Kancléř Merz a zbrojení – astronomické náklady, mizivý efekt

Český přesah:
Debata o německém zbrojení není jen vnitroněmeckou záležitostí. Pro Českou republiku jako bezprostředního souseda a člena NATO má zásadní význam. Pokud se Bundeswehr skutečně stane nejsilnější konvenční armádou EU, promění to bezpečnostní architekturu střední Evropy – od spolupráce v rámci NATO přes společné projekty obranného průmyslu až po tlak na český rozpočet. Česká vláda rovněž navyšuje výdaje na obranu a řeší podobné problémy: jak rychle utratit více peněz efektivně, jak reformovat systém akvizic a jak zajistit dostatek personálu. Německý vývoj tak představuje varování i inspiraci zároveň.

Německý kancléř Friedrich Merz vstupoval do volební kampaně s výraznou bezpečnostní rétorikou. Varoval před „osou antidemokratických autokracií“ – Čínou, Ruskem, Íránem a Severní Koreou – a sliboval zásadní obrat v politice. Německo mělo podle něj přejít „ze spící střední mocnosti na aktivní a formující sílu“ a Bundeswehr se měl stát nejsilnější konvenční armádou Evropské unie.

Na rozdíl od svého předchůdce Kurta Georga Kiesingera z roku 1969 Merz volby vyhrál. Po téměř roce ve funkci je však otázkou, jak konkrétní kroky následovaly po velkých slovech. Situace se mezitím podle DIE WELT ještě zkomplikovala: Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa mění svou roli a dávají jasně najevo, že Evropa už nemůže automaticky spoléhat na americkou bezpečnostní garanci.

Masivní nárůst výdajů – ale na dluh

Merz může argumentovat, že položil finanční základ pro rozsáhlé zbrojení. Obranné výdaje byly fakticky vyňaty z dluhové brzdy zakotvené v německé ústavě. Cena za to však byla vysoká – porušení jiného volebního slibu o rozpočtové odpovědnosti.

Rozpočet Bundeswehru má vzrůst z 62,4 miliardy eur v roce 2025 (přibližně 1,56 bilionu Kč) na 152,8 miliardy eur v roce 2029 (zhruba 3,82 bilionu Kč). To představuje bezprecedentní růst a ambiciózní naplnění cíle NATO ve výši pěti procent HDP. Žádná jiná evropská země k tomuto cíli nepřistupuje tak radikálně.

Problém spočívá v tom, že dlouhodobé financování mimo nové a nové zadlužování zatím není vyřešeno. Německý spolkový účetní dvůr varuje, že obrana by měla být hrazena z běžných příjmů, nikoliv trvale z dluhu.

Peníze tečou, schopnosti nikoli

Samotné výdaje však automaticky nezvyšují bojeschopnost. Ministr obrany Boris Pistorius předložil rozpočtovému výboru Bundestagu 103 nákupních projektů v celkovém objemu asi 83 miliard eur (přibližně 2,08 bilionu Kč). V předchozích letech byly schváleny další nákupy za 190 miliard eur (asi 4,75 bilionu Kč).

Některé zbraňové systémy již dorazily, často ale se zpožděním a ne vždy v deklarované kvalitě. Velká část dodávek je navíc plánována až na třicátá léta.

Plukovník André Wüstner, předseda svazu Bundeswehru, upozorňuje, že NATO nezajímá, kolik peněz bylo utraceno, ale kolik lodí, letek, praporů či brigád je skutečně připraveno k nasazení. A v tomto ohledu podle něj Německo „nevypadá o mnoho lépe než před rokem 2022“.

Chybí základ: jasný profil schopností

Ještě závažnější je skutečnost, že generální inspektor Bundeswehru Carsten Breuer dosud nepředložil kompletní profil schopností vycházející z plánů NATO. Přestože požadavky aliance byly známé už od jara 2024, práce na nové „obranné struktuře“ byla oficiálně zahájena až 8. ledna 2026. Do konce března má být předložena alespoň „hrubá struktura“.

Podle odborníků však půjde jen o první krok. Armáda by měla být strukturována tak, aby byla okamžitě schopná obrany, nikoli aby musela při krizi teprve reorganizovat své síly.

Personální problém a politické limity

Plánovaná cílová síla Bundeswehru činí 260 000 aktivních vojáků a 200 000 rezervistů. Tento počet byl stanoven spíše politicky než na základě vojenských analýz. Zavedení povinné služby nebylo schváleno, zůstává dobrovolný nábor – a už dosažení 260 000 vojáků je velmi ambiciózní cíl. Odhady některých složek přitom hovoří o potřebě více než 300 000 vojáků.

Strukturální neefektivita obranného průmyslu

Bývalá manažerka zbrojařských firem Susanne Wiegand upozorňuje, že systém funguje stále podle „mírové logiky“ – procesy, struktury i lidé nebyli zásadně reformováni. Do systému proudí více peněz, což vede k inflačnímu efektu: ceny rostou, ale objem dodané techniky neodpovídá nárůstu investic.

Podobně kriticky se vyjadřuje i Wolfgang Ischinger z Mnichovské bezpečnostní konference. Podle něj jsou obranná eura vynakládána „katastrofálně neefektivně“ a je nutná zásadní konsolidace – nejen v Německu, ale i na evropské úrovni.

Generálporučík ve výslužbě Alfons Mais shrnul situaci lapidárně: Německo dnes spoléhá na příliš mnoho „naděje“ – že průmysl dodá včas, že se najde dost dobrovolníků, že USA zachovají jaderný deštník a že Putin do roku 2029 nezaútočí. Podle něj je to „příliš mnoho naděje tam, kde je potřeba rozhodnost“.

Co z toho plyne pro Česko?

Česká republika rovněž zvyšuje obranné výdaje a plánuje modernizaci armády. Německé zkušenosti ukazují, že samotné navýšení rozpočtu nestačí. Klíčová je:

• reforma akvizičních procesů,
• jasně definovaný profil schopností,
• personální strategie,
• koordinace s evropskými partnery.

Pro český obranný průmysl může být německé zbrojení příležitostí – ale jen pokud bude systém skutečně efektivní.