
Německé deníky se dnes věnují třem hlavním tématům: novému předsedovi Německé biskupské konference Heineru Wilmerovi, cestě spolkového kancléře Merze do Číny a pokračujícímu ruskému útoku proti Ukrajině. Komentáře ukazují hluboké společenské napětí – od krize důvěry v katolickou církev přes strategickou nejistotu ve vztahu k Pekingu až po rostoucí frustraci z evropské neschopnosti reagovat jednotně na ruskou agresi. Vedle toho se objevuje silná debata o budoucím fungování EU a o tom, zda je princip jednomyslnosti v zahraniční politice ještě udržitelný.
Chválí volbu hildesheimského biskupa Heineru Wilmera jako „chytrou volbu“. Není jednoznačně profilován v jednom reformním proudu, respektuje katolické učení, ale kritizuje mocenské struktury a podporuje modernizaci – například požehnání homosexuálním párům. Kombinace kontinuity a otevřenosti má podle listu umožnit dialog v diverzní společnosti.
Vidí církev na rozcestí – důvěra je oslabena skandály a odchody věřících. Reformy jsou nutné, ale přílišná orientace na vnitřní strukturální debaty oslabila duchovní vedení. Wilmer musí nabídnout jasný profil a být věrohodným prostředníkem mezi Římem a německou církví.
FRANKFURTER ALLGEMEINEN ZEITUNG
Upozorňuje, že „Synodální cesta“ vyvolala teologické i politické odstředivé síly. Wilmer má za úkol tyto napětí zmírnit. Umírněný pluralismus má být chápán jako síla, nikoli slabost.
Připomíná, že téměř 20 milionů katolíků tvoří zásadní část společnosti – nejen duchovně, ale i jako zaměstnavatelé a poskytovatelé sociálních služeb. Potřeba spirituality přetrvává i při prázdných kostelech.
Hovoří o „kvadratuře kruhu“: zachovat jednotu a zároveň uspokojit reformisty je téměř nemožné.
Situace je paralelní i v ČR – pokles návštěvnosti kostelů, otázky reforem a role církve ve veřejném prostoru. Německá debata může naznačit, jakým směrem se bude vyvíjet i středoevropský katolicismus. Česká církev sleduje německé reformní snahy velmi pozorně, protože případné posuny mohou mít dopad i na domácí diskusi o církevních strukturách a vztahu k LGBT tématům.
Zdůrazňuje technologické oblasti budoucnosti – baterie, vodík, biotechnologie, umělá inteligence. Pokud Čína masivně vstoupí do vodíkové ekonomiky, může to zásadně změnit globální dynamiku. Otázka zní: rival, nebo partner?
Merz musí snížit rizika bez přerušení mostů. EU musí posílit konkurenceschopnost, jinak nebude schopna jednat z pozice síly.
Upozorňuje na hlubokou ambivalenci mezi politickou distancí a ekonomickými zájmy. Ironicky poznamenává, že kancléř „nejede na ohnivém koni, ale na mezku“.
Vidí příležitost otevřít obchodní prostor v době, kdy USA používají cla a Rusko válku. Partnerství má být sebevědomé, ale ne naivní.
ČR je silně exportně orientovaná ekonomika závislá na německém průmyslu. Jakákoli změna německo-čínských vztahů se přímo promítne do českého automobilového a technologického sektoru. Vodíková strategie a bateriový průmysl mají přímou vazbu na české investice (např. gigafactory projekty). Strategické vyvažování mezi USA a Čínou je relevantní i pro Prahu.
Označuje ruské útoky na energetickou infrastrukturu za teror. Připomíná obrovské lidské i ekonomické ztráty, včetně údajného milionu ruských obětí.
Kritizuje blokování sankcí a finanční pomoci Maďarskem. Volá po zrušení principu jednomyslnosti v zahraniční politice EU.
Navrhuje „alianci ochotných“ uvnitř EU – rozhodování kvalifikovanou většinou místo jednomyslnosti.
Debata o reformě EU je pro ČR zásadní. Zrušení jednomyslnosti by znamenalo oslabení veta malých států, ale mohlo by zvýšit akceschopnost Unie. Česká republika stojí mezi obavami z dominance velkých států a potřebou efektivní reakce na bezpečnostní hrozby. Otázka je strategická: více suverenity, nebo více funkčnosti?
Německý tisk dnes reflektuje hluboké strukturální napětí – v církvi, v zahraniční politice i v evropské integraci. Hlavní linie debaty spojuje téma důvěry a akceschopnosti institucí. Ať už jde o reformu katolické církve, vyvažování vztahů s Čínou nebo schopnost EU reagovat na ruskou agresi, klíčovou otázkou zůstává, zda evropské struktury dokážou obstát v době geopolitického tlaku.