Luxusní soukromé tryskáče bez příkras: německá letuška vydělávala jen 1 700 eur měsíčně a zažívala ponižování, obtěžování i strach o život

Český přesah

Soukromé letectví bývá v Česku vnímáno jako symbol nedostupného luxusu: drahá letadla, prominentní klientela, cesty do exotických destinací a údajně mimořádně vysoké výdělky. Zkušenost bývalé letušky Kathariny Chiao-Li Fuchsové však ukazuje úplně jinou stránku tohoto odvětví – nízkou mzdu, extrémní pracovní tempo, prakticky nepřetržitou pohotovost a minimální ochranu před agresivními či sexuálně obtěžujícími cestujícími. Také pro české zaměstnance, kteří zvažují práci v zahraničním soukromém letectví, je důležité nevnímat nabídku pouze podle prestiže klientely nebo typu letadla, ale důkladně si ověřit pracovní smlouvu, délku směn, dobu odpočinku, pojištění, pravidla pohotovosti a postup zaměstnavatele při napadení člena posádky. Příběh zároveň otevírá širší otázku, zda by i evropské soukromé letectví nemělo podléhat přísnější kontrole pracovních podmínek podobně jako běžné linkové společnosti.

Práce letušky v soukromém tryskáči zní na první pohled jako zaměstnání z jiného světa. Člověk si představí luxusní kabinu, nejdražší šampaňské, výjimečné destinace a cestující z řad prezidentů, miliardářů, oligarchů nebo členů královských rodin. Sedmatřicetiletá Berlíňanka Katharina Chiao-Li Fuchsová však po dvou letech v tomto oboru popisuje realitu, která měla k bezstarostnému luxusu velmi daleko.

V rozhovoru pro německý deník WELT hovoří o vyčerpávajícím pracovním tempu, ponižujícím zacházení, sexuálním obtěžování, nebezpečných cestách i o tom, jak se její původní představa o atraktivním povolání postupně změnila v úzkost a strach z každého dalšího letu.

Luxusní prostředí, ale překvapivě nízká mzda

Fuchsová přiznává, že i ona sama před nástupem do práce očekávala, že zaměstnání u soukromých tryskáčů bude nejen prestižní, ale také mimořádně dobře placené. Skutečnost ji však rychle vystřízlivěla.

Po odečtení daní a všech povinných srážek jí podle jejích slov zůstávalo přibližně 1 700 eur čistého měsíčně, tedy asi 42 500 korun. Spropitné dostávala jen naprosto výjimečně – za celé dva roky údajně pouze třikrát nebo čtyřikrát.

Výdělek byl podle ní v zásadě srovnatelný s platem letušky u běžné linkové společnosti. Vyšší příjem by mohla mít například vedoucí kabiny nebo letuška zaměstnaná přímo majitelem konkrétního letadla. Pro běžnou členku posádky však samotná práce na palubě soukromého tryskáče automaticky neznamenala žádnou luxusní mzdu.

Místo vlastního života žila životy bohatých klientů

Na práci ji původně lákala možnost cestovat, poznávat svět a setkávat se se zajímavými lidmi. Po dvou letech však dospěla k mnohem skeptičtějšímu závěru.

Člověk podle ní v soukromém letectví především žije životy druhých lidí, zatímco jeho vlastní život mu postupně uniká. Nejvíce prý podcenila pracovní zátěž a chování klientů.

Fuchsová tvrdí, že přibližně 90 procent cestujících v soukromých tryskáčích zacházelo s personálem velmi špatně. Bohatí lidé podle ní často získávali dojem, že díky svým penězům stojí nad ostatními. Na konci dvouletého období už pociťovala úzkost pokaždé, když měla znovu nastoupit do letadla.

Šest letů za den a stovky letů ročně

Její pracovní dny obvykle trvaly osm až dvanáct hodin. Výjimkou však nebyly ani směny dlouhé třináct nebo čtrnáct hodin.

Takto pracovala zpravidla sedm až osm dní v kuse, po nichž následovaly pouze tři nebo čtyři dny volna. V některých dnech absolvovala posádka až šest jednotlivých letů.

