Německu hrozí další otevření hranic pro migranty

Německo zvažuje konec hraničních kontrol. Pro Českou republiku by to znamenalo návrat migračního tlaku, sekundární migraci přes Bavorsko a Sasko a znovu otevřenou otázku ochrany schengenského prostoru. Pokud Berlín ustoupí tlaku Bruselu, dopady se neomezí jen na Německo – projeví se i ve střední Evropě, včetně Česka.

Německá CSU oznamuje „velkou deportační ofenzivu 2026“. Současně však evropský komisař pro vnitřní záležitosti Magnus Brunner požaduje po Německu brzké ukončení stálých kontrol na vnitřních hranicích EU. Pokud se mu podaří prosadit svůj postoj, hrozí podle autora zdrojového článku v deníku DIE WELT, bývalého šéfa výboru pro vnitro v Bundestagu, Wolfgangа Bosbacha, paradoxní situace: lidé, kteří byli nuceni Německo opustit, se budou moci brzy vrátit.

Na úvod je třeba říci jednu zásadní věc: nejde o otázku „migrace ano, nebo ne“. Migrace byla, je a bude součástí evropských dějin. Německo – stejně jako Česká republika – mělo v minulosti řízenou pracovní migraci, například v letech 1955 až 1973, kdy byli cíleně přijímáni zahraniční pracovníci. Stejně tak existuje morální a právní povinnost poskytovat ochranu lidem prchajícím před válkou či politickým pronásledováním.

Z humanitárního hlediska však vždy platila zásada: ochrana je dočasná – trvá jen do doby, než je možný návrat do vlasti nebo bezpečné třetí země.

Teorie versus realita

Praxe je ovšem mnohem složitější. To dnes vidíme zejména na sporu o návrat syrských uprchlíků. Ke konci roku 2025 žilo v Německu přibližně jeden milion syrských občanů, tedy asi pět procent celé populace Sýrie. Z toho více než 710 000 osob mělo status ochrany. Jen menšina získala plný azyl, většina obdržela tzv. subsidiární ochranu.

Po pádu Asadova režimu v prosinci 2024 se v Německu naplno rozběhla debata o návratu těch, kteří nemají trvalé právo pobytu. Ano, Sýrie zůstává politicky nestabilní a v některých regionech dochází k násilí. Zároveň však neplatí, že by celá země byla plošně neobyvatelná. I německé soudy proto stále častěji připouštějí vyhoštění osob, které mají povinnost zemi opustit.

Deportační ofenziva – ale s výhradami

V tomto kontextu CSU oznámila tzv. „velkou deportační ofenzivu 2026“. Není zcela jasné, zda má jít o zahájení nebo završení procesu, autor však předpokládá, že spíše o začátek. Klíčové budou dvě věci: důslednost a rozlišování.

Je s podivem, že se vůbec vede spor o vyhošťování pachatelů trestné činnosti. Stejně tak nelze očekávat, že člověk, kterému se více než deset let nepodařilo integrovat do společnosti ani na trh práce, bude moci v Německu zůstat natrvalo. Zároveň však nelze přehlížet, že více než 200 000 syrských uprchlíků dnes v Německu legálně pracuje, často v sociálních a zdravotnických profesích. To jsou lidé, které ekonomika objektivně potřebuje.

Návraty, soudy a realita kapacit

Je však iluzorní si myslet, že osoby s povinností vycestovat se vzdají bez boje. Budou využívat všech právních prostředků – a tyto spory mohou trvat roky. Otázkou zůstává, zda je německá justice na takový nápor organizačně i personálně připravena.

A právě zde vzniká další problém: mnoho osob, které byly nuceny Německo opustit, se pokusí znovu vrátit. V tomto okamžiku přichází požadavek evropského komisaře Magnuse Brunnera na ukončení stálých kontrol na vnitřních hranicích EU – a to navzdory tomu, že právě tyto kontroly vedly k výraznému poklesu nelegální migrace, aniž by způsobily zásadní ekonomické či politické škody.

Pokud Brunner uspěje, Německo se může brzy setkat s návratem osob, které byly předtím vyhoštěny. Situaci dále komplikuje judikatura Soudního dvora EU, podle níž nelze na hranici odmítnout nikoho, kdo požádá o ochranu – a to i přesto, že všichni příchozí po souši vstupují přes bezpečné demokratické státy.

Povinnost umožnit vstup osobě, která byla předtím nuceně navrácena, působí nejen nelogicky – ona skutečně nelogická je.

Dopady na Českou republiku

Pokud EU nedokáže zajistit ochranu svých vnějších hranic – což byl základní slib výměnou za volný pohyb uvnitř Schengenu – neměla by členským státům bránit v přijetí opatření k omezení nelegální migrace. Pro Českou republiku by konec německých kontrol znamenal obnovení migrační trasy přes Bavorsko a Sasko, zvýšený tlak na policii a znovuotevření citlivé politické debaty, kterou Česko považovalo za uzavřenou.

Jak říká Wolfgang Bosbach : „Poselství slyším – ale víra mi chybí.“

(pozn. redakce: o problematice syrských uprchlíků v Německu jsme již v minulosti informovali, naše články najdete ZDE)