Evropa na kolenou? Trump nás odepisuje — ale data ukazují pravý opak. Co se tedy skutečně děje (a proč to Česko musí číst)!

Evropa není na úpadku. Data ukazují vyšší produktivitu a blahobyt než v USA. Co to znamená pro Česko, průmysl, energii a AI?

V nové bezpečnostní strategii USA se tvrdí, že EU je na sestupu a zadusila svobodu i inovace. Přidávají se šéfové amerických obrů: „Evropa má problém,“ říká bankéř Jamie Dimon; Ford varuje před „muzeem výroby“. Jenže když se podíváme na čísla, vyjde jiný příběh: Evropa je bohatší než dřív, má vyšší produktivitu a delší život než USA. A co je důležité pro Česko? Debata o regulaci, energetice a průmyslu je o našich pracovních místech, ne o geopolitickém PR.

V posledních týdnech se na Evropu valí tvrdé výroky z Washingtonu i amerického byznysu. Nová Národní bezpečnostní strategie Donalda Trumpa označuje EU za prostor „ekonomického úpadku“, který omezuje „politickou svobodu a suverenitu“ a cenzuruje svobodu slova. Paralelně se ozývají lídři velkých korporací: Jamie Dimon z JPMorgan mluví o vyhnání firem a inovací, Jim Farley z Fordu varuje, že Evropa sklouzne k „muzeu výroby 20. století“. Vypadá to dramaticky — ale je to přesné?

Podíl na světovém bohatství není totéž co chudnutí

Ano, podíl Evropy na globálním HDP (v paritě kupní síly) od 90. let klesl. Jenže stejně klesl i podíl USA. Neznamená to, že Evropa nebo Amerika chudnou — roste zbytek světa, především Čína a Indie, které se staly industriálními velmocemi. Evropa je dnes bohatší než v roce 1990 a její ekonomiky jsou strukturálně jiné: více služeb, více znalostních odvětví, více přidané hodnoty.

To ovšem neznamená, že Evropa nemá problémy. Energetický šok a inflace posledních dvou let zasáhly zejména energeticky náročná odvětví — a Evropa dováží plyn, zatímco USA mají domácí zdroje. Čínská konkurence tlačí na exportní model Německa, Rakouska i Česka; auto průmysl prochází bolestivou transformací, tisíce míst zmizely nebo se mění.

USA jedou na fiskální steroidy, Evropa šetří

Když se podíváme na politiku, je rozdíl jasný: USA jedou expanzivní fiskál, Evropa se znovu řídí „maastrichtským“ šetřením. To zvyšuje americkou domácí poptávku a tlumí dopady transformace. V EU se tlak šetření často potkává s tvrdými investičními potřebami — energetika, digitalizace, infrastruktura.

Blahobyt: delší život, lepší sociální standardy

Častý slepý úhel amerických kritiků: evropský model vytváří širší blahobyt. Data ukazují delší život v EU než v USA, nižší mateřskou úmrtnost a lepší přístup ke zdravotní péči pro běžnou populaci. USA utrácejí za zdravotnictví více na hlavu, ale systém má nízkou efektivitu. Evropský „díl koláče“ jde částečně do volného času: průměrný Američan odpracuje kolem 1 789 hodin ročně, zatímco Evropan (např. Rakousko) výrazně méně — a přesto udržuje vysokou produktivitu.

Produktivita: Evropa není „muzeum“

Klíčová metrika prosperity je produktivitа práce. V řadě evropských zemí (Rakousko, Nizozemsko, Dánsko) je produktivita na hodinu práce srovnatelná či vyšší než v USA; Německo a Francie jsou velmi blízko. V praxi to znamená, že Evropa dokáže vyrobit více s méně odpracovanými hodinami — a část „výnosu“ investuje do kvality života.

Kde se bere americká kritika? Strategie, ne statistika

Proč tolik negativních prohlášení právě teď? Odpověď je pragmatická: regulace. Ford tlačí na uvolnění emisních/flotilových cílů, protože spalovací motory jsou pořád pro firmu výnosnější. Z Washingtonu přichází politická munice v době, kdy EU míří na velké US tech: pokuty za netransparentní reklamu (X) nebo řízení vůči Google kvůli chování v AI obsahu. Každý tento krok ohrožuje klíčový druhý trh amerických firem po USA — Evropu. Je proto výhodné vykreslit EU jako „byrokratické monstrum“, které brání inovacím.

Co z toho plyne pro Česko?

Pro ČR má tahle debata velmi konkrétní dopad:

• Automotive: Přechod na elektromobilitu, bateriová výroba, software a služby — tady se rozhoduje o české zaměstnanosti. Regulace flotilových cílů není „byrokracie“, ale tržní signál, kam má jít investiční kapitál.
• Energetika: Po krizi jsme zrychlili diverzifikaci a úspory. Levná, stabilní energie (včetně jádra a OZE) je nutná pro konkurenceschopnost české výroby.
• AI a datová centra: USA vedou investice, Evropa dohání. Česko má šanci v aplikované AI, průmyslovém softwaru a kyberbezpečnosti, pokud propojí univerzity, firmy a veřejné zakázky.
• Produktivita a talenty: Nové daňové a vzdělávací politiky by měly zvyšovat produktivitu — automatizace, reskilling, lepší digitalizace státní správy (méně opravdové byrokracie, více smart regulačních sandboxů).

Shrnutí:

Podle rakouského deníku DER STANDARD Evropa nechudne, ale transformuje se. Kritika z USA není jen ekonomická analýza — je to strategická komunikace s jasným cílem: uvolnit evropská pravidla a získat jednodušší přístup na náš trh. Data o produktivitě, délce života a sociálním standardu ukazují, že evropský model má sílu. Výzva pro nás není „méně Evropy“, ale chytřejší Evropa: rozumné investice, efektivní regulace, otevřená konkurence a šance pro Česko v nových odvětvích.