Český přesah:
Rozhovor se srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem je pro českého čtenáře mimořádně zajímavý především tím, jak otevřeně ukazuje odlišné vnímání války na Ukrajině a vztahu k Rusku v části střední a jihovýchodní Evropy. Srbsko podporuje územní celistvost Ukrajiny, současně však odmítá protiruské sankce, udržuje úzké vztahy s Moskvou a připomíná bombardování Jugoslávie NATO v roce 1999 jako argument proti tomu, co Vučić považuje za dvojí metr Západu. Pro Česko je důležitý také jeho důraz na budoucnost Evropské unie: Vučić považuje členství Srbska v EU za strategický cíl, zároveň ale tvrdí, že Evropa hospodářsky zaostává, pracuje méně než Spojené státy a Čína a nedokáže přijímat dostatečně strategická rozhodnutí. Jeho nejvážnější sdělení se však týká bezpečnosti: podle srbského prezidenta svět nestojí před uklidněním, ale naopak na prahu mnohem většího konfliktu.

Návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Srbsku působila na první pohled překvapivě. Bělehrad se nepřipojil k sankcím Evropské unie proti Rusku, dlouhodobě udržuje s Moskvou blízké vztahy a značná část srbské společnosti má k Rusku tradičně velmi pozitivní vztah.

Přesto prezident Aleksandar Vučić Zelenského do Bělehradu pozval.

V rozhovoru s Mathiasem Döpfnerem pro WELT am Sonntag vysvětluje, že to podle něj není žádný obrat proti Rusku, ale pokračování politiky, kterou označuje za politiku ve prospěch Srbska.

„Nejsem tady proto, abych se líbil Rusům, Ukrajincům nebo komukoli jinému. Jsem tady pro Srby,“ říká v podstatě Vučić.

Jeho základní linie je jasná: Srbsko se chce stát členem Evropské unie, ale nechce kvůli tomu zpřetrhat vztahy s Ruskem, Čínou, Indií ani dalšími zeměmi.

Zelenskyj v Bělehradě: hlavním tématem byla Evropa

Vučić připomíná, že Rusové i Ukrajinci byli v Srbsku tradičně vnímáni jako přátelské slovanské národy. Dříve se o nich podle něj mluvilo dokonce jako o „sestrách a bratrech“.

Ukrajina proto podle něj zůstává důležitým partnerem.

Odmítá přitom obraz, který podle něj někdy vytvářela západní média – tedy že Srbsko je téměř zcela závislé na Rusku.

„Nikdy to nebyla pravda. Vždy jsme byli suverénní,“ zdůrazňuje.

Současně ale připouští, že musí brát v úvahu silné proruské sympatie části srbského obyvatelstva.

Hlavním tématem jednání se Zelenským byla podle Vučiće evropská budoucnost obou zemí.

Srbsko podle něj realisticky nemůže očekávat členství v EU před rokem 2030. Chtěl proto slyšet ukrajinské zkušenosti a debatovat o tom, jak mohou obě země na cestě do Unie spolupracovat.

„Nesedíme na několika židlích. Sedíme na srbské“

Vučić odmítá často používanou kritiku, že se Bělehrad snaží „sedět na několika židlích současně“.

Podle něj už Srbsko svou volbu udělalo.

Jen ne ve prospěch Moskvy, Bruselu nebo Pekingu.

„Rozhodli jsme se pro srbskou židli,“ vysvětluje.

Strategickým cílem zůstává EU, ale země si chce zároveň uchovat vztahy s Ruskem, Čínou, Indií a dalšími mocnostmi.

Právě tato politika podle Vučiće nejlépe odpovídá národním zájmům.

Přiznává, že po návštěvě Zelenského ho někteří Srbové označují za zrádce. Podle něj je však absurdní představa, že by srbský prezident neměl právo jednat s hlavou Ukrajiny.

Srbská munice na Ukrajině? Nepřímo ano

Jedním z citlivých témat je také srbská výroba zbraní a munice.

Vučić popírá, že by Srbsko dodávalo vlastní munici přímo Ukrajině.

Připouští ale něco jiného.

Srbská munice byla prodávána západním partnerům a dalším státům a část z ní se následně dostala na Ukrajinu.

To je důležitá nuance.

