Němci se chválí za rozvojovou pomoc, přičemž v Afghánistánu ukázkově selhávají. Pravdu si ale přiznat nechtějí

Afghánistán dostává z Německa hodně peněz, ale zejména ženy tam nemají téměř žádná práva. A afghánský režim téměř žádné afghánské migranty ze Spolkové republiky nechce brát zpět. Jak efektivní je německý systém rozvojové pomoci? Každý, kdo hledá odpovědi, narazí na web, kterému je těžké porozumět a obtížné se zorientovat.

„Proč většina subsaharských zemí uvízla ve zdánlivě nekonečném cyklu korupce, nemocí, chudoby a závislosti na rozvojové pomoci?“ Tuto otázku si klade historik Niall Ferguson v předmluvě ke knize „Dead Aid“ africké ekonomky Dambisy Moyo.

Dochází v něm k závěru: „Platby zahraniční pomoci podporují zkorumpované vlády tím, že jim poskytují volně dostupné peníze.“ „V zájmu řešení rostoucí chudoby dárcovské země zvyšují platby určené pro pomoc rozvojovým zemím, což dále vytváří sestupnou spirálu k chudobě.“

Moyovy teze mohou být kontroverzní, ale její odbornost nikoli. Pochází ze Zambie v Jižní Africe, pracovala pro Světovou banku a Goldman Sachs a před více než dvěma lety byla za své služby povýšena do britského šlechtického stavu s titulem baronky. Její kniha byla bestsellerem v USA a Velké Británii, ale v Německu se jí dostalo malé pozornosti.

V německé předvolební kampani se rozvojová pomoc objevuje především jako okrajové téma v debatě o migraci. V jednom diskuzním pořadu ZDF například vůdce FDP Christian Lindner nedávno tvrdil, že Afghánistán obdržel za poslední tři roky jednu miliardu eur na rozvojovou pomoc. Na oplátku by se dalo očekávat, že vedení afghánského Talibanu vezme své občany zpět, pokud Německo bude chtít tyto lidi deportovat. Oficiální čísla ministerstva rozvoje však Lindnerovu tvrzení odporují: Podle nich v letech 2022 až 2024 přiteklo do Afghánistánu celkem kolem 360 milionů eur.

Mezi všemi stranami panuje téměř shoda, že rozvojová pomoc je důležitá pro „boj proti příčinám migrace“. Deník DIE WELT se s odkazem na Moyovu knihu zeptal politiků z CDU/CSU, SPD, Zelených, FDP a AfD, zaměřených na problematiku rozvojové pomoci, jak hodnotí úspěšnost rozvojové pomoci a jak hodlají postupovat. AfD jako jediná nereagovala.

SPD považuje německou politiku rozvojové pomoci za „správnou a efektivní“

Politička SPD Sanae Abdi nesdílí Moyovu zásadní kritiku. Pravidelné kontroly projektů by odhalily „nejen naprosto oprávněnou kritiku, ale také úspěchy v rozvojové politice“. „Věřím, že naše přístupy a nástroje, naše priority rozvojové politiky, jsou správné a účinné v „dobré správě věcí veřejných“. Abdi zmiňuje „provádění reformních procesů“, lidská práva, právní stát a boj proti korupci.

Její kolega z FDP Till Mansmann kritizuje německou rozvojovou politiku jako „imunní vůči ekonomicky orientovaným přístupům“. To je „neproduktivní“ a „zpomaluje to udržitelný pokrok“. Nejlepším způsobem, jak odstranit chudobu, je „regionální ekonomický rozvoj“.

Mluvčí Strany zelených pro rozvojovou politiku Ottmar von Holz považuje rozvojovou pomoc za nepostradatelnou. Pro „rozvojovou spolupráci“ jsou „mezinárodní dohody, jako jsou cíle udržitelnosti OSN“ nepostradatelné a udávající směr. Jako příklad úspěchu uvádí „snížení dětské úmrtnosti na polovinu od roku 1990“.

