Jak íránská válka dopadá na Evropu? Izraelský opozičník varuje před iluzemi, zatímco ropný šok nutí vlády jednat

Tohle už není vzdálená blízkovýchodní krize, ale téma s přímým dopadem na české domácnosti, firmy i stát. Pokud se konflikt kolem Íránu protáhne, Česko to pocítí přes dražší benzín, naftu, vyšší inflaci, tlak na průmysl a další nervozitu v celé evropské ekonomice. Zároveň se ukazuje, jak úzce jsou propojené vojenské cíle, změna režimů, ropné trhy a každodenní život obyčejných lidí. Právě spojení bezpečnostní a energetické roviny dělá z této krize událost, kterou musí sledovat i český čtenář.

Svržení režimu v Teheránu je pouhý „sen“, nikoliv realistický cíl.

Aktuální texty deníku WELT ukazují tutéž krizi ze dvou různých stran. První přináší rozhovor s izraelským opozičním politikem a bývalým generálem Jairem Golanem, který ostře kritizuje strategii premiéra Benjamina Netanjahua v Gaze i vůči Íránu. Dalsí rozebírá pět scénářů vývoje cen ropy a jejich dopad na Německo a Evropu. Když se oba pohledy spojí, vzniká jasný obraz: vojenská eskalace nemá jen politické a bezpečnostní důsledky, ale už nyní se mění v hospodářský problém evropského rozsahu.

Golan v rozhovoru tvrdí, že současná izraelská vláda dlouhodobě podcenila Hamas i širší regionální dynamiku. Připomíná, že před 7. říjnem 2023 panovala v izraelské politice iluze, že konflikt s Palestinci lze jen „spravovat“, nikoli řešit. Podle něj pravice považovala Hamas za užitečný nástroj, protože jeho extremismus pomáhal vykreslovat všechny Palestince jako nespolehlivé partnery. Palestinská autonomie na Západním břehu byla naopak vnímána jako komplikace, protože otevírala možnost politické dohody. Výsledkem byla podle Golana falešná doktrína odstrašení, která se 7. října zhroutila.

Bývalý generál nešetří ani osobní kritikou Netanjahua. Tvrdí, že pokud chce premiér ovládat vše a připisovat si úspěchy, musí nést i odpovědnost za selhání. Netanjahu je podle něj hlavním politickým viníkem izraelské nepřipravenosti. Ještě ostřeji ale Golan hodnotí současnou válku s Íránem. Myšlenku, že by vojenský tlak mohl automaticky vést ke svržení režimu v Teheránu, označuje za „sen“, nikoliv za realistický cíl.

Právě to je klíčová teze rozhovoru. Golan říká, že cíle války musí být předem realistické. Izrael podle něj může chtít Írán oslabit, odebrat mu jaderné schopnosti a snížit jeho kapacitu ohrožovat Izrael raketami dlouhého doletu. Nemůže si ale podle něj namlouvat, že bez pozemních jednotek a bez jasného politického plánu automaticky dosáhne změny režimu. Takový cíl je podle něj emocionálně přitažlivý, ale vojensky a politicky nerealistický.

Jeho kritika míří i dál: na Gazu, Libanon a Západní břeh. Podle Golana izraelská vláda zahajuje nebo prodlužuje války, aniž by uměla říci, jak je ukončí. Hamas v Gaze podle něj nezmizel, naopak je stále přítomen. Hisballáh v Libanonu může dostat tvrdou ránu, ale bez následného politického řešení se problém jen vrátí. Totéž platí i pro palestinská území. Vláda podle něj „přilévá olej do ohně“ místo toho, aby budovala dlouhodobou bezpečnostní strategii. To má podle něj ničivý dopad i na samotný Izrael: společnost je vyčerpaná, ekonomika vysychá a země se vnitřně trhá.

Pět scénářů vývoje cen ropy a jejich dopad na Německo a Evropu

Právě na tuto rovinu navazuje další  text WELT, tentokrát ekonomický. Ten ukazuje, že válka už dnes zasahuje evropské hospodářství přes ceny ropy. Cena ropy se v době publikace vyšplhala na 108 dolarů za barel, zatímco strategický Hormuzský průliv, kudy běžně prochází asi 20 milionů barelů denně, zůstával téměř dva týdny zablokovaný. Bloomberg Economics proto místo klasických prognóz pracuje s pěti scénáři.

