Ve Švýcarsku platí majitelé domů a bytů zvláštní daň z tzv. „fiktivního nájemného“ – tedy z částky, kterou ušetří tím, že nemusí platit nájem. Nyní lidé v referendu rozhodují, zda tento historický a kontroverzní systém zrušit. Spor mezi vlastníky a nájemníky ukazuje, jak se i bohatá země potýká s rostoucí nerovností a hledáním nových zdrojů pro státní rozpočet – a může být inspirací i pro debatu o majetkových daních v Česku.
Historie daně z „fiktivního nájemného“
Systém tzv. Eigenmietwert vznikl už ve 30. letech minulého století, aby Švýcarsko získalo více peněz na zbrojení. Vlastníci nemovitostí musí dodnes zdaňovat částku, kterou ušetří tím, že nebydlí v nájmu. Z ekonomického hlediska jde o logiku – i kapitál vložený do bydlení přináší užitek, podobně jako akcie nebo vklady.
Nespokojenost vlastníků domů
Pro majitele domů je tato daň dlouhodobě nepopulární. Mnozí ji považují za nespravedlivou, protože jde o zdanění „neviditelného příjmu“. Až donedávna se však dala vykompenzovat odpočty za hypotéky a renovace. Po éře nulových úrokových sazeb a zpřísnění pravidel ale tyto výhody zmizely a daň začala být citelná zejména pro starší lidi s plně splacenými hypotékami.
Referendum jako lakmusový papírek společnosti
V neděli Švýcaři rozhodují, zda tuto daň zrušit. Zároveň hlasují o zavedení zvláštní daně z druhého bydlení, která má nahradit výpadky příjmů v turistických regionech. Obě otázky jsou spolu provázány – pokud voliči odmítnou druhou daň, zůstane i ta původní.
Střet chudších a bohatších
Průzkumy ukazují, že podpora zrušení daně klesla a většina nájemníků je proti. Tvrdí, že by tím majitelé přestali být zdaňováni podle své schopnosti platit, jak vyžaduje ústava, a že by náklady nakonec dopadly na zbytek populace.
Majitelé naopak namítají, že jde o trestání za to, že si pořídili vlastní domov. Největšími vítězi zrušení by byli především senioři s už splacenými hypotékami a nízkými příjmy.
Lekce pro Česko
Zatímco v Česku se v posledních letech debata o majetkových daních soustředí spíše na nemovitosti a dědictví, švýcarský model ukazuje, že i v tradičně bohaté a fiskálně odpovědné zemi může být otázka zdanění vlastnictví vysoce konfliktní. Rozhodnutí referenda může být signálem, jak se mění vztah společnosti k přerozdělování bohatství a zda převládne princip solidarity, nebo důraz na ochranu individuálního majetku.