„Mr Cash Money“ a jeho mnoho dětí – financované z německých daní

Sociální náklady kolem 1,5 milionu eur ročně. Jonathan A. (s německo-nigerijským občanstvím) uznal své otcovství u 24 dětí v Severním Porýní-Vestfálsku, aniž by se doposud finančně jakkoliv podílel na jejich výživě. Díky němu navíc obdrželo právo pobytu v Německu přes dalších 90 osob. Deník DIE WELT vysvětluje, proč je zneužití uznání otcovství tak snadné.

Jonathan A. si nenechává způsob, jakým si užívá života jen pro sebe. Muž, který pochází z Nigérie, pravidelně informuje na sociálních sítích jako „Mr Cash Money“ o svém bohatém životním stylu a předvádí své luxusní automobily Mercedes a BMW. Nebo rozdává plnými hrstmi bankovky v rodné Nigérii.

Podle časopisu ARD „Kontraste“, který zkoumal tento konkrétní případ, je jeho prosperita založena na zvláštním druhu plánovaného rodičovství: „Mr Cash“, který byl registrován v Dortmundu, doposud uznal otcovství 24 dětí v Německu. Matkami jsou Afričanky různých národností.

Protože Jonathan A. získal německé občanství, mají všechny tyto děti a jejich matky automaticky nárok na povolení k pobytu v Německu a současně s tím i právo na plné sociální dávky. Podle „Kontraste“ již 94 lidí, včetně matek dětí a jejich příbuzných, získalo právo pobytu v Německu prostřednictvím Jonathana A.

Sociální náklady na tuto jím zvolenou širokou rodinu se odhadují na přibližně 1,5 milionu eur ročně, jak odhaduje sdružení úřadů v Porúří.

Jak deník WELT zjistil, Jonathan A. obdržel nejdříve sám z rodinných důvodů německé povolení k pobytu. „Byl ženatý s německou občankou. Tímto nejprve získal povolení k pobytu, aby mohl pobývat se svou německou manželkou, do doby, než získá německé občanství,“ sdělil deníku WELT odpovědný okresní úřad v Arnsbergu. Německý pas mu byl vydán v roce 2009.

„Žádné další přezkoumávání, zda je schopen se o děti postarat „

První otázka, která vyvstane, když muž údajně bez finančních prostředků uznává v Německu své otcovství k dětem, pocházejících z jiných zemí je: Jak je možné, že mu to prochází? Odpověď je z právně pozitivistického hlediska velmi banální: Protože to německé zákony umožňují. Abyste mohli být považováni za otce podle současného zákona, nemusíte být biologickým otcem dítěte. Stačí uznat otcovství dítěte.

Jak dále sdělil okresní úřad v Arnsbergu deníku WELT, postup uznání otcovství v případě Jonathana A. byl stejný jako ve všech ostatních případech. V případě úředního aktu uznání otcovství se muž dostaví na úřad. Tam potvrdí, že ta a ta žena buď již porodila nebo brzy bude mít dítě, a on chce být uznán za otce. Pokud pak dotyčná matka dá souhlas, je případ vlastně uzavřen.

Vždy však musí být podepsáno prohlášení o výživném. Muž tedy musí prohlásit, že skutečně chce dítě živit. To znamená, že je odpovědný za jeho finanční zajištění. Pokud však svou vyživovací povinnost neplní, uhradí veškeré náklady Úřad péče o mládež a může se později pokusit tuto částku po otci vymáhat.

Zásadní ale je, že podle okresního úřadu v Arnsbergu, jakmile otec podepíše povinné prohlášení o výživném (péči o dítě), „neexistuje žádná další kontrola, zda se skutečně může o dítě starat“.

V případě Jonathana A. dokonce několik z jeho 24 uznaných dětí uznal ještě před jejich narozením. Děti cizinek by pak získaly německé občanství od narození bez jakékoli naturalizace.

„Donebevolající zneužívání dávek“

Podle profesora práva Haralda Döriga „v současnosti neexistují vůbec žádná kritéria, která by muži zakazovala přijmout otcovství k dítěti, jakmile s tím souhlasí matka. Nemusí být zaměstnán ani mít povolení k pobytu.“

Zákonodárce v dobré víře předpokládal, že nikdo nepřijme cizí dítě, pokud není biologickým otcem nebo nemá k matce či dítěti blízký osobní vztah. „S ohledem na mnoho dětí, u kterých úřadům nebyl nahlášen žádný otec, jsou úředníci očividně šťastní, když alespoň nějaký muž s otcovstvím souhlasí,“ řekl bývalý spolkový správní soudce v rozhovoru pro WELT.

Podle Döriga: „V mnoha případech dochází ke zneužívání tak, že cizí muž bez povolení k pobytu uzná otcovství německého dítěte. Pokud dítě prostřednictvím matky získá německé občanství, získává právo pobytu s uznáním otcovství i otec. Podle zásady: Dítě potřebuje svého otce.

Samozřejmě existuje i opačný případ, kdy cizí žena nemá právo pobytu a Němec uznává otcovství, aniž by byl biologickým otcem. Otcové jsou často Němci bez vlastního příjmu, kteří si takovou laskavostí přivydělávají. „Matka pak získává právo zůstat, protože se musí starat o své německé dítě. Životní náklady matky a dítěte nese daňový poplatník.“

Spolková vláda již chystá právní reformu, díky níž by se imigrační úřady měly od počátku častěji zapojovat do uznávání otcovství – a to nejen při podezření na jeho zneužívání. Dörig říká: „Zatím se úřady angažovaly pouze v případě, že osoby primárně odpovědné za uznání otcovství, tedy notáři a úřady péče o mládež, byly dostatečně všímavé a pojaly včas nějaké podezření. Často však nemají dostatečné informace o skutečném stavu věcí a notáři sledují občas pouze své vlastní zájmy.“

Většinu uznání otcovství pro cizí děti provedlo jen několik notářů v celém Německu. Někteří provedli stovky uznání otcovství ročně. Mnoho slušných notářů se však do pochybných uznání vůbec nezapojuje, říká Dörig.

„Současné nařízení tak zatím umožňuje do očí bijící zneužívání sociálních dávek. Urychleně je třeba změnit zákon. Imigrační úřady se musí do procesu zapojit od začátku,“ říká profesor práva. „Navíc uznání otcovství by mělo být účinné pouze v případě, že lze prokázat, že mezi otcem a dítětem existoval blízký osobní vztah po dobu alespoň jednoho roku. Něco jiného by mělo platit pouze v případě, že potvrzující osobou je biologický otec dítěte, což v zde relevantních případech obvykle neplatí.“

Pro do očí bijící kauzu „Mr Cash Money“ a jeho vybraných příbuzných je také zásadní: „V okamžiku, kdy je otcovství potvrzeno, nelze nic napravovat. I když se pak ukáže, že takovéto otcovství bylo uznáno ať už z jakýchkoliv důvodů nesprávně.“