V letní sezoně se prý cítila jako řidička taxislužby. Neustále létala například do Nice, Moskvy, Paříže nebo Saúdské Arábie. Během prvního roku absolvovala přibližně 600 letů, zatímco běžná letuška u linkové společnosti podle ní uskuteční asi 200 až 300 letů ročně.

Zvlášť namáhavé byly noční lety. Na některých cestách byla sama odpovědná až za třináct pasažérů. Piloti se při delších letech mohli při odpočinku vystřídat, ona však zůstávala jedinou členkou palubního personálu.

Někdy usnula na sklápěcím sedadle pro posádku. Jindy si v palubní kuchyňce vytvořila z přikrývek provizorní lůžko na podlaze a na krátkou dobu si lehla, zatímco cestující spali.

Pohotovost prakticky čtyřiadvacet hodin denně

Náročnost práce nekončila přistáním. I v době, kdy zrovna neletěla, musela být prakticky nepřetržitě na telefonu a připravena okamžitě vyrazit.

Jakmile byl nový let prodán, musela se bez dlouhého plánování znovu dostavit k letadlu. Pokud měla štěstí, mohla zůstat jeden den v cílové destinaci. Často se však stávalo, že se sotva ubytovala v hotelu a ulehla do postele, když přišel telefonát s informací, že posádka musí okamžitě odletět zpět.

Po práci se vracela do hotelového pokoje fyzicky vyčerpaná, ale psychicky stále zahlcená. Musela zpracovávat náročné situace s hosty, dojmy z cestování i samotné pracovní vypětí. Aby vůbec dokázala usnout, začala užívat prášky na spaní.

Takový režim se následně opakoval sedm dní za sebou.

Matka po ní hodila nůž na chleba

Jedním z nejhorších zážitků byl let s třináctičlennou rodinou. Cestující podle jejích slov neměli k letušce žádný respekt. Jídlo a obaly rozhazovali po kabině a očekávali okamžitý servis.

Když matka rodiny usoudila, že obsluha není dostatečně rychlá, hodila po Fuchsové nůž na chleba. Letuška se poté rozplakala.

V jiném případě vykonal devítiletý chlapec potřebu přímo na sedadlo. Jeho matka následně požadovala, aby nepořádek uklidila letuška. Fuchsová to odmítla, a matka proto zavolala chůvu.

Bývalá letuška označila chování dítěte za zjevné volání po pozornosti. Obecně si prý všimla, že mnoho bohatých rodičů se o své děti téměř nezajímalo. Na palubě se o ně staraly chůvy, kterých někdy bylo dokonce více než samotných dětí.

Dvanáctileté dívky jí házely věci do obličeje

Zvlášť obtížné bývaly podle ní právě lety s dětmi. Jednou přepravovala skupinu dvanáctiletých dívek z Moskvy do Paříže.

Když začala odnášet jídlo, jedna z dívek jí hodila ubrousek do obličeje. Fuchsová proto oznámila, že obsluhu ukončuje.

Otec dívky přitom seděl po celou dobu poblíž a nijak nezasáhl. Bývalá letuška popisuje děti velmi tvrdě jako mimořádně nevychované a přiznává, že právě pasivita rodičů ji šokovala snad ještě více než samotné chování jejich potomků.

Po dvou letech ztratila důvěru v muže

Vedle ponižujícího chování dospělých a rozmazlených dětí si všímala také nevěry mužských cestujících.

Někteří letěli jeden týden se svou rodinou a v následujících týdnech s různými milenkami. Jeden prezident měl na palubě údajnou tlumočnici, kterou Fuchsová později přistihla při sexuálním styku s tímto politikem.

Připouští, že nemohla vědět, zda šlo o otevřená manželství nebo jiné partnerské dohody. Přesto dospěla k dojmu, že muži, s nimiž se na palubách setkávala, byli prakticky bez výjimky nevěrní.

Po dvou letech práce proto podle vlastních slov ztratila víru v „mužský svět“.

