
Český přesah: Německé mzdy nejsou pro české čtenáře jen „zajímavost ze zahraničí“. Jsou to referenční čísla pro desetitisíce Čechů pracujících v Německu (a pro pendlery), ale i pro firmy v Česku, které s německými zaměstnavateli soutěží o stejné lidi – hlavně v IT, technice, automotive, logistice a financích. V praxi platí, že každý viditelný posun německých platů zvyšuje tlak na české mzdy, prohlubuje rozdíl v kupní síle a ovlivňuje, zda se lidem vyplatí zůstat doma, nebo odejít za hranice.
V Německu se stále intenzivně diskutuje o nedostatku pracovníků, příchodu kvalifikovaných lidí ze zahraničí, inflaci a budoucnosti práce. Jenže mimo politické debaty rozhoduje o stabilitě a životních šancích dál jeden základní faktor: výše mzdy. Firmy přitom přenastavují poměr mezi kanceláří a home office a v nejisté ekonomice hledají odborníky – otázka „kolik se dá reálně vydělat“ je tak pro miliony lidí klíčová.
Nová data teď přináší rozsáhlý mzdový report portálu Kununu, který vychází z více než 1,13 milionu mzdových údajů. Výsledky (předběžně zveřejněné v DIE WELT) ukazují, kde se v Německu vydělává nadprůměrně, jak se promítá praxe do příjmů a které velké firmy platí nejlépe.
Podle dat Kununu dosáhla průměrná roční mzda napříč obory v roce 2025 51 272 € (1 281 800 Kč), což představuje meziroční nárůst o 2,1 %. O rok dříve činil průměr 50 239 € (1 255 975 Kč). Jinými slovy: mzdy rostou, ale bez dramatických skoků.
Zajímavý je i „měkký“ ukazatel nálady – spokojenost se mzdou se v datech pohybuje okolo 57 %, tedy mírně výš než v předchozím roce. V době ekonomické nejistoty to naznačuje, že zaměstnanci vnímají vývoj relativně stabilně, i když růst příjmů není žádná mzdová exploze. Zároveň se v debatě objevuje praktická rada: když není prostor pro výrazné navýšení, roste význam alternativ – další dovolená, benefity (např. služební kolo), vzdělávání nebo bonusy podle výsledků.

Jedno z nejdůležitějších zjištění je „staré pravidlo“ v nových číslech: volba oboru zůstává zásadní. U lidí s praxí je rozdíl mezi odvětvími výrazný, zejména v horní části trhu.
Například v IT je průměr mezi 0–3 lety praxe 49 874 € (1 246 850 Kč), zatímco mezi 6–10 lety praxe 67 622 € (1 690 550 Kč). Podobně vysoké úrovně i růsty vykazují banky a poradenství. Nadprůměrné hodnoty se ukazují také u internetového sektoru 62 170 € (1 554 250 Kč) a pojišťovnictví 65 335 € (1 633 375 Kč) (u skupiny 6–10 let praxe).

Zjednodušeně: německý trh odměňuje zkušenost nejvíc tam, kde je vysoká přidaná hodnota, tlak na výkon a kde firmy soutěží o omezený počet odborníků.
Data dobře ilustrují, jak se mění výdělek podle praxe:
Největší relativní posun přichází v prvních letech. Po zhruba deseti letech se křivka zplošťuje, ale na vyšší základně. Pro zkušené odborníky to znamená, že „seniorita“ je v Německu stále dobře finančně čitelná – jen už neroste tak strmě jako na začátku.
Ještě výraznější než obor či praxe je faktor manažerské (personální) odpovědnosti. Zaměstnanec bez vedení lidí má průměr 48 565 € (1 214 125 Kč). S vedením lidí je to 61 062 € (1 526 550 Kč). Rozdíl tedy činí zhruba 12 497 € ročně, což je přibližně 312 425 Kč.
Report zároveň připomíná, že do hry vstupuje i gender pay gap: ženy s personální odpovědností jsou v průměru na 53 793 € (1 344 825 Kč), muži na 64 182 € (1 604 550 Kč). To je rozdíl 10 389 € (259 725 Kč) ročně – téma, které v Německu zůstává politicky i společensky citlivé.
V datech je vidět i efekt velikosti podniku. Menší firmy (1–50 zaměstnanců) vyplácejí průměrně 49 470 € (1 236 750 Kč), zatímco velcí zaměstnavatelé (10 000+ lidí) 58 767 € (1 469 175 Kč). Rozdíl je 9 297 €, tedy asi 232 425 Kč ročně. U velkých firem se obvykle potkává tarifní systém, standardizované mzdové modely a rozpočty na specializované role.
Mezi nejlépe platícími firmami dominují technologické a průmyslové koncerny. Podle uvedených průměrů za rok 2025 vedou například:

Celkově mzdy v Německu rostou spíše umírněně, ale rozdíly mezi skupinami zaměstnanců zůstávají výrazné. Nejvíc vydělávají lidé v oborech s vysokou přidanou hodnotou, zkušení specialisté, manažeři a zaměstnanci velkých firem. Pro Česko je to další signál, že „boj o lidi“ se bude odehrávat nejen přes inflaci a benefity, ale hlavně přes jasnou kariérní cestu a konkurenceschopnou odměnu.