První, optimistický scénář počítá s rychlým uklidněním situace a návratem ceny ropy k 65 dolarům za barel. Pro Německo by to znamenalo, že by si udrželo růst kolem 0,8 procenta a inflace by znovu slábla. Pravděpodobnost takového vývoje ale Bloomberg odhaduje jen na 10 až 15 procent.

Druhý scénář, považovaný za nejpravděpodobnější, pracuje s cenou kolem 80 dolarů ve druhém čtvrtletí a postupným poklesem ke 70 dolarům do konce roku. Německý růst by pak místo zhruba jednoho procenta spadl jen na 0,6 až 0,8 procenta a inflace by byla o 0,3 až 0,5 procentního bodu vyšší. Třetí scénář už předpokládá vleklý konflikt a ropu kolem 100 dolarů, s růstem německé ekonomiky jen 0,3 až 0,4 procenta a inflací kolem 3,5 procenta.

Čtvrtý scénář je vážný šok: ropa nad 140 dolarů za barel. To by bylo více než po ruském útoku na Ukrajinu. Německo by prakticky přestalo růst, inflace by vystoupala na 3,5 až 4 procenta a výrazně by vzrostla nezaměstnanost. Pátý scénář, který zatím nikdo nebere jako základní, je „horrortrip“ s ropou za 200 dolarů, což by podle modelu poslalo Německo do recese mezi minus třemi a minus 3,5 procenta, při inflaci blízko pěti procent.

Slovensko je ve stavu „ropné nouze“

Do celé krize už vstupují i evropské vlády. Itálie pod vedením Giorgie Meloniové rozhodla snížit daně z benzinu a nafty a očekává pokles cen o 25 centů na litr, tedy asi o 6,25 Kč na litr. Na Slovensku vláda reagovala ještě tvrději: zavedla omezení prodeje paliva na maximálně 400 eur na auto, tedy přibližně 10 000 Kč, a zároveň vyšší ceny pro vozidla se zahraniční registrační značkou. V pozadí je nejen panika z drahých paliv, ale i slabé zásobování po problémech s ropovodem Družba.

Zatímco Německo počítá scénáře a Itálie zlevňuje benzín daňovým dekretem, Slovensko už omezuje tankování a zavádí vyšší ceny pro zahraniční řidiče.

Právě tankovací turistika se stala jedním z bezprostředních důvodů zásahu vlády. Po vypuknutí války s Íránem totiž slovenská vláda uzavřela s rafinerií Slovnaft dobrovolnou dohodu o cenové brzdě. Výsledkem bylo, že ceny benzinu a nafty na Slovensku rostly pomaleji než v okolních státech. To vedlo k tomu, že do pohraničí začali jezdit tankovat motoristé hlavně z Polska, ale i z dalších okolních zemí. Na některých čerpacích stanicích, zejména u polských hranic, pak už dočasně nebylo možné palivo sehnat vůbec.

Pro českého čtenáře je to mimořádně důležitý signál. Slovensko ukazuje, jak rychle se může energetická a ropná krize přelít z abstraktních burzovních grafů do zcela konkrétních administrativních zásahů: limity na tankování, zákaz kanystrů, vyšší ceny pro cizince a omezení přeshraničního trhu. To už není jen debata o inflaci nebo geopolitice, ale praktické krizové řízení. A právě tím je slovenský případ možná pro střední Evropu ještě výmluvnější než samotné německé modely ropných scénářů.

Všechny popisované události ukazují na jednu zásadní věc: geopolitická iluze a energetická iluze se mohou spojit v jedinou krizi. Pokud nejsou válečné cíle realistické, konflikt se prodlužuje. A čím déle trvá, tím tvrději dopadá na Evropu přes ropu, inflaci, průmysl a náladu spotřebitelů. Pro Česko to znamená jediné: dražší energie, nejistější ekonomický výhled a další tlak na veřejné finance i domácí rozpočty.