Mají Němci zájem o předčasný důchod? Jistě, „kdo si to může dovolit, ten končí“, aneb mýtus o vyčerpaném německém předčasném důchodci

V bankovním sektoru odchází lidé do důchodu dříve než téměř kdekoli jinde – přestože práce není fyzicky ani psychicky extrémně náročná. Na vině jsou jak stát, tak firmy, které s věkem svých zaměstnanců zacházejí chybně.

Rekordní výsledky, ale plán na masivní odchody

Šéfka Commerzbank Bettina Orlopp minulý týden s nadšením oznamovala nejen „nejlepší provozní výsledek v historii banky“, ale i optimistické vyhlídky. Součástí strategie „Momentum“ je však i plán do roku 2028 zrušit 3900 pracovních míst.
Klíčovým nástrojem je předčasný odchod do důchodu a částečný úvazek pro zaměstnance narozené v roce 1968 a dříve – tedy pro lidi, kteří by jinak měli před sebou ještě zhruba deset let práce.

Rozpor mezi slovy a realitou

Politici i manažeři často vyzývají Němce, aby pracovali déle. Realita je opačná: firmy vytvářejí programy, které starší pracovníky motivují k odchodu. V bankách je tento trend obzvlášť silný – a to navzdory tomu, že práce je podle studií fyzicky i psychicky málo náročná.

Kdo odchází dříve? Ne dělníci, ale úředníci

Podle ekonomů neodcházejí dříve „těžaři a dříči“, ale hlavně kancelářští zaměstnanci či lidé ve veřejném sektoru. Důvodem je mimo jiné možnost využít odchod po 45 odpracovaných letech bez srážek. Mnozí lidé z průmyslu nebo služeb takovou dobu kvůli období nezaměstnanosti nesplní.

Proč bankéři spěchají do penze

Dobře placení zaměstnanci si odchod mohou dovolit. V bankách k tomu přistupuje i vysoká pracovní intenzita, časté reorganizace a rychlé technologické změny.
Když banka vyhlásí program odchodů, zájemců bývá dostatek – zvlášť když jsou lákáni tzv. „bonusy pro sprintery“ (tento bonus umožňuje opustit zaměstnání dříve a získat za to vyšší odměnu – zhruba ve výši ušetřeného mzdy, pozn. redakce). Odhaduje se, že v příštích pěti letech odejde z bank třetina zaměstnanců.

Politika drží status quo

Současná vláda zachovává možnost odchodu po 45 letech bez srážek a garantuje úroveň penzí – za cenu rostoucích odvodů. Návrhy ekonomů na zpřísnění podmínek či zvýšení věku odchodu do důchodu zatím narážejí na politický odpor.

Firmy málo investují do starších lidí

Některé banky sice zmiňují programy spolupráce generací nebo „reverse mentoring“, ale podle odborářů jde spíše o výjimky. Mnoho starších zaměstnanců má pocit, že jejich potenciál není využit, a raději odchází.

Závěr

Každý, kdo odejde z práce dříve, než musí, zvyšuje tlak na důchodový systém. Podle DIE WELT ekonomové varují, že bez změny přístupu – jak státu, tak zaměstnavatelů – se problém bude jen zhoršovat. Přesto politická odvaha k reformám zatím chybí.

Shrnutí komentářů německých čtenářů seřazených podle oblíbenosti:

Pod komentářem k článku se objevuje několik hlavních proudů názorů, které dohromady vytvářejí poměrně kritický obraz německého pracovního a důchodového systému.

Mnozí diskutující upozorňují na nespravedlnost mezi zaměstnanci ve veřejném sektoru a těmi v soukromé sféře. Podle nich mají zejména státní úředníci a zaměstnanci s „bezpečnými“ pracovními pozicemi výhodnější podmínky, a to jak v délce pracovní kariéry, tak i v odchodu do důchodu. Tato nerovnováha vyvolává pocit nespravedlnosti, zvlášť u lidí, kteří odpracovali desítky let v náročných profesích.

Dalším častým tématem je nízká zaměstnatelnost starších lidí. Někteří popisují vlastní zkušenosti, kdy po padesátce těžko hledali práci odpovídající kvalifikaci, přičemž firmy často dávají přednost mladším uchazečům. Kombinace restrukturalizací, předčasných výpovědí a diskriminace podle věku vede k tomu, že mnozí končí v předčasném důchodu i proti své vůli.

Diskutuje se také o dopadech migrace. Někteří komentující se domnívají, že příliv migrantů měl původně pomoci důchodovému systému, ale místo toho prý zatížil rozpočet a zvýšil tlak na sociální systém. Téma se často spojuje s kritikou politických rozhodnutí, která podle diskutujících dlouhodobě ignorují reálné problémy trhu práce.

Významnou roli hraje i otázka pracovních podmínek. Čtenáři upozorňují, že psychická a fyzická náročnost některých profesí – například ve zdravotnictví – je nesrovnatelná s kancelářskou prací, a proto by měla být zohledněna při určování věku odchodu do důchodu.

Celkově komentáře vykreslují frustraci z pocitu nerovnosti – ať už jde o rozdíly mezi sektory, věkovou diskriminaci, či dopady politických rozhodnutí. Společným jmenovatelem je dojem, že současný systém zvýhodňuje vybrané skupiny, zatímco jiní lidé s dlouhou pracovní historií a těžkými podmínkami jsou tlačeni k předčasnému odchodu nebo k nezaměstnanosti.