Ne příliš pozitivní zkušenost z Dánska obnažuje německý omyl ohledně přístupu k digitalizaci školství

Německo plánuje do roku 2030 investovat miliardy do digitalizace škol. Dánsko, které v tomto směru je na špici mezi ostatními zeměmi ukazuje, že takové investice nemusí vést k žádanému výsledku. Hodnocení totiž ukazují, že bezpodmínečný digitální kurz nepřináší očekávaný úspěch. Ba právě naopak.

Pokud politici v Německu sní o reformě školství, pak možná sní o Dánsku. Před třemi lety totiž Dánsko zavedlo to, co pro Spolkovou republiku Německo představuje stále vzdálený plán do budoucna, totiž téměř úplnou digitalizaci vzdělávacího systému.

Školní učebnice v zemi jsou nyní k dispozici téměř výhradně v elektronické podobě pro tablety nebo notebooky. Dánští studenti strávili ve výuce nejvíce času s využitím digitálních technologií, uvádí nejnovější studie PISA na toto téma z roku 2022. 72 procent z nich uvedlo, že digitální nástroje používají v každé nebo téměř každé hodině. V ostatních zemích OECD to uvedlo v průměru pouze 16 procent.

A kvůli dramatickému zaostávání Německa v této oblasti je dánská iniciativa z doby před třemi lety v této zemi stále považována za vzor. V roce 2024 se spolková a zemské vlády prostřednictvím Digitálního paktu rozhodly investovat v příštích pěti letech několik miliard eur do „komplexní digitalizace“ škol, čímž „udržitelně změní“ další směřování ve vzdělávání.

Nová ministryně školství Karin Prienová (CDU) naznačila, že implementace této digitální dohody bude jedním z klíčových úkolů během jejího funkčního období. Je jen politováníhodné, že ze všech zemí se Dánsko opět jasně odvrací od svého bezpodmínečného závazku k digitalizaci.

Nová technologická ofenziva nepřinesla zemi očekávaný úspěch. Nová hodnocení naopak naznačují, že u studentů narůstají problémy s koncentrací. Ve srovnání s ostatními zeměmi rovněž úroveň výsledků v matematice v Dánsku se prudce zhoršily. V únoru dokonce dánský ministr školství navrhl zákonem zakázat soukromé chytré telefony a tablety ve třídě. Místo toho bude do knih investována částka v přepočtu několika desítek milionů eur.

Pro Německo, které plánuje tak velké investice do vzdělávacího systému, by tyto výsledky měly sloužit jako varování. A odborníci také zpochybňují předchozí euforii. „Otázkou je, zda digitální média skutečně mají nějakou hodnotu pro předmětově specifické učení,“ říká profesor Alexander Renkl z Univerzity ve Freiburgu, který je považován za jednoho z předních světových odborníků v oblasti pedagogické psychologie. „Digitální přístup není vždy správnou cestou k dosažení vzdělávacího efektu.“ Takže může Německo nyní „naskočit“ na možnou digitalizační chybu? Nebo existuje příležitost investovat inteligentně právě teď?

Faktem je, že Německo se ve skutečnosti potýká s obrovskými deficity ve školství. Na rozdíl od Dánů se němečtí studenti v digitálním vzdělávání neumisťují na předních příčkách, ale spíše daleko za nimi, mezi Řeckem a Kostarikou.

I přes tento nedostatek odborníci doporučují opatrnost. Například Spolkové ministerstvo školství a výzkumu (BMBF) na svých webových stránkách píše, že digitální vzdělávání vyžaduje nejen peníze, ale také inovace, infrastrukturu a pedagogiku. A expert Renkl toto hodnocení potvrzuje.

„Pouhé investování do většího množství digitálních zdrojů automaticky neuleví zátěži našeho vzdělávacího systému,“ říká Renkl. „Bylo by důležité investovat do cílené podpory mediální gramotnosti.“

Protože příklady jako Dánsko ukázaly, že elektronické vybavení nevede automaticky k hlubšímu pochopení učiva – a tedy k lepším žákům a studentům. „Elektronické nástroje často nejsou vhodné pro hloubkové zamýšlení se nad tématy. Například je obrovský kvalitativní rozdíl mezi napsáním zprávy na WhatsAppu a napsáním souvislého, delšího textu.“

Studie Norské univerzity vědy a techniky (NTNU) to potvrzují: pomocí skenů mozku tam vědci zjistili, že psaní rukou spouští větší duševní aktivitu než pouhé psaní na počítači. Renklův verdikt: „Musí existovat koncept užívání digitálních médií. Pak může být jejich využití užitečným doplňkem. Vždy bychom si ale měli klást otázku: existuje skutečně nějaká definovatelná výhoda?“

Harvard vynakládá pouze pět procent svých peněz na vybavení

Příklad Harvardu ukazuje, jak to může ovlivnit strategii výdajů na vzdělávání. Elitní univerzita v americkém státě Massachusetts má ročně k dispozici celkem 31 miliard dolarů (asi 27 miliard eur) z darů. A dodnes se univerzita nadále spoléhá na tabule a tištěné výukové materiály.

Univerzita však loni poprvé investovala větší část svého investičního fondu do nových IT technologií – rovněž proto, aby vyrovnala deficit v této oblasti. Uvádí se to ve finanční zprávě univerzity za rok 2024.

Investice do dotčené oblasti „vybavení“ nicméně tvořily pouhých pět procent výdajů. To znamená, že většina peněz Harvardu jde místo toho učitelům a profesorům, přičemž 52 procent výdajů je investováno do personálu. Podíl 17 procent v místnostech a budovách a 14 procent ve „službách“, včetně digitálních nabídek, jako jsou „celokampusové vzdělávací sítě“.

To by se v budoucnu mohlo stát i v Dánsku, jak naznačují prohlášení tamního ministra školství. Před něco málo přes rokem byl pro základní školy vypracován dvanáctibodový plán, který měl do jisté míry omezit digitalizaci.

Žáci se budou učit ve „škole bez mobilních telefonů“, ale i nadále budou moci používat počítače pro důležitá témata. Stále více škol má nyní takzvané „odkládací hotely pro mobilní telefony“, kde si můžete nechat svůj chytrý telefon před vyučováním.

Mimochodem, dánskou iniciativu digitalizace lze studovat i mimo školu. „Vždy je klíčové, čeho můžete se svými zdroji dosáhnout,“ říká odborník na vzdělávání Renkl. „Co mám dělat s počítačovou simulací: experimentovat, nebo testovat hypotézu? Na tom záleží. A užitečné poznatky můžete často získat pomocí pera a papíru.“