Klamný úspěch obnovitelných energií. Bohaté země je stěží ufinancují, a navíc by měly platit i rozvoj těch chudých.

Investoři po celém světě investují poprvé v historii do solární energie více peněz než do těžby ropy. Ukazuje to nejnovější zpráva Mezinárodní energetické agentury. Podle DIE WELT Při bližším pohledu na statistická čísla je však jasné, že to pro ochranu klimatu nevěstí nic dobrého.

V mezinárodním měřítku nyní proudí více peněz do zelených energií než do produkce uhlí, ropy a plynu. Nová zpráva Mezinárodní energetické agentury (IEA) potvrzuje trend v tomto směru: Zatímco investice do fosilních paliv poškozujících klima se od roku 2021 zvýšily o 15 procent, ekologické investice vzrostly dokonce o 24 procent.

„Čisté energie se vyvíjí rychle – rychleji, než si mnoho lidí uvědomuje,“ řekl Fatih Birol, výkonný ředitel IEA. „Za každý dolar investovaný do fosilních paliv jde 1,7 dolaru do čisté technologie.“

Podle nejnovější studie „World Energy Investment 2023“ bude letos do energetických technologií investováno celkem 2,7 bilionu amerických dolarů: 1 bilion do fosilní energie, 1,7 bilionu do zelené. Agentura, kterou podporuje organizace průmyslových zemí OECD, však za „čistou energii“ počítá nejen zdroje energie, ale také výdaje na elektromobily a tepelná čerpadla.

Jak rychle se energetický svět otočil, ukazuje i vývoj výdajů na těžbu ropy na jedné straně a investic do solární energie na straně druhé. Podle zprávy IEA činily investice do těžby ropy v roce 2013 ještě 636 miliard amerických dolarů. 127 miliard dolarů šla na využití solární energie.

Letos se situace poprvé otáčí. Investice do ropy se za posledních deset let snížily téměř na polovinu (na 371 miliard dolarů) a nyní poprvé zaostávají za výdaji na solární energii, které celosvětově dosahují 382 miliard dolarů.

Analytici IEA vidí za boomem zelených investic řadu příčin. Patří mezi ně silné kolísání cen fosilních paliv, které zesílily po ruském útoku na Ukrajinu. Investice do domácích ekoenergií jsou proto vnímány jako stabilizační prvek, který rovněž snižuje geostrategickou závislost na dovozu.

Ovšem většinu solárních modulů instalovaných po celém světě dodává sama Čína. Například v Německu pochází devět z deseti fotovoltaických systémů z Asie. Vzácné kovy, ocelové díly a další suroviny pro větrné turbíny jsou také ve velké míře dodávány do průmyslových zemí z Číny.

Vznikl tak nový druh závislosti. Tyto znalosti však do nákupních rozhodnutí západních kupujících prosakují jen pomalu.

Ani analýza peněžních toků nevypovídá přímo o úspěchu v ochraně klimatu. Větrná a solární energie v současnosti pokrývá pouze jednociferné procento celosvětových energetických požadavků, a to navzdory miliardám, které se do nich investují.

I když jsou míry růstu nižší než u ekologických investic: stále existuje dostatek investorů pro fosilní energie. Polovina nárůstu je způsobena inflací. Podle zprávy IEA však výdaje na těžbu ropy a zemního plynu letos vzrostou o sedm procent a ve výši zhruba 500 miliard dolarů budou na předkrizové úrovni roku 2019.

Blízkovýchodní ropné nadnárodní společnosti se drží zpátky

Zdá se, že mezi ropnými nadnárodními společnostmi se objevují dvě třídy. Zatímco evropské korporace jako BP, Shell nebo Total nyní směřují dvouciferná procenta svých investic do obnovitelných energií, zejména ropní giganti na Blízkém východě se zdráhají zaměřit svůj zájem do ekologických investic.

Peněz by ale bylo dost: Globálně přinesl prudký nárůst cen ropy a plynu tomuto odvětví čisté příjmy ve výši čtyř bilionů amerických dolarů, což je téměř dvojnásobek dlouhodobého průměru.

V průměru dávají tito ropní giganti pouze 1 procento svých peněžních toků do obnovitelných alternativ. 48 procent prostředků šlo do nových projektů financování.

Korporace však utratily více než polovinu peněz na zpětné odkupy akcií, dividendy a splácení dluhů. Před deseti lety ropný a plynárenský průmysl stále investoval přibližně tři čtvrtiny svých dostupných prostředků do nových výrobních projektů.

Zvyšují se i investice do těžby uhlí

Základem je zvýšení investic do těžby ropy a zemního plynu, které je neslučitelné s cílem OSN dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050. Aby se tak stalo, musely by se výdaje na fosilní paliva do roku 2030 ve skutečnosti snížit na polovinu.

Ve skutečnosti to ale na to nevypadá. Celosvětově se letos zhruba o deset procent zvýší i investice do těžby uhlí. Úroveň je stále nad úrovní z předkoronového roku 2019. Čína loni oznámila, že postaví nové uhelné elektrárny o výkonu 40 gigawattů.

Technologie šetrné ke klimatu je dohánějí, ale jen pomalu. Protože souběžně s výdaji roste i světová poptávka po energii, zejména v rozvíjejících se zemích. Závod mezi zelenou a fosilní energií připomíná závod mezi dvěma kamiony na dálnici.

Problematické je podle IEA i rozložení rychle rostoucích výdajů na zelené energie: více než 90 procent nových ekologických investic bylo uskutečněno ve vyspělých průmyslových zemích a v Číně.

To naopak znamená, že ve zbytku světa se toho děje velmi málo. Nárůst výdajů v samotné Číně, USA, Evropě a Japonsku byl od roku 2021 vyšší než to, co všechny ostatní země dohromady vydaly na obnovitelné energie.

IEA z toho viní vysoké a rostoucí kapitálové náklady a také nejistotu ohledně politického rámce v jednotlivých zemích. Také pokles cen pro výrobce zelené energie prozatím skončil. Na začátku roku 2022 byly solární systémy zhruba o 20 procent dražší než rok předtím a větrné elektrárny zhruba o 35 procent dražší než o tři roky dříve.

Začarovaný kruh chudých

Země, které zaostávají v zelené transformaci, to mají těžší i ekonomicky: Protože mnoho investičních fondů spojuje své peníze s takzvanými kritérii ESG (Environmental, Social, Governance), do nejchudších zemí proudí stále méně peněz a půjček, protože nejsou schopny splnit podmínky pro sociální a zelená výběrová řízení. Začarovaný kruh, který lze prolomit pouze státními transfery z průmyslových zemí.

Na nadcházející světové klimatické konferenci v Dubaji v prosinci bude opět hrát hlavní roli rozložení nákladů na ochranu klimatu. Průmyslové země již přislíbily, že ročně zorganizují pomoc v oblasti klimatu ve výši 100 miliard amerických dolarů pro rozvojové země. Slib ale zatím nebyl dodržen.

Mezitím finanční nároky chudších zemí jdou ještě dále. Jednotlivé bohaté země mezitím v dosud neformálním „klimatickém klubu“ financují zelenou transformaci ve vybraných třetích zemích formou takzvaných „klimatických partnerství“. S tím předpokladem, že soukromé investice budou nakonec následovány vládními transfery.