Proč se německá vláda zdráhá zveřejnit skutečné náklady na zelenou energetickou transformaci

Před 20 lety bylo Němcům slíbeno, že přechod na zelenou energetiku (Energiewende) lze uskutečnit s náklady, kterou budou v přepočtu na jednu domácnost zanedbatelné. Od té doby se ale celkové výdaje pravděpodobně zvýšily na 500 až 1 000 miliard eur. Přesné náklady však německá vláda zřejmě ani nezná.

Zelená energetická transformace by měla stát každou domácnost v Německu pouze jako jeden kopeček zmrzliny měsíčně, slíbil před 20 lety tehdejší spolkový ministr životního prostředí Jürgen Trittin (Zelení). Málokdy se nějaký politický slib tak minul s realitou.  V závislosti na tom, který vědecký institut sledujete, se odhady nákladů na energetickou transformaci zatím pohybují mezi 500 miliardami eur a 1000 miliardami eur, tedy jedním bilionem eur.

V přepočtu na zhruba 40 milionů německých domácností to znamená kolem 600 až 1200 eur na domácnost ročně, a to navíc k průběžným nákladům na energii. Odborníci očekávají v příštích 20 letech ještě vyšší výdaje, manažerská poradenská společnost McKinsey dokonce očekává, že to bude částka kolem šesti bilionů eur.

Co zatím ještě chybí je zveřejnění nákladů na energetickou transformaci spolkovou vládou. Mluvčí pro hospodářskou politiku poslaneckého klubu AfD v Bundestagu Leif-Erik Holm to chtěl změnit a interpeloval vládu s otázkou na náklady energetické transformace. Odpověď ministerstva hospodářství a klimatu, kterou má deník DIE WELT exkluzivně k dispozici, však do věci světlo nevneslo.

Neexistuje žádný odhad veřejných investic

„Dostatečně přesné rozdělení soukromých a veřejných investic do energetické transformace je metodicky těžko proveditelné,“ píše ministerstvo Roberta Habecka (Zelení). „V této souvislosti nemá spolková vláda žádný odhad veřejného podílu těchto investic.“

Německá vláda v zásadě taková hodnocení neprovádí, sleduje analýzy a studie třetích stran týkající se této problematiky, aniž by přejímala jejich výsledky jako celek. „S výhledem do roku 2045 bude dosažení čisté neutrality skleníkových plynů v Německu ale vyžadovat značné dodatečné investice,“ připouští ministerstvo.

Celá záležitost má to ale i jednu ironickou kladnou stránku. Povodně a sucha ukazují náklady vzniklé tím, že se vláda nezabývala dostatečně ochranou před přírodními katastrofami, chcete-li i jako v reakci na změnu klimatu. Navíc byly eliminovány investice do fosilních elektráren. Ministerstvo hospodářství přitom slibovalo, že energetická transformace „spustí růstové impulsy“.

Studie však právě vypočítala, že náklady na energetickou transformaci byly také významně ovlivněny odchodem od jaderné energie. Pokud by Německo v roce 2002 zůstalo u jaderné energie namísto spoléhání se na obnovitelné energie, ušetřilo by 600 miliard eur a mohlo by i přes to stále vyrábět elektřinu bez dodatečných emisí CO₂. Vláda se k tomu ale nevyjádřila.

„Celý energetický přechod je obrovský black box. Jakmile se člověk domáhá nějaké konkrétní odpovědi, spolková vláda začne mlžit, “ komentuje odpověď Habeckova ministerstva na jeho dotaz politik AfD Leif-Erik Holm. „Nemůžete postavit na hlavu celé zásobování energií v ekonomice s 83 milionů lidí, aniž byste měli alespoň hrubý odhad, jak, a především zda se to vyplatí,“ říká.

„Zelený sen o transformaci v energetickém sektoru“ ohrožuje konkurenceschopnost Německa a bude stát budoucí generace stovky miliard eur. Proto vláda o číslech mlčí, říká Holm. „Obává se, že pokud by se o nich vědělo, dále by to snížilo již tak klesající akceptaci energetického přechodu (Energiewende) mezi občany.“