Dalších 60 miliard chybí – německý ministr hospodářství Habeck potřebuje peníze na záložní elektrárny

Do roku 2030 má být postaveno asi 50 nových plynových elektráren, které by měly vyrovnávat a kompenzovat případné výpadky větrných a solárních elektráren, závislých na počasí. Náklady na to jsou obrovské, jak ukazují výpočty provedené pro deník „Handelsblatt“. Brzký odklon od uhlí tak závisí na  tom, kde vláda najde potřebné miliardy na financování projektů plynových elektráren.

Když Spolková síťová agentura v Bonnu dva dny po Novém roce zveřejnila první údaje o dodávkách elektřiny v Německu, Robert Habeck (Zelení) to nadšeně komentoval: „Poprvé více než polovina naší elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů energie“. Spolkový ministr hospodářství a ochrany klimatu: „Ještě je toho hodně, co je potřeba udělat, ale současný úspěch je dobrým podnětem k pokračování v našem úsilí.“

Další úsilí ministra bude pravděpodobně směřovat k financování masivního programu výstavby plynových elektráren. Neboť to, co ministr jaksi pozapomněl zmínit ve svém nadšeném komentáři je skutečnost, že každá větrná turbína a každý solární systém potřebuje řiditelné záložní kapacity, které nastupují, když nefouká vítr a nesvítí slunce.

Samotné spolkové ministerstvo hospodářství odhaduje, že do roku 2030 bude nutné postavit nové plynové elektrárny o výkonu kolem 24 gigawattů, aby byla zajištěna bezpečnost dodávek energie. V souladu s tím by muselo být během necelých sedmi let postaveno kolem 50 velkých elektráren, z nichž všechny by podle klimatických politiků měly být konvertibilní na nové palivo – vodík.

Investoři, kteří by byli ochotni se takových projektů ujmout, se zatím nenašli: regulační rizika energetického přechodu jsou příliš velká a nejistota ohledně vývoje cen elektřiny a dostupnosti vodíku příliš velká.

Habeck chtěl loni zbavit investory takových nejistot pomocí tzv. „strategie pro elektrárny“. Práce na strategii ale zatím nejsou u konce a stále pokračují. Zřejmě ten nejdůležitější důvod je čím dál jasnější: enormní náklady elektrárenského programu pro státní pokladnu. Energetický ekonomický institut na univerzitě v Kolíně nad Rýnem (EWI) nyní poprvé vypočítal nutné finanční objemy. Výsledek: do roku 2030 by mohly „pro výstavbu nových elektráren v Německu chybět vypočítané marže příspěvků ve výši přibližně 60 miliard eur“.

Ještě předtím, než Spolkový ústavní soud hodil rozpočtové plány vládní koalice přes palubu, šlo o enormní částku, kterou měl zaplatit daňový poplatník, protože záložní elektrárny se samy nezaplatí. Už měsíce kolují nové návrhy a koncepty, jak by bylo možné zadotovat výstavbu elektráren.

Zatímco někteří mluví o stavebních dotacích, jiní volají po „kapacitním trhu“ po vzoru Belgie a Velké Británie, kde je poskytnutí rezervní kapacity odměňováno v aukčním procesu. Například provozovatel sítě TransnetBW se zasazuje o „zálohu nové výstavby“ ze strany státu, která by investory zbavila nejistoty ohledně využití elektráren.

Pečlivé plánování naráží v Bruselu na odpor

Mezera v pokrytí ve výši 60 miliard eur však ukazuje obrovské rozměry problému bez ohledu na formu, jakou jsou platby prováděny. Horší je, že dotace podle zákona o hospodářské soutěži musí schválit Evropská komise. Z pohledu Bruselu je skutečnost, že spolková vláda dokonce chce upřesnit místa pro výstavbu elektráren, již příliš plánovanou ekonomikou. Jednání s Evropskou komisí proto i nadále probíhají.

Mezitím se zvyšuje tlak v energetice. Někteří provozovatelé elektráren již podepsali předběžné smlouvy s výrobci turbín, ale nemohou začít stavět, aniž by si vyjasnili vládní financování. Komunální společnosti jsou již v časové tísni, protože nejpozději do roku 2028 mají povinnost zpracovat územní plán tepla, který se v mnoha případech bude točit kolem odběru tepla z elektráren.

„Pokud strategie pro elektrárny nepřijde brzy, bude to mít za následek, že v nejhorším případě nebude ani jedna z elektráren z požadovaných pro rok 2030, zapojena do sítě. „Ty jsou ale nezbytné pro zajištění náběhu obnovitelných zdrojů závislých na počasí,“ varoval Ingbert Liebing, výkonný ředitel Asociace komunálních společností (VKU). Bez strategie pro elektrárny „riskujeme výpadky v dodávkách a postupné vyřazování uhlí nemůže proběhnout podle plánu“.