Prezidentův syn jí hodil peníze do obličeje

Ještě závažnějším problémem bylo sexuální obtěžování.

Za mimořádně nebezpečný označuje let se synem nejmenovaného prezidenta. Muž s ní flirtoval a několikrát ji pozval na schůzku. Fuchsová jeho nabídky opakovaně odmítla.

Později ji znovu zavolal. Když otevřela dveře, hodil jí do obličeje svazek bankovek a řekl, že s ním má jít na rande.

Letuška odešla a zavřela dveře. Muž ji však následoval a začal do dveří kopat. Fuchsová dostala strach, utekla ke kapitánovi a po zbytek letu se zamkla v pilotní kabině. Kapitán poté agresivního cestujícího napomenul.

Znepokojivé podle ní bylo také chování prezidentova asistenta, který celou situaci sledoval, seděl v koutě a nijak nezasáhl.

Výcvik zahrnoval i obranu před dotírajícími podnikateli

Fuchsová pracovala jako jediná letuška na palubě, což její zranitelnost ještě zvyšovalo. Před nástupem sice absolvovala dvoutýdenní pozemní výcvik, který zahrnoval všeobecnou bezpečnost, servis, catering i úklid, ale také sebeobranu a postup v situaci, kdy se ji některý z obchodních klientů pokusí sexuálně napadnout.

Původně doufala, že tyto znalosti nebude muset nikdy využít. Realita jí však ukázala opak.

Letěla se sultány na nebezpečné předání peněz

Ne všechny hrozby souvisely pouze s chováním pasažérů.

Při jednom letu doprovázela dva sultány z Blízkého východu na citlivé předání peněz do nejmenované africké země. Před letem posádku varovali, že při přistání může někdo na letadlo střílet.

Fuchsová připouští, že právě v takových okamžicích opakovaně pochybovala o své volbě povolání. Nakonec se naštěstí žádná střelba nekonala.

Úzkosti, nespavost a strach z létání

Kombinace permanentního jet lagu, nedostatku odpočinku a stresu se postupně podepsala na jejím psychickém i fyzickém zdraví.

Prášky na spaní pro ni někdy představovaly jediný způsob, jak si vůbec odpočinout. Často věděla, že za několik hodin musí být znovu připravena v letadle.

Úzkost přicházela už při samotné představě, jak náročný další let bude. Strach se postupně přenesl i do jejího soukromí. Nervózní začala být dokonce při cestách na dovolenou a nejraději by zůstávala doma.

Po dvou letech proto zaměstnání opustila. Rozhodnutí pro ni nebylo příliš obtížné, protože měla pocit, že viděla a zažila dost.

Přesto období nehodnotí pouze negativně. Bylo podle ní intenzivní a mimořádné. Umožnilo jí nahlédnout do světa, do kterého by se mnoho lidí rádo podívalo alespoň klíčovou dírkou.

Novou kariéru našla v líčení a modelingu

S prací letušky skončila v roce 2021. Nějakou dobu poté nevěděla, jakým směrem se vydat.

V Nizozemsku dříve vystudovala obor International Communication Management, ale v komunikaci pracovat nechtěla. Začala proto přemýšlet, co ji skutečně baví, a dospěla k make-upu.

Absolvovala vzdělání vizážistky a dnes pracuje samostatně jako make-up artistka. Vedle toho se věnuje modelingu.

V novém povolání je podle vlastních slov konečně šťastná. Dostává uznání a vděčnost, které jí při práci letušky často chyběly.

I nyní někdy tráví na place až patnáct hodin. Rozdíl však spočívá v tom, že večer odchází domů naplněná a spokojená. Může být kreativní a její práce se setkává s pochvalou a oceněním.

Příběh Kathariny Chiao-Li Fuchsové tak ukazuje, že výjimečně luxusní pracovní prostředí ještě vůbec nemusí znamenat luxusní pracovní podmínky. Za leskem soukromých tryskáčů se může skrývat nízká mzda, extrémní únava, ponižování a situace, v nichž zůstává osamocený člen posádky prakticky bez ochrany.