munice. Podle analýz plukovníka Markuse Reisnera z rakouského ministerstva obrany je situace na Donbasu obzvláště kritická. Tam Rusko útočí ze sedmi směrů a brzy by mohlo prorazit poslední obranné linie Ukrajiny.

Zatímco se Kyjev dostává pod rostoucí vojenský tlak, na diplomatické úrovni dochází k pohybu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj souhlasil s pozváním Moskvy na plánovanou mírovou konferenci v listopadu. A před pár dny předběžně poprvé hovořil o možném vzdání se území, k němuž však mohlo dojít pouze se souhlasem Ukrajinců.

Moskva zase pravidelně ohrožuje Západ použitím jaderných zbraní a provádí manévry svých jaderných sil.

Deník DIE WELT odpovídá na nejdůležitější otázky o možných mírových jednáních.

Vydláždila úspěšná výměna zajatců cestu k jednání ve válce na Ukrajině?

Podle amerického poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana nemá výměna žádný přímý dopad na situaci na Ukrajině. Řekl, že nevidí žádnou souvislost mezi jednáním o zadržených a možným diplomatickým úsilím o ukončení války v zemi napadené Ruskem.

Ve skutečnosti výměna zajatců fungovala především proto, že americký prezident Joe Biden a ruský prezident Vladimir Putin sledovali sobecké cíle v konkrétní věci: Biden chtěl dostat do konce svého prezidentského úřadu z vězení co nejvíce občanů USA (a především reportéra „Wall Street Journal“ Evana Gershkoviche).  A propuštěním odsouzeného „vraha z Tiergartenu“ Vadima Krasikova mohl Putin ukázat, že své agenty v zahraničí neopustí, což je důležitý signál pro ruské nájemné vrahy a agenty tajných služeb.

Proč je nyní Zelenskyj otevřenější jednání?

Nemá jinou možnost. Zelenskyj zřejmě nabyl dojmu, že přes všechny požadavky z Kyjeva není Západ, stejně jako v minulosti, připraven dodat v budoucnu výrazně nebo rychleji více zbraní. Situace na bojišti pro ukrajinské vojáky a ničení kritické infrastruktury pro obyvatele Ukrajiny se přitom stále dramatizuje.

Bez ohledu na výsledek voleb navíc nová americká vláda v nadcházejícím roce podporu Kyjevu spíše sníží než zvýší. Mezi nejvyššími západními diplomaty také panuje názor, že Krym, který anektovalo Rusko, je definitivně ztracen a Zelenskyj by se měl zdržet svých maximálních požadavků na úplnou územní celistvost.

Existuje řada indicií – včetně nedávné návštěvy ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby v Pekingu – že Zelenskyj již směřuje k jednání s Ruskem a pomalu na ně připravuje Ukrajince.

Musí Moskva brzy vyjednávat, protože ruské válečné rezervy se tenčí?

Nemusí. Podle ukrajinského vrchního velitele Oleksandra Syrského je v zemi aktuálně 520 000 ruských vojáků a do konce roku by jich mohlo být dokonce 690 000, což je rekordní množství. Západní sankce mají podle finského Výzkumného centra pro energii a čistý vzduch (CREA) jen malý účinek. Od začátku války získala Moskva 707 miliard eur z prodeje ropy, plynu a uhlí, to je dost na to, aby byly pokryty letošní náklady na válku (okolo 100 miliard eur).

I přes sankce se Moskvě stále daří dovážet dostatek zahraničních dílů pro zbrojní výrobu. Země už dávno přešla na válečnou výrobu. Moskva ročně vyrábí přes tři miliony dělostřeleckých granátů a podle ruského vojenského výzkumného institutu se sídlem v Londýně má značné zásoby raket Iskander s doletem až 500 kilometrů. Podle vojenských expertů může Rusko pokračovat ve válce na současné úrovni nejméně další dva roky.

Obě strany zastávají své maximální pozice. Kde může být nalezen kompromis?

To závisí na tom, jak silná bude vyjednávací pozice každé strany během rozhovorů. Dřívější naděje Západu, že by se Ukrajina mohla příští rok vrátit k ofenzivě, se nezdá být reálná. Diplomatické kruhy v Bruselu se shodují, že letité příměří by mohlo být reálné „v dohledné době“, aniž by došlo k přímým mírovým jednáním s konkrétními výsledky.

To by bylo zničující pro ekonomickou situaci Ukrajiny a vyhlídky na přistoupení k EU. Princip výměny „území za mír“ je neustále v kruzích NATO zmiňován. Za současného stavu se zdá, že Ukrajina již není schopna vyhnout se územním ztrátám jako ceně za mír. Aby tomu tak nebylo, Západ by musel Ukrajině poskytnout větší vojenskou podporu.

Bývalý náměstek generálního tajemníka NATO a bývalý německý tříhvězdičkový generál Heinrich Brauss pro deník WELT řekl, že Kyjev by se mohl vzdát svého požadavku na členství v NATO, pouze pokud by v zemi byli rozmístěni západní vojáci.

Kdo bude vyjednávat o budoucnosti Ukrajiny?

Ve skutečnosti rozhoduje Ukrajina, Rusko, USA a Čína. Moskva se pokusí vyjednávat nejen o Ukrajině, ale také – podle ministra zahraničí Sergeje Lavrova – o „novém světovém řádu“. Zda se to podaří, závisí do značné míry na tom, jak silně bude Peking v tomto bodě podporovat Moskvu. Čína má z ekonomických důvodů velký zájem na dobrých vztazích s Evropou.

Pokud bude válka pokračovat, zvýší se riziko ruského jaderného úderu proti Západu?

„Samozřejmě, že Západ musí brát Putinovy ​​jaderné hrozby vážně, ale nesmí se jich děsit,“ říká Brauß. Západ, stejně jako americký ministr zahraničí Antony Blinken, dal nedávno Rusku jasně najevo, že zemi budou v případě prvního použití substrategických jaderných zbraní čelit katastrofálním následkům. „Odstrašení se odehrává v mysli soupeře. Vytváří kalkulaci rizika,“ říká tříhvězdičkový generál. „Pro darebáka Putina by náklady na použití jaderných zbraní byly větší než přínosy.“

Západ by se neměl nechat vydírat Putinem, řekl Brauß. „To mu otevírá dveře a blokuje strategické možnosti pro Západ.“ Poukazuje na to, že navzdory všem protiopatřením, která Rusko oznámilo, ani dodávka bitevních tanků ani raket krátkého doletu, jako je ATACMS, nevedly k žádným odvetným opatřením.

Nevidí riziko, že by Rusko mohlo věrohodně ohrožovat nebo dokonce zaútočit na Německo jadernými zbraněmi. V této zemi jsou rozmístěny desítky tisíc amerických vojáků a jsou zde významná americká vojenská velitelská zařízení. Německo je také členem NATO, ve kterém podle článku 5 platí záruka kolektivní bezpečnosti. „Hrozba vůči Německu by byla také hrozbou vůči Americe,“ řekl Brauß.

Putinovi se však svými jadernými hrozbami daří bránit Západu poskytovat Ukrajině větší vojenskou podporu. Strach z vojenské eskalace a z toho, že by NATO mohlo být zataženo přímo do války, hrál od začátku války v únoru 2022 ústřední roli v kalkulacích politiků, jako je americký prezident Joe Biden a kancléř Olaf Scholz.