Bruselští úředníci zase blázní s ochranou klimatu, nyní se ale zdá, že jejich blouznění alespoň částečně narazilo na realitu

Klimatické clo na zboží ze zemí s obzvláště laxními environmentálními předpisy je jedním z nejkontroverznějších zákonů EU. Brusel nyní plánuje jeho zmírnění. Jde sice o úpravu na poslední chvíli, ale současně i dobrou zprávu pro ekonomiku.

Poté, co si jeden mladý muž v Nizozemsku před časem objednal náhradní díl na svůj moped, dostal od úřadů dopis, ve kterém požádán, aby uvedl, kolik oxidu uhličitého zapříčinila výroba součástky v zemi původu, o čemž informoval deník DIE WELT. Mnoho společností v Evropě zažívá podobnou situaci. Pokud například výrobce automobilů nakoupí šrouby z Indie, kde platí méně přísné klimatické předpisy, očekává se, že zaplatí víc než před zavedením předpisu. Nově totiž muší řešit tzv. CBAM, což je typ cla EU na CO₂.

Zkratka znamená „Carbon Border Adjustment Mechanism“ (mechanismus úpravy uhlíkových hranic). Určité zboží, jako je např. železo, ocel, hliník, cement a hnojiva ze zemí s volnějšími environmentálními předpisy, bude brzy na hranicích EU podléhat celnímu příplatku. Ten má chránit domácí společnosti a snižovat emise na celém světě. CBAM je veřejnosti málo znám, ale je jedním z nejrozsáhlejších a nejkontroverznějších zákonů, které Brusel kdy přijal. Komise pod vedením předsedkyně Ursuly von der Leyen a Evropský parlament nyní plánují klimatické clo zmírnit.

27 členských států plánuje v úterý zaujmout k tomuto tématu stanovisko. Dohoda se rýsuje: 91 procent dotčených společností bude pravděpodobně z celního pravidla zcela vyňato. To je dobrá zpráva pro ekonomiku – a zároveň přiznání Bruselu, že to opět přehnal byrokracii. Otázkou je, proč s tím Komise přichází až nyní, poté, co zákon platí rok a půl a do jeho přípravy bylo opět investováno mnoho politické energie.

„CBAM je v zásadě mimořádně důležitý a velmi účinný nástroj pro ochranu klimatu, ale v jeho provádění existují problémy, které musíme a chceme co nejrychleji vyřešit,“ říká Peter Liese, europoslanec za CDU. „Pokud středně velká společnost dováží balíček šroubů nebo mladý člověk dováží náhradní díl na svůj moped, je nepřiměřené je zatěžovat povinností podávat zprávy o obsahu CO₂.“

Liese a další poslanci Evropského parlamentu očekávají dohodu před letní přestávkou. Změny by pak mohly vstoupit v platnost do konce roku. Jedná se o úpravu na poslední chvíli. Od října 2023 musí evropské společnosti dokumentovat, kolik oxidu uhličitého se uvolňuje při výrobě zboží, které dovážejí. Od konce ledna musí tyto údaje hlásit svým národním orgánům, v Německu Spolkové celní správě. Úřady pak vše předávají Evropské komisi. Platby budou splatné od roku 2026.

To vše znamená, že místní společnosti musí obchodním partnerům na druhé straně světa vysvětlit, jak měří své emise podle předpisů EU. A jak vyplňují související dokumenty, excelovské tabulky plné barevných řádků a sloupců. Komise nabízí zhruba 300stránkový průvodce, který je k dispozici také v čínštině a hindštině. Manažeři v Čcheng-tu, Bombaji a dalších vzdálených lokalitách si ho mají stáhnout z internetu a pracovat s ním.

Podle současných pravidel by se klimatické clo uvalovalo na zboží v hodnotě 150 eur nebo více, včetně některých náhradních dílů pro mopedy vyrobených ze železa, oceli nebo hliníku. Parlament nyní chce od CBAM osvobodit všechny dovozce, kteří do EU dovážejí méně než 50 tun materiálu ročně. Mechanismus by měl i nadále pomáhat chránit klima. Podle poslanců Evropského parlamentu bude 99 procent emisí totiž i nadále podléhat dani. Logika, která se zatím skrývá je následující: velké společnosti, kterých je sice málo – jako jsou ocelářští a cementářští giganti – se ale podílí na drtivé většině „špinavého“ dovozu.

Ochranný štít proti zboží poškozujícího klima

„Ti, kdo produkují více emisí, musí udělat více pro ochranu klimatu; tato zásada zůstane v platnosti i po změně nařízení,“ říká Tiemo Wölken, poslanec Evropského parlamentu za SPD. „Místo toho, aby úprava hranic způsobovala byrokratickou frustraci malých a středních podniků, měla by dosáhnout toho, k čemu jsme ji zavedli: ochrany pracovních míst v evropském průmyslu před klimatickým dumpingem.“

Wölken, stejně jako Liese z CDU, považuje CBAM za důležitou. „Potřebujeme uhlíkovou úpravu na hranicích jako obranný štít, který zajistí, že společnosti z EU nebudou znevýhodněny,“ říká. „Ti, kdo v Evropě vyrábějí ocel, cement nebo hliník klimaticky neutrálním způsobem za dodatečné náklady, nesmí být vystaveni konkurenční nevýhodě ve srovnání se zahraniční produkcí.“

Jak přesně funguje klimatická daň EU? Je propojena s evropským systémem obchodování s emisemi. Každý, kdo vypouští skleníkové plyny, si k tomu musí zakoupit povolení; odborníci tomu říkají certifikát CO₂. Za každou tunu oxidu uhličitého v EU se platí určitá cena, v současnosti kolem 70 eur. To má společnosti povzbudit k většímu úsilí o ochranu klimatu.

Je tu ale háček. Evropské společnosti by mohly být v pokušení získávat produkty s vysokou uhlíkovou stopou – jako je hliník, cement nebo hnojiva – ze zemí, které nemají systém obchodování s emisemi. To by nesnížilo emise oxidu uhličitého, ale jednoduše by je přesunulo do jiných regionů světa. Odborníci tomu říkají „únik uhlíku“. Úprava emisí uhlíku na hranicích má takovému úniku zabránit .

Každý, kdo dováží znečišťující zboží z mimoevropských zemí, si bude muset v budoucnu také zakoupit certifikáty. Obchodování s emisemi (CBAM) je jakýmsi ochranným štítem proti zboží poškozujícímu klima ze zahraničí. A pokus o přenesení přísných emisních cílů Evropy na zbytek světa. Zdá se, že to skutečně funguje – slyšíme, že několik asijských zemí již kontaktovalo Komisi s dotazy, jak zavést systém obchodování s emisemi.