Dochází k nárůstu přírodních katastrof? Nevěřte tomu je to jen mýtus

Média často hlásí dramatický nárůst přírodních katastrof. Data ale ukazují úplně jiný obrázek. Skutečný problém podle vědců spočívá jinde: „Nikdo nechce slyšet dobré zprávy,“ říká jedna z výzkumnic.

Opakující se titulky jsou podle německého novináře Bojanowskeho z DIE WELT typické: „Pětkrát více přírodních katastrof než v sedmdesátých letech,“ napsal například Spiegel – a jako důvod uvádí klimatickou změnu. Tato čísla vycházejí z databáze Emergency Events Database (EM-DAT), kterou vede belgické Centre for Research on the Epidemiology of Disasters (CRED). Jenže samotní autoři dat přicházejí k úplně jiným závěrům než média.

Nárůst hlášení, ne skutečných katastrof

CRED začalo EM-DAT statistiky publikovat v roce 1988. Grafy sice ukazují nárůst přírodních katastrof, ale neznamenají vyšší reálný výskyt – pouze více nahlášených událostí.
V minulosti totiž přicházely jen kusé zprávy. Například v celém Sovětském svazu eviduje databáze za 60 let (1920–1980) jen pět povětrnostních katastrof. Po roce 1980 se počet hlášení dramaticky zvýšil – jen v letech 1981–1983 bylo zaznamenáno sedm událostí.

Už v roce 2007 CRED upozornilo, že by bylo „zavádějící vysvětlovat nárůst výskytu a dopadů hydrometeorologických katastrof především klimatickou změnou“.

Data spolehlivá až od roku 2000

Teprve od začátku tisíciletí jsou data považována za relativně kompletní – díky mobilním telefonům a rychlejšímu toku informací. Od té doby ale grafy žádný nárůst četnosti katastrof neukazují.
„Stále nás citují lidé, kteří tvrdí, že naše databáze dokazuje dramatický nárůst katastrof,“ řekla v roce 2020 vědkyně CRED Debarati Guha-Sapir. „Na tiskových konferencích jsme opakovaně zdůrazňovali, že žádný nárůst neexistuje. Ale lidé nám posílají nenávistné maily, protože naše data neukazují, že katastrofy přibývají. Nikdo nechce dobré zprávy.“

Média vs. realita

Počet zaznamenaných katastrof roste s počtem zpráv. Kdybychom se řídili stejnou logikou, musela by kvůli klimatické změně stoupat i četnost zemětřesení – protože i ta v EM-DAT prudce vzrostla do roku 2000. Jenže jde opět jen o nárůst hlášení, ne samotných jevů.

CRED ve své zprávě z roku 2004 napsalo:
„Historická data jsou založena na retrospektivních analýzách. Jde o seznam, který zahrnoval hlavně velké události, protože humanitární pomoc, telekomunikace a organizace sbírající data o katastrofách tehdy prakticky neexistovaly.“

Jakmile se aktivní registrace stala důležitou, začaly se evidovat i menší události. A právě proto od roku 2000 k žádnému dalšímu nárůstu už nedochází – data jsou kompletnější, a tedy stabilní.

Pravděpodobnost úmrtí dramaticky klesla

Přestože se světová populace od 19. století čtyřnásobně zvětšila a sídla se rozrostla, šance zemřít při přírodní katastrofě klesla o více než 95 %.
Lepší předpovědi, stavební normy a infrastruktura zásadně snížily zranitelnost – dokonce i v chudých státech.

Zejména druhá polovina 19. století byla smrtící: jen v 70. letech 19. století zemřelo v souvislosti s extrémním počasím přes 50 milionů lidí, tedy kolem 4 % tehdejší populace.

To je jeden z největších úspěchů lidstva: i přes klimatickou změnu a obrovský nárůst populace se umírá při přírodních katastrofách méně než kdykoliv předtím.

Pojišťovny: trend spíše klesá

Data o pojistných škodách z povětrnostních extrémů dokonce ukazují spíš klesající trend. Žádný jasný klimatický signál v nich patrný není.
Samotný UN Klimatický panel sice potvrzuje, že některé typy extrémů jsou častější, ale jestli se z extrému stane katastrofa, záleží hlavně na přípravě a infrastruktuře.

Přestože média ráda straší titulky o „zpětinásobení výskytu přírodních katastrof“, data ukazují jiný příběh: počet skutečných událostí se od roku 2000 nezvyšuje, zatímco riziko úmrtí dramaticky klesá. Skutečným klíčem je adaptace, technologie a dobrá infrastruktura.