Bělehrad tedy formálně přímé dodávky Kyjevu neprovádí, zároveň ale není schopen – nebo nechce – zabránit tomu, aby se srbská produkce přes třetí země k ukrajinské armádě dostávala.

S prezidentem Zelenským podle Vučiće mluvili také o budoucí spolupráci:

• při poválečné obnově Ukrajiny,
• v obranném průmyslu.

Přímé dodávky zbraní ale údajně předmětem rozhovorů nebyly.

Co podle Vučiće chce Putin? Celý Donbas – a potom možná konec války

Na otázku, jaký může být realistický konečný cíl Vladimira Putina, Vučić odpovídá opatrně.

Zdůrazňuje, že za ruského prezidenta mluvit nemůže.

Jeho odhad ale zní:

Putin chce získat kontrolu nad celým Donbasem.

Teprve potom by podle Vučiće mohl být ochoten válku ukončit.

Nejde samozřejmě o informaci z Kremlu, ale o osobní interpretaci srbského prezidenta.

Je však zajímavá tím, že Vučić patří k evropským politikům, kteří udržují kontakty nejen se západními představiteli, ale zároveň mají dlouhodobě přístup k ruskému vedení.

„Dnes nikdo nechce mír. Každý chce porážku druhé strany“

Právě zde se rozhovor dostává k nejkontroverznější části.

Vučić tvrdí, že Evropa i Spojené státy by se měly každý den znovu pokoušet přivést Rusko a Ukrajinu k jednacímu stolu.

Jeho prioritou je skutečné příměří – stav, kdy lidé přestanou jeden druhého zabíjet.

A i kdyby obě strany podle něj tisíckrát odpověděly „ne“, diplomacie by se o to měla pokoušet znovu.

Jeho diagnóza současného stavu je mimořádně pesimistická:

„Dnes nikdo nechce mír. Každý chce porážku druhé strany.“

Vučić říká, že mír je vždy lepší než pokračování války, bez ohledu na to, jak složitý a nedokonalý bude výsledný kompromis.

Právě v tomto bodě připomíná vlastní srbskou zkušenost s válkou v Kosovu a bombardováním Jugoslávie NATO v roce 1999.

Argumentuje, že i po 78 dnech bojů bylo nakonec lepší uzavřít dohodu než pokračovat ve válce.

Kosovo jako srbský argument proti „dvojímu metru“

Rozhovor se následně vyostřuje v otázce mezinárodního práva.

Novinář Vučićovi připomíná, že mír nemůže znamenat kapitulaci před agresorem.

Srbský prezident odpovídá otázkou:

Proč tedy bylo Srbsku podle jeho pohledu odebráno přibližně 14 procent území po vojenské operaci NATO, která neměla mandát Rady bezpečnosti OSN?

Vučić tím míří ke Kosovu.

Podle něj Západ otevřel „Pandořinu skříňku“, pokud tehdy připustil zásah bez souhlasu OSN a následně podporoval nezávislost Kosova.

Současně však výslovně říká, že územní integrita Ukrajiny musí být chráněna.

Jeho argument tedy není, že ruská invaze je oprávněná.

Tvrdí spíše, že Srbsko má právo upozorňovat na rozpor mezi západním přístupem ke Kosovu a současným důrazem na nedotknutelnost ukrajinských hranic.

Když mu moderátor připomíná, že Ukrajina Rusko nenapadla, Vučić souhlasí.

Vzápětí však znovu pokládá otázku:

„Jaké cizí území napadlo Srbsko, že jste museli bombardovat Srbsko?“

Tato pasáž velmi dobře ukazuje, proč je vztah části srbské společnosti k NATO a západní zahraniční politice dodnes tak komplikovaný.

Srbsko sankce proti Rusku nepřijalo – a Vučić toho nelituje

Vučić připouští, že jeho pohled na Rusko se během války změnil.

Ukrajina podle něj prokázala, že se dokáže vojensky bránit.

Rusko zároveň ztratilo část svého vlivu například na Kavkaze.

Svět se podle Vučiće během posledních pěti či šesti let zásadně změnil.

Přesto tvrdí, že Srbskem zvolená politika byla správná:

• od prvního dne podporovalo územní integritu Ukrajiny,
• podpořilo Chartu OSN,
• ale nepřipojilo se k sankcím proti Rusku.

