Němci zaplatí dvakrát. EU sahá na ruské peníze – a Putin chystá protiúder

EU sahá na ruské peníze

Evropská unie plánuje použít zmrazená aktiva ruské centrální banky jako zajištění půjčky pro Ukrajinu. Moskva to považuje za nepřijatelný precedens a připravuje právní i ekonomickou odvetu. Do sporu se zapojují členské státy včetně Belgie – a nově i český exprezident Andrej Babiš, který varuje před důsledky pro evropské daňové poplatníky.

Evropa mění pravidla hry

Podle DIE WELT se Evropská unie v otázce financování Ukrajiny posouvá do nové, právně i politicky riskantní fáze. Po více než dvou letech od zahájení války plánuje použít zmrazená aktiva ruské centrální banky, která se nacházejí především v Belgii u depozitáře Euroclear, jako zajištění půjčky pro Kyjev. Celková hodnota těchto aktiv dosahuje zhruba 185 miliard eur.

Protože některé členské státy – mimo jiné Belgie a Maďarsko – s tímto krokem dlouhodobě váhaly, sáhla Evropská komise k mimořádnému nástroji: využila článek 122 Smlouvy o fungování EU, který umožňuje jednat v krizových situacích i bez jednomyslného souhlasu všech států. Výsledkem je fakticky časově neomezené zmrazení ruského majetku.

Tím ale konflikt nekončí. Naopak.

Moskva přechází do protiútoku

Rusko nyní reaguje právní cestou. Ruská centrální banka podala žalobu na náhradu škody ve výši 18,2 bilionu rublů (cca 195 miliard eur) proti belgickému Euroclearu. Cíl je zřejmý: vytvořit precedens, který umožní konfiskaci západních aktiv v Rusku – ať už prostřednictvím soudů, nebo exekucí.

Něco podobného už Moskva vyzkoušela v menším měřítku. Na začátku prosince rozhodl moskevský arbitrážní soud ve prospěch ruského státu v případu proti lotyšské bance Rietumu. Výsledkem byla konfiskace aktiv v hodnotě 30 miliard rublů. Kreml tím vyslal jasný signál: pokud Západ sahá na ruský majetek, Moskva odpoví stejnou mincí.

Skrytý strašák: západní firmy v Rusku

Největší obavy dnes nepanují ani tak v politice, jako spíše mezi evropskými firmami, které v Rusku stále působí. Ty jsou vystaveny riziku, že se stanou rukojmím geopolitického sporu.

Zvlášť citlivým bodem jsou takzvané C-konta – speciální účty, na které Rusko od roku 2022 ukládá zisky a dividendy zahraničních společností. Odhady mluví o částkách v řádu miliard eur, přičemž aktuální objem není veřejně znám. Podle expertů může Moskva tato aktiva znárodnit jako první krok odvety.

Ještě větší obavy ale vzbuzuje možnost konfiskace fyzických aktiv – továren, logistických center nebo celých podniků. To by znamenalo definitivní ztrátu investic, které už dnes mnohé firmy účetně odepsaly, ale strategicky s nimi stále počítají.

„Němečtí daňoví poplatníci zaplatí dvakrát“

Podle představitelů německo-ruské obchodní komunity má celá operace jeden zásadní problém: náklady nakonec ponesou němečtí, popř. evropští daňoví poplatníci.

Zaprvé proto, že Rusko se může „odškodnit“ na evropských aktivech na svém území. A zadruhé proto, že zmrazený ruský majetek slouží pouze jako zajištění půjčky – nikoli jako přímé reparace. Pokud by po skončení války nedošlo k formálním reparacím, půjčku by musely splácet členské státy EU ze svých rozpočtů.

Český rozměr: připojuje se i Andrej Babiš

Do debaty se nově zapojil i Andrej Babiš, který se postavil na stranu Belgie a dalších států varujících před precedenčním dopadem celého kroku. Podle něj může použití zmrazených státních rezerv otevřít nebezpečnou cestu, která v budoucnu ohrozí finanční důvěryhodnost Evropy i její schopnost přitahovat zahraniční kapitál.

Babiš upozorňuje, že Česká republika sice ruská aktiva v podobném rozsahu nehostí, ale dopady ponese nepřímo:
– přes evropský rozpočet,
– přes oslabení investičního prostředí,
– a přes možné odvety vůči evropským firmám, jejichž součástí jsou i české subdodavatelské řetězce.

Co to znamená pro Česko

1. Riziko finanční spoluodpovědnosti – pokud půjčka Ukrajině nebude splacena, Česko se bude podílet na jejím krytí.
2. Ohrožení českých firem nepřímo napojených na Rusko – přes evropské koncerny a subdodavatele.
3. Precedens pro zacházení se státními rezervami – který může v budoucnu dopadnout i na menší státy.
4. Politické pnutí uvnitř EU – rozdělení mezi „tvrdou linií“ a opatrnějšími státy se prohlubuje.
5. Dlouhodobý dopad na investiční klima v Evropě – nejistota zvyšuje cenu kapitálu i pro Česko.