Útok na Německo? „Mohlo by se to stát v roce 2026. Může to být dnes večer.“

Bývalý generální inspektor Bundeswehru Eberhard Zorn kritizuje plány vlády, která chce spoléhat na dobrovolnou službu a loterii odvedenců.
Podle něj Německo potřebuje povinnou roční službu pro ženy i muže – a musí znovu pochopit, co vlastně stojí za obranu.
Rozhovor vedl deník Welt am Sonntag (redakčně upraveno).

WELT AM SONNTAG (WAMS): Pane Zorne, Německo potřebuje desítky tisíc nových vojáků. Vláda se i nadále spoléhá na dobrovolníky. Stačí to?

Eberhard Zorn: Kdyby dobrovolnost stačila, už dávno bychom naše cíle splnili. Možnost nastoupit do služby dobrovolně přece existuje – mladí lidé si mohou zvolit délku mezi sedmi a 23 měsíci. A přesto jsme se ani dnes nepřiblížili hranici 203 000 vojáků.

WAMS: Cíl 203 000 aktivních vojáků stanovila už Ursula von der Leyen. Podle závazků vůči NATO má mít Bundeswehr dokonce 260 000 vojáků. Dnes jich je jen kolem 183 000. Znamená to, že armáda není dost atraktivní?

Zorn: To záleží na tom, co kdo považuje za atraktivní. Pro mě je to smysluplný úkol, moderní vybavení, funkční infrastruktura a dobré sociální podmínky. Obrana státu má v Německu širokou podporu a z hlediska vybavení se už leccos zlepšilo. Problém je v zázemí – chybí kasárna, ubytovny pro brance a rezervisty. Za Ursuly von der Leyen se sice zlepšily podmínky bydlení a vznikly jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje, ale to nestačí.

WAMS: Jak by se podle vás mělo postupovat, aby se naplnily personální cíle?

Zorn: V Německu se všechno točí kolem dobrovolnosti a individuálních práv. Jenže situace je vážná. Musíme si připomenout, že vedle práv existují i povinnosti – a odpovědnost vůči společnosti.
Každý člověk by měl své zemi jeden rok sloužit – v armádě, v sociální službě nebo třeba u technické pomoci.
Jsem přesvědčen, že Německo se svým právním státem, sociálním systémem a členstvím v Evropě je hodnotou, kterou stojí za to bránit. Proto podporuji povinnou službu pro muže i ženy.

WAMS: Tedy něco jako „rok služby pro Německo“?

Zorn: Přesný název není důležitý. Klíčová je myšlenka povinnosti. Dobrovolnost by se měla týkat jen výběru – kde a jak člověk ten rok odslouží. Všichni by měli dostávat stejnou odměnu. Bundeswehr potřebuje lidi nejvíc – pětina míst je neobsazená, a žen je málo. A to mluvíme jen o základním stavu, ne o plánované rezervě 200 000 vojáků.

WAMS: Pro povinnou službu ale neexistuje politická většina. Vláda se pře o to, jak brannou povinnost reformovat. Jedním z návrhů bylo, že pokud nebude dost dobrovolníků, rozhodne o nástupu do služby los. Co si o tom myslíte?

Zorn: To bylo komunikační fiasko. Místo takových nápadů je potřeba konečně jednat.
O reformě diskutujeme už od roku 2019, ale chybí politická vůle i realistický pohled na hrozby. Musíme mít plán, který stanoví, kolik nových vojáků chceme každý rok. A celé ročníky znovu systematicky odvádět – losování ničemu nepomůže.

WAMS: Vláda plánuje znovuzavedení odvodů až v roce 2027. Je to pozdě?

Zorn: Dřív to prostě nejde – nemáme instruktory, ubytování ani náborové úřady.
Někteří říkají, že by se mohly postavit provizorní tábory. Ale to by okamžitě přineslo tisíce stížností.
Proto považuji přístup ministra Pistoriuse – rychlou a jednotnou výstavbu zařízení – za správný krok.

WAMS: V poslední době se často objevují drony nad citlivými oblastmi, třeba letišti. Má Bundeswehr dostatečné pravomoci k obraně proti nim?

Zorn: Právní rámec je jasný – armáda může pomáhat policii. Ale problém je vybavení. Policie ho má málo, a proti rojům dronů, jaké vidíme na Ukrajině, jsou potřeba vojenské prostředky.
Do budoucna by měla mít každá kasárna vlastní systém obrany proti dronům, stejně jako kritické podniky – chemičky, elektrárny, rafinerie. V případě útoku se nedá čekat, až přijede spolková policie.

WAMS: Jak vysoké je podle vás riziko takových útoků do budoucna?

Zorn: Velmi vysoké. Hybridní válka už probíhá, jen ji nevidíme v souvislostech.
Kyberútoky, sabotáže infrastruktury, falešné zprávy – všechno to dohromady může zemi ochromit.
Při povodních v údolí Ahr jsme viděli, jak křehká je naše společnost: bez signálu, bez mostů, bez informací. Musíme znovu posílit odolnost obyvatelstva.

WAMS: Ministr obrany Pistorius říká, že Německo musí být do roku 2029 „připraveno na válku“, protože tehdy by mohlo být Rusko znovu schopno útoku. Souhlasíte?

Zorn: Ta čísla vycházejí z odhadů zpravodajských služeb.
Záleží na tom, jak rychle Rusko obnoví výrobu zbraní a početní stavy armády.
Do toho vstupují i americké prezidentské volby v roce 2028 – období, kdy je Západ oslabený.
A nesmíme zapomínat na Čínu a Tchaj-wan.
Když se tyto proměnné změní, může se změnit i načasování.
„Mohlo by to být v roce 2026. Mohlo by to být dnes večer,“ říkám naprosto vážně.
Nikdy dřív jsem nezažil tak nepředvídatelnou a složitou situaci, ani během studené války.

WAMS: Jak by se situace změnila, kdyby na Ukrajině došlo k příměří?

Zorn: Obávám se, že tlak – i mediální – rychle poleví. A hned se ozve známá otázka: „Musíme opravdu dávat tolik miliard do armády?“ Za 45 let služby jsem takové debaty zažil nesčetněkrát. Po anexi Krymu jsme nic nedělali a sledovali, jak Rusko masivně posiluje Kaliningrad. Pokud se nepoučíme, zopakujeme stejnou chybu.

WAMS: Co pro vás znamená, že je země „hodná obrany“?

Zorn: Vojáci Bundeswehru skládají přísahu, že budou věrně sloužit Spolkové republice a bránit svobodu německého lidu. Nejde jen o mír – jde o to, jak žijeme ve svobodě, o právní stát a hodnoty, které jsme vybudovali po druhé světové válce. Musíme stát za svým státem – nejen jako národem, ale jako součástí Evropy. A to se v debatě o branné povinnosti často ztrácí. Nejde o detaily, ale o pochopení, co vlastně chceme bránit. Kdo to zapomněl, ať si přečte německou Ústavu (Základní zákon) – všechno je tam napsané.

Český redakční přesah:

Zornova slova jsou varováním i pro Česko. Podobně jako Německo čelí otázce, zda má armádu stavět jen na dobrovolnících, nebo znovu obnovit systém obecné povinnosti. Jeho věta „Mohlo by to být dnes večer“ působí znepokojivě – ale vystihuje realitu doby, kdy se Evropa probouzí do nové éry nejistoty.