Důvodem je podle něj také historická zkušenost Srbska, které samo dlouhá léta žilo pod sankcemi.

Proto pro Bělehrad bylo podle Vučiće politicky i psychologicky velmi obtížné uvalovat stejné nástroje na jinou zemi.

„Jak chcete vyhrát proti Rusku? Je to jaderná mocnost“

Vučić se ostře staví také proti představě, že jediným smysluplným výsledkem války musí být jednoznačná porážka Ruska.

Na otázku, zda by Moskva mohla hybridními útoky na Německo testovat článek 5 NATO, odpovídá, že samotná otázka je podle něj postavena příliš jednostranně.

Západ se podle jeho slov stále ptá:

• Jak porazit Putina?
• Jak zvítězit nad Ruskem?

Vučić na to odpovídá:

„Nevím, jak chcete vyhrát proti Rusku. Rusko je jaderná mocnost.“

Podle něj proto musí existovat kompromisní řešení, které nebude založené na úplné porážce jedné ze stran.

Tento argument bude nepochybně kontroverzní. Kritici mohou namítnout, že pokud by vlastnictví jaderných zbraní automaticky znemožňovalo porážku agresora, vznikla by nebezpečná motivace pro jaderné mocnosti používat vojenskou sílu proti sousedům.

Vučić však problém chápe především jako otázku zabránění nekontrolované eskalaci.

Evropská unie zůstává cílem. Vučić ale Evropu tvrdě kritizuje

Přestože udržuje úzké vztahy s Ruskem a Čínou, Vučić opakovaně zdůrazňuje:

strategickým cílem Srbska je Evropská unie.

Je však zjevně frustrován rychlostí přístupového procesu.

Podle jeho slov Brusel stanovil Srbsku čtyři konkrétní požadavky.

Bělehrad všechny čtyři splnil.

Přesto nebyla otevřena další část přístupových jednání, takzvaný Cluster 3.

Vučić tvrdí, že ani to Srbsko z evropské cesty neodradí.

Pokud přijdou nové podmínky, chce se je pokusit splnit.

Zároveň ale Evropskou unii nešetří kritikou.

„Evropané pracují méně než Číňané a Američané“

Vučić považuje hospodářské zaostávání Evropy za skutečný problém.

Tvrdí, že Evropané pracují méně než Američané a Číňané a příliš si zvykli na pohodlí a vysokou životní úroveň.

Do této kritiky výslovně zahrnuje i Srbsko.

Podle něj Evropané předpokládají, že se nějak automaticky podaří zabránit hospodářskému propadu.

Tak to ale podle srbského prezidenta nebude.

Evropa musí:

• více pracovat,
• pochopit důvody čínského hospodářského vzestupu,
• přijímat strategická rozhodnutí,
• nepodřizovat politiku pouze náladám na sociálních sítích,
• začít přemýšlet jako jeden celek.

Vučić přitom kritizuje i současné vztahy uvnitř EU.

Podle něj dnes příliš mnoho zemí pouze čeká, že silná německá ekonomika zaplatí za chudší členy.

„Každý myslí na sebe. Tak to nefunguje,“ říká.

Právě tato pasáž může být zajímavá i z českého pohledu. Vučić totiž otevírá širší otázku evropské konkurenceschopnosti, kterou řeší také Praha: zda současný hospodářský a sociální model EU obstojí v dlouhodobém soupeření se Spojenými státy a Čínou.

Nejtemnější Vučićova prognóza: větší válka teprve přichází

Na konci rozhovoru dostává Vučić otázku, zda podle něj bude svět za pět let mírovější, nebo zda jsme naopak na začátku většího konfliktu.

Jeho odpověď je jednoznačná:

„Jsme na začátku větší války.“

Podle něj se zatím prakticky nikomu nepodařilo udělat dost pro dosažení míru a nic nenasvědčuje tomu, že by se situace měla rychle změnit.

Proto podle Vučiće svět stojí „na okraji velmi, velmi mnohem větší války“.

Stejně výrazná je jeho představa budoucího světového uspořádání.

Za několik let podle něj budou existovat dvě hlavní globální velmoci:

Spojené státy a Čína.

Třetí mocností by měla být Evropská unie.

Vučić však otevřeně pochybuje, zda Evropané tuto úlohu zvládnou.

Za nimi vidí:

• Rusko,
• Indii,
• další regionální mocnosti.

Očekává vznik nových aliancí a zásadní přeskupování světového řádu.

A varuje, že tento proces bude probíhat destruktivnějšími prostředky než dnes.

Český pohled: Vučićova slova je třeba číst kriticky, ale není rozumné je ignorovat

Pro Česko je tento rozhovor cenný právě proto, že Vučić představuje perspektivu, která není totožná s hlavním českým pohledem na válku.

Česká zahraniční politika jednoznačně považuje Rusko za agresora a podporuje vojenskou pomoc Ukrajině. V tomto smyslu je nutné odlišit Vučićovo volání po kompromisu od otázky odpovědnosti za vznik války.

Ukrajina ruské území v únoru 2022 nenapadla. Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na území sousedního státu.

Současně by ale bylo chybou některé Vučićovy argumenty jednoduše odmítnout jen proto, že jsou pro západního posluchače nepříjemné.

Jeho rozhovor připomíná nejméně tři skutečnosti.

Za prvé, Kosovo a bombardování Jugoslávie v roce 1999 stále zásadně ovlivňují srbský pohled na NATO a mezinárodní právo.

Za druhé, velká část světa nevnímá současné geopolitické soupeření výhradně černobíle a snaží se současně spolupracovat se Západem, Ruskem i Čínou.

A za třetí, stále naléhavější je otázka, jak má válka na Ukrajině skutečně skončit.

Vojenské odstrašení Ruska a podpora Ukrajiny mohou být nezbytné. Ani to však nezbavuje Evropu potřeby uvažovat o podmínkách budoucího příměří a dlouhodobého bezpečnostního uspořádání kontinentu.

Právě Vučićova poslední věta je proto možná nejdůležitější částí celého rozhovoru.

Neříká, že mír je blízko.

Tvrdí přesný opak:

pokud se současná dynamika nezmění, větší konflikt může být teprve před námi.

---

---

📰 Zaujalo nás na českých webech

🟥 Aktuálně.cz: „Ať Ukrajinci prohrají.“ Boris Johnson prozradil mrazivá slova z Berlína

Bývalý britský premiér Boris Johnson v podcastu School of War popsal, jak část evropských politiků před ruskou invazí v únoru 2022 nevěřila, že Vladimir Putin skutečně zahájí rozsáhlou válku. Podle Johnsona mu měl nejmenovaný vysoce postavený člen německé vlády dokonce říci, že pokud k invazi dojde, bylo by nejlepší, aby Ukrajina prohrála rychle. Článek připomíná tehdejší zdrženlivost Berlína i Paříže, ale zároveň výraznou proměnu Německa, které se později stalo jedním z hlavních podporovatelů Kyjeva. Text se věnuje také dnešním sporům v německé politice o vztahy s Ruskem a nedávným neoficiálním kontaktům s Moskvou.

Proč článek doporučujeme:
Text nabízí zajímavý pohled na zásadní proměnu německé politiky vůči Ukrajině – od počáteční skepse a váhavosti až po rozsáhlou vojenskou a finanční podporu. Současně ukazuje, že spor o budoucí vztahy s Ruskem zůstává v Německu velmi živý.

Přečíst celý článek na Aktuálně.cz

---

🟦 Seznam Zprávy: Lom hlučí a práší. Místní jsou naštvaní, v Rakousku je firma šetrnější

Seznam Zprávy porovnávají fungování dvou kamenolomů společnosti Strabag v Česku a Rakousku. Obyvatelé středočeské Mrače si dlouhodobě stěžují na prach, hluk, odstřely i intenzivní nákladní dopravu, přičemž kontroly opakovaně zjistily překračování limitů a nedostatky v provozu. V rakouském Saalfeldenu přitom stejná firma provozuje násobně větší lom, který prošel modernizací a podle místní samosprávy výrazně lépe omezuje prašnost, hluk i dopravní zátěž. Rozdíl je patrný také v komunikaci s obyvateli a přístupu místních úřadů.

Proč článek doporučujeme:
Text nabízí velmi konkrétní česko-rakouské srovnání a ukazuje, že problém nemusí spočívat pouze v samotné těžbě, ale také v technických standardech, kontrole úřadů a ochotě firmy komunikovat s okolními obcemi.

Přečíst celý článek na Seznam Zprávy