Rozvojový politik CDU Volkmar Klein říká: „Pokud je rozvojová spolupráce správně nastavena, nemusí vytvářet falešné pobídky. Vhodné a užitečné oblasti pro rozvojovou pomoc jsou vzdělávání, zdravotnictví, infrastruktura a také rozvoj „silné administrativy a daňových úřadů“. Investice jsou nutné pro „samoudržitelný, a tedy udržitelný rozvoj“, „a zde musíme pozorně naslouchat zambijské vědkyni Dambisa Moyo“ – která se však domnívá, že strukturální rozvojová pomoc je sama o sobě špatná.

„Je dobře známo, že rozvojová spolupráce je nejlépe hodnocenou oblastí politiky,“ říká Abdi z SPD. Odvolává se na „Německý institut pro hodnocení rozvojové spolupráce“ (DEVal), který „také dokládá úspěchy v rozvojové politice“. Podobně se vyjádřil i člen Strany zelených von Holtz.

A v Německé společnosti pro mezinárodní spolupráci (GIZ) mluvčí v reakci na dotaz WELT řekl: „Pro GIZ jsou hodnocení ústředním stavebním kamenem pro neustálé přezkoumávání a další rozvoj jeho práce.“

Stejně jako DEVal je GIZ ve vlastnictví státu a je přidělen německému spolkovému ministerstvu pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (BMZ). GIZ utratí téměř čtyři miliardy eur ročně na své projekty, které pocházejí výhradně z daňových příjmů. Je tam zaměstnáno něco přes 25 000 lidí. Celkový objem německé rozvojové pomoci, kterou částečně koordinuje GIZ, dosahuje přibližně 50 miliard eur ročně.

„Projekty, které GIZ jménem BMZ realizuje, si podle aktuální hodnotící zprávy vedou celkově dobře,“ říká mluvčí, a to se známkou 2,3, což odpovídá školní známce. Hodnotící stupeň je založen na vzorku 80 jednotlivých projektů, které GIZ blíže nejmenuje. Na rozdíl od realizačních agentur se GIZ nenechá hodnotit DEValem, zakázky zadává „externí evaluační experti“ interní personální útvar GIZ.

Neúspěch v Afghánistánu

Jednou z hlavních zemí, přijímající rozvojovou pomoc byl v posledních letech Afghánistán. Do doby, než se k moci dostal Talibán, dostávala země od Německa každý rok 320 až 520 milionů eur. Po návratu teroristických milicí k moci v roce 2021 byla rozvojová pomoc pozastavena pouze nakrátko. Německo mezitím opět platby obnovilo.

Afghánistán obzvláště jasně ukazuje, že spousta peněz a mnoho projektů nemusí nutně přinést prosperitu, svobodu, práva žen a klimatickou neutralitu.

Neúspěch pro Afghánistán si nicméně nechce přiznat ani rozvojová politička SPD Abdi. Zdůrazňuje, že „došlo k mnoha úspěchům a důležitým zlepšením pro lidi na místě, zejména v oblasti rozvojové spolupráce“. Německo postavilo „stovky“ mostů a vládních budov, „celá generace žen mohla poprvé chodit do školy“ a ženy mohly pracovat a začít podnikat.

Skutečnost, že rozvojová pomoc v Afghánistánu nakonec selhala, nebyla způsobena ani tak Německem, ale spíše tím, že „ze strategického hlediska tam selhalo mezinárodní společenství jako celek“. Podobně to vidí i politik CDU Klein. Mnoho lidí těžilo z 20 let rozvojové pomoci „a tyto účinky na lidi nyní nezmizely“.

Zelení a FDP jsou k tomu kritičtější. „V Afghánistánu jsme se naučili, že ani miliardová pomoc nemůže zabránit náhlému politickému obratu, který zničí rozvojový pokrok,“ připouští Mansmann z FDP. Jeho kolega von Holtz ze Zelených říká: „I když došlo k dočasnému zlepšení životních podmínek místních lidí, zejména žen a dívek, nic z toho dnes po návratu Talibanu k moci nezůstalo.“

GIZ si nepřeje komentovat Afghánistán a odkazuje na hodnocení DEVal. Při troše hledání můžete na jejich webu najít několik tlustých DEVal reportů, ale žádný z nich nehodnotí jednotlivé projekty. Je to všechno o strategických nebo abstraktních hodnoceních. Tenor je pozitivní. Jeden dokument uvádí: „Na úrovni projektu bylo většinou dosaženo plánovaných výstupů.“

Budete-li hledat dále, narazíte na téměř nezