Každý pátý obyvatel Německa zvažuje odchod ze země. Nejčastěji ti, kteří zemi táhnou dopředu

Německo není výjimkou, pro Česko spíše varováním

Debata o odchodu kvalifikovaných lidí do zahraničí se dlouhodobě vede i v Česku. Lékaři, IT specialisté, inženýři, vědci či podnikatelé otevřeně mluví o frustraci z daní, byrokracie, dostupnosti bydlení a nepředvídatelnosti státu. Německá data nyní ukazují, že ani ekonomicky silná země se stabilním sociálním systémem není vůči tomuto trendu imunní. Pokud i Německo začíná ztrácet ty, kteří jsou vzdělaní, integrovaní a ekonomicky úspěšní, je to důležitý signál i pro Česko: problémem není chudoba, ale ztráta důvěry v dlouhodobou perspektivu.

Podle DIE WELT si každý pátý člověk v Německu pohrává s myšlenkou opustit zemi. Zvlášť často tuto úvahu nejen vyslovují, ale také uskutečňují lidé, kteří jsou dobře vzdělaní, profesně úspěšní a ekonomicky soběstační. Podle socioložky Yuliyi Kosyakové to představuje vážné riziko pro konkurenceschopnost Německa v době sílícího nedostatku kvalifikovaných pracovníků.

Yuliya Kosyakova (44) vede výzkumný program „Migrace, integrace a mezinárodní trh práce“ v Institutu pro výzkum trhu práce a povolání (IAB) v Norimberku a současně působí jako profesorka na univerzitě v Bambergu. Dlouhodobě se zabývá odchodem migrantů z Německa, jejich integrací a pohybem na trhu práce. V roce 2024 se podílela na rozsáhlé studii International Mobility Panel of Migrants in Germany (Impa).

Podle nové studie Německého centra pro integrační a migrační výzkum přibližně 21 % obyvatel Německa mezi létem 2024 a létem 2025 alespoň uvažovalo o emigraci. Podle Kosyakové tento údaj odpovídá i závěrům jejího výzkumu. V rámci šetření IAB na konci roku 2024 uvedlo 26 % lidí s migrační zkušeností, že v posledních dvanácti měsících přemýšleli o odchodu z Německa – v přepočtu zhruba 2,6 milionu osob.

Tato čísla jsou vysoká, ale sama o sobě ještě neznamenají bezprostřední hrozbu. Přemýšlení o odchodu není totéž co konkrétní plán. Když se však výzkumníci ptali na skutečné záměry v následujících dvanácti měsících, vyšlo najevo, že asi tři procenta respondentů mají již konkrétní plány. Přesto je podle Kosyakové důležité tato data nepodceňovat – dlouhodobé úvahy se totiž mohou postupně změnit v reálné rozhodnutí.

Proč právě lidé s migrační zkušeností?

Výrazně častěji o odchodu uvažují lidé, kteří mají za sebou zkušenost s migrací. Nejde však o slabší vazbu k Německu, ale o strukturální faktory. Tito lidé jsou obecně mobilnější – mají jazykové dovednosti, mezinárodní kontakty a zkušenost s přesunem do jiné země. To výrazně snižuje psychologické i praktické bariéry další migrace.

Studie ukazují, že mezi důvody, proč tito lidé zvažují odchod, patří politická situace, byrokracie, ekonomický vývoj a vysoké daňové zatížení. Pokud se rozhodnou vrátit do země původu, bývají motivováni především rodinnými důvody. Pokud však míří do třetí země, převažují kariérní a ekonomické motivy.

U lidí bez migrační zkušenosti se podobné úvahy objevují výrazně méně a obvykle souvisejí s konkrétními životními událostmi – například pracovním vysláním do zahraničí nebo rodinnými vazbami.

Politické klima jako katalyzátor

Nárůst úvah o emigraci byl zaznamenán zejména na začátku roku 2025, tedy v době intenzivního předvolebního boje do Spolkového sněmu. Migrace byla jedním z hlavních témat kampaně a často se objevovala v negativním tónu. Podle Kosyakové je pravděpodobné, že právě toto společenské klima ovlivnilo vnímání lidí s migrační zkušeností.

Odchod ze země navíc není jednorázový krok, ale proces. Nejprve přichází úvahy, poté konkrétní plány, následně přípravy a teprve nakonec skutečný odchod. S každou další fází se počet lidí výrazně snižuje, ale signál pro politiku přichází už v té první.

Skutečný problém: kdo odchází

Z politického hlediska není nejzásadnější samotný počet lidí, kteří o emigraci uvažují, ale jejich sociální a profesní profil. Výzkum IAB ukazuje, že nadprůměrně často jde o dobře vzdělané, integrované a ekonomicky úspěšné migranty. Právě ti jsou klíčoví pro pracovní trh, inovace a dlouhodobý ekonomický růst.

Tyto skupiny mají reálné alternativy – a také schopnost je uskutečnit.

Německo v evropském srovnání

Podle studie OECD z roku 2024 patří Německo k zemím s nejvyšší mírou odchodů migrantů. Mezi lety 2010 a 2019 opustilo Německo do pěti let 67 % přistěhovalců, čímž se země umístila na druhém místě za Nizozemskem (75 %). Francie a Švédsko vykazují výrazně nižší hodnoty.

Je však třeba dodat, že často nejde o trvalou emigraci, ale o dočasnou či cirkulární migraci – například u studentů nebo mobilních odborníků.

V rozporu s potřebami trhu práce

Německo přitom podle odborníků potřebuje dlouhodobě zhruba 400 000 přistěhovalců ročně, kteří nejen přijdou, ale také zůstanou. Současně však přibližně 300 000 lidí s migrační zkušeností uvažuje o odchodu. Tento rozpor je z dlouhodobého hlediska neudržitelný.

Mezi nejčastější cílové země další migrace patří Švýcarsko a USA, tedy státy s vyššími příjmy, nižší byrokracií a atraktivnějším daňovým prostředím.

Co může stát udělat

Mezi klíčové nástroje patří:

• omezování byrokracie a zrychlení správních procesů,
• konkurenceschopné daňové a odvodové zatížení,
• stabilní ekonomická perspektiva,
• podpora rodinného života a slučování rodin,
• pozitivní společenské klima a pocit přijetí.

Naopak negativně působí zkušenosti s diskriminací a veřejná debata, která zpochybňuje sounáležitost části obyvatel.

Návrat jako promarněná šance

Přibližně dvě třetiny lidí, kteří zvažují odchod, zároveň nevylučují návrat do Německa. Tento potenciál však stát zatím systematicky nevyužívá. Pro návrat jsou klíčové transparentní právní podmínky, rychlé uznávání kvalifikací, funkční úřady a atraktivní pracovní nabídky. Stejně důležité je i to, zda se navrátilci setkají s uznáním zkušeností získaných v zahraničí.