„Žáci mi říkají, že chtějí být na Bürgergeldu.“ – Učitel Jonas Schreiber o realitě německých škol

Učitel (Realschullehrer) Jonas Schreiber (31) z Mnichova učí ekonomii, účetnictví, IT a tělocvik. Miluje svou práci, ale říká otevřeně: „Pokud to dalších čtyřicet let poběží stejně, psychicky to nevydržím.“
Ve své knize „Realtalk Lehreralltag“ popisuje, jak podle něj opravdu vypadá výuka v současném Německu – a co se ve školství děje za zavřenými dveřmi. Die WELT přinesl s panem Schreiberem rozhovor, jehož přepis uvádíme níže:

Proč jste napsal knihu?

Schreiber: Svoji práci mám rád, ale pokud bude školství fungovat tak jako teď, vyhoříme všichni. Chci ukázat, co se v hodinách skutečně odehrává – a jaké žáky vlastně vychováváme.

Odmítání učení je běžné

Mnoho žáků mu dnes řekne do očí, že nemají zájem se učit.
„V jedné třídě mají prezentaci, téma si mohli zvolit sami. Čtyři termíny přípravy ignorovali. Řekli mi: ‚My si radši vezmeme pětku.‘“

SPORT: Generace bez motivace

To, co se podle něj děje v tělocviku, je ještě horší.

Dříve byl sport místem, kde si i slabší žáci zlepšovali sebevědomí.
Dnes?
„Páťáci si raději vezmou nedostatečnou, než aby si zahráli fotbal. A to nejde o obézní děti – jen prostě nemají motivaci.“

Podle Schreibera je to signál hlubšího problému: výkon se už v Německu nevyžaduje.

„Budu radši na dávkách“ – realita roku 2025

Schreiber potvrzuje, že mu to žáci říkají otevřeně:
„Ano, někteří už v 7. nebo 8. třídě mluví o tom, že chtějí žít na sociálních dávkách (Bürgergeldu). A škola je nezajímá.“

V hodinách kariérního poradenství prý chybí jakýkoliv zájem – žáci nechtějí psát přihlášky ani přemýšlet o své budoucnosti.

Masivní problémy s disciplínou

Zpoždění je podle něj normou.
Škola řeší denně až deset případů pozdních příchodů.
U něj v hodině píše opozdilec celou stránku textu. Pomohlo to – ale jen trochu.

Problémem jsou i rodiče:

• část z nich o školu nejeví zájem,
• část neumí německy a děti jim musejí překládat,
• a jiní jsou tzv. „helikoptroví rodiče“ – vyhrožují právníky kvůli každé špatné známce.

Na třídní schůzce v 10. ročníku (před závěrečným vysvědčením) se z 25 dětí dostavili tři rodiče.

Čtení na úrovni prvňáka

„Možná jeden žák ze sta čte doma,“ říká Schreiber.
Děti nezvládají přečíst ani třířádkový text.
Neznají základní slova jako „jezevčík“ nebo „vrba“.

V závěrečných testech odevzdávají práce bez teček, čárek, celé psané malým písmem.
A protože má učitel hodnotit jen obsah, za češtinu/gramatiku nemůže strhávat body.

To podle něj vede k masivnímu zneužívání diagnózy dyslexie.
„V některých třídách má LRS každý pátý žák – ne proto, že by to všichni potřebovali, ale protože to přináší výhody.“

Smartphony: 7–8 hodin denně

Když žáky konfrontoval s jejich průměrnou denní dobou u obrazovky, byli v šoku.

„V 8. třídě je to průměrně 7 až 8 hodin denně – hry, sociální sítě, nekonečné dopaminové dávky.“

iPady podle něj školu nezachránily – ve skutečnosti ji ještě zhoršily.
Děti nepracují, ukládají si špatné materiály, zapomínají hesla či si posílají fotky během výuky.

Migrace: Integrace je už nefunkční

V některých třídách je 90 % žáků s migračním původem.
„Když jsou tři německá jména ve třídě, integrace je prakticky nemožná.“

Problémy, které popisuje:

• chlapci odmítají sedět vedle dívek,
• učitelky jsou terčem sexismu („nemáte právo nám poroučet“),
• dívky náhle přicházejí v šátku – v jednom případě dokonce v plné burce,
• žáci odmítají považovat Německo za svou zemi.

„Většina z nich se cítí jako Syřané, Afghánci nebo Albánci, i když se narodili tady.“

Politika ve třídách? Ano, a špatně

Schreiber popisuje případ, kdy učitelka přenesla do výuky mediální strašení jednou politickou stranou.
Výsledek?
Německá žákyně s pasem a rodinou zde narozenou se bála, že bude deportována.

Řešení? Struktura, řád a nároky

„Děti nepotřebují být ‚buddy‘ učitele. Potřebují hranice.“
Schreiber zdůrazňuje:

• menší třídy
• důraz na výsledky
• jasná pravidla
• jednotná očekávání
• spolupráci školy a rodičů

Učitelé podle něj „nejsou nepřítel“, ale poslední lidé, kteří se snaží děti připravit na život.

ČESKÝ PŘESAH: Proč by tento rozhovor měl zajímat Česko

Přestože jde o německý příběh, varování je extrémně aktuální i pro nás:

1. Propad vzdělávání je regionální trend

Čtenářská gramotnost klesá v celé Evropě.
Česko v posledním PISA testování také padá – a to i bez masivní migrace jako v Německu.

2. Motivace dětí mizí

Učitelé v ČR potvrzují stejné trendy:

• nechuť učit se
• nezájem o budoucnost
• extrémní doba u mobilu
• problémy s disciplínou

3. Sociální systém jako životní plán

Německo je jen o pár let před námi:
Když děti vidí, že práce nepřináší větší jistotu než dávky, motivace mizí.

4. Integrace v českých městech teprve začíná

Česko zatím není na úrovni Mnichova, ale:

• romské školy,
• vyloučené lokality,
• příchod Ukrajinců,
• růst paralelních komunit

→ to vše může vést do podobného stavu.

5. Dopad na bezpečnost, ekonomiku a budoucnost

Slabé vzdělávání = slabší pracovní trh = méně daní = slabší stát.
To, co popisuje Schreiber, není jen školní problém.
Je to civilizační problém.