Německá energetická transformace má stát až 26 bilionů korun. Devět z patnácti cílů je podle McKinsey v ohrožení

Český přesah: Německý vývoj je důležitý i pro Česko

Výsledky německé energetické transformace nejsou pouze vnitroněmeckým tématem. Německo je největší ekonomikou Evropské unie, klíčovým obchodním partnerem České republiky a český průmysl je s německými výrobními řetězci mimořádně úzce propojen. Pokud vysoké ceny energie oslabují konkurenceschopnost německých podniků, dopad se může přes zakázky, investice a průmyslovou výrobu přenášet také do Česka. Německá zkušenost je zároveň varováním pro českou energetickou politiku: nestačí pouze rychle budovat nové zdroje a investovat velké částky. Stejně důležité jsou stabilní ceny, dostatečné sítě, řiditelné zdroje, spolehlivost dodávek a schopnost celé transformace udržet konkurenceschopnost průmyslu. Právě v tom podle nové analýzy poradenské společnosti McKinsey Německo naráží na zásadní problém.

Německá energetická transformace bude během příštích deseti let vyžadovat investice v rozsahu 19,5 až téměř 25,9 bilionu korun. Je to přibližně dvojnásobek částky, kterou Německo vynaložilo na přestavbu energetického systému během předchozí dekády. Tehdy šlo přibližně o 10 bilionů korun.

Vyplývá to z nového indexu energetické transformace poradenské společnosti McKinsey, který měl německý deník WELT k dispozici před zveřejněním.

Přibližně bilion eur, tedy kolem 25 bilionů korun, který bude podle propočtů potřeba do roku 2035, se přitom týká pouze infrastruktury. Patří sem výroba elektřiny, energetické sítě, teplárenství či vodíková infrastruktura. Do výpočtu nejsou zahrnuty soukromé investice domácností, například tepelná čerpadla, fotovoltaika na střechách, zateplování budov nebo domácí nabíječky pro elektromobily.

Největší část investic připadne na elektroenergetiku. McKinsey odhaduje potřebu 17 až 22,75 bilionu korun, přestože elektřina dnes představuje jen přibližně pětinu celkové německé spotřeby energie. Zhruba polovina této sumy má směřovat do dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů.

Stát už podle McKinsey nemůže financovat vše

Dosud byla transformace energetické infrastruktury z velké části financována veřejnými prostředky. Podle McKinsey však začíná být tento model stále obtížněji udržitelný.

Zejména německé komunální energetické společnosti, takzvané Stadtwerke, tradičně financují investice z vlastních zdrojů, veřejných rozpočtů nebo prostřednictvím státem podporovaných finančních institucí. Tyto zdroje jsou však podle poradenské společnosti stále více zatížené.

McKinsey proto doporučuje ve větší míře zapojit soukromý kapitál. Spoluautor studie Sebastian Overlack upozorňuje, že Německo podle něj netrpí nedostatkem kapitálu jako takového, ale problémem je přístup k němu.

Jako příklad studie uvádí Velkou Británii, kde je podle ní přibližně 54 procent infrastrukturních investic financováno soukromě. Ve Spojených státech je pak energetická infrastruktura běžnou investiční třídou pro soukromé investory.

McKinsey navrhuje například spojovat menší investiční portfolia více než 900 německých komunálních společností do větších investičních platforem nebo fondů. Tím by bylo možné nejen získat větší objem soukromého kapitálu, ale také snížit náklady na jeho financování.

Podle propočtu společnosti by využití všech dostupných možností mohlo do roku 2035 snížit kapitálové náklady o 325 až 400 miliard korun. Ročně by šlo o úsporu přibližně 27,5 až 35 miliard korun. Na jednu domácnost by připadala průměrná roční úspora asi 750 až 875 korun.

McKinsey pro srovnání připomíná, že německá vláda počítá u diskutované slevy na pohonné hmoty v roce 2026 s náklady přibližně 40 miliard korun, což odpovídá jednorázové úlevě kolem 1000 korun na domácnost.

Devět z patnácti cílů je problematických

Ještě zásadnější problém však představují samotné výsledky německé energetické politiky.

McKinsey pravidelně sleduje patnáct indikátorů, podle kterých hodnotí, zda Německo plní své vlastní cíle energetické transformace. Podle aktuálního hodnocení je pouze šest z patnácti ukazatelů realisticky dosažitelných. Pět cílů už podle analytiků realistických není a další čtyři se pohybují na hranici neúspěchu.

Jedním z problémů je výstavba přenosových sítí. Německo plánuje rozšířit vysokonapěťovou síť o 7904 kilometrů. Dosud však bylo vybudováno pouze 4045 kilometrů, takže výstavba zaostává za plánem přibližně o 49 procent.

Ani rekordních 500 kilometrů nových vedení postavených během druhého pololetí roku 2025 nestačilo. Pro plnění plánu by totiž bylo potřeba každého půl roku vybudovat přibližně 600 kilometrů. McKinsey proto považuje splnění tohoto cíle za nereálné.

Peníze a výkon rostou, výsledky už méně

Studie upozorňuje na zajímavý rozdíl mezi takzvanými vstupními a výsledkovými ukazateli.

Mezi šest cílů, které Německo pravděpodobně splní, patří například podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny, podíl obnovitelné energie na konečné spotřebě nebo snižování primární energetické spotřeby.

Právní zvýhodnění, subvence a další podpůrná opatření přitom podle článku dosahují více než 750 miliard korun ročně. U těchto indikátorů je Německo na více než 96 procentech plánované trajektorie.

Horší je situace u ukazatelů, které mají měřit skutečný výsledek transformace.

Jedním z původních slibů bylo, že energetická transformace pomůže zajistit konkurenceschopné ceny elektřiny pro průmysl. Snižovat se měly také náklady na zásahy do elektrických sítí. Tyto cíle se podle McKinsey nedaří plnit.

Zhoršily se rovněž celkové energetické náklady domácností a cenová stabilita je nyní podle analýzy na hranici toho, aby se také stala nedosažitelným cílem.

McKinsey tak dochází k nepříjemnému mezivýsledku: Německo dokáže pomocí rozsáhlé veřejné podpory dosahovat některých technických a investičních cílů, ale očekávané ekonomické přínosy se zatím nedostavují v odpovídající míře.

Německý průmysl dál platí výrazně více než konkurence

Problematická zůstává především konkurenceschopnost průmyslu.

McKinsey nově rozšířil svůj indikátor z ceny průmyslové elektřiny na celkové ceny průmyslové energie. Důvodem je, že pro německé firmy už nejsou rozhodující pouze rozdíly proti evropské konkurenci, ale stále větší význam mají také Spojené státy a Čína.

Za rok 2025 vychází podle studie německá hodnota indexu na 175 procent. Jinými slovy, německé průmyslové ceny energie byly přibližně o 75 procent vyšší než srovnávací úroveň EU, USA a Číny.

Hlavním problémem je plyn. Jeho cena byla podle studie v Německu přibližně čtyřnásobná proti Spojeným státům. Elektřina byla „jen“ přibližně o polovinu dražší.

To je právě bod, který je mimořádně relevantní i pro český průmysl. Pokud energeticky náročná výroba v Německu ztrácí konkurenceschopnost, může být tlak cítit také u českých dodavatelů, zejména v průmyslových odvětvích napojených na německý exportní model.

Elektromobily výrazně za plánem

Dalším příkladem nesplněných ambicí je elektromobilita.

V dubnu 2026 jezdilo podle McKinsey po německých silnicích přibližně 3,5 milionu elektromobilů. Podle vládního plánu jich ale v této fázi mělo být už 8,5 milionu.

Registrace elektromobilů sice výrazně rostou. V první polovině roku 2026 bylo nově registrováno přibližně 500 000 elektrických vozů, zatímco od roku 2023 se pololetní hodnota pohybovala kolem 200 000.

Ani současné tempo však nestačí. Aby Německo dosáhlo cíle 15 milionů elektromobilů do roku 2030, muselo by podle McKinsey přibývat zhruba dvojnásobné množství vozů oproti současnosti.

Německá zkušenost tak ukazuje zásadní dilema energetické transformace. Obrovské investice dokážou zvýšit podíl obnovitelných zdrojů nebo urychlit výstavbu části infrastruktury. Mnohem obtížnější je ale současně zajistit nízké ceny, stabilní sítě, konkurenceschopnost průmyslu a rychlou změnu spotřebitelského chování.

A právě to bude důležité také pro Česko. Energetická transformace totiž není pouze otázkou toho, kolik nových zdrojů země postaví, ale také toho, kolik bude celý systém stát a zda po jeho přestavbě zůstane ekonomika schopná konkurovat světu.

Zdroj: WELT, analýza společnosti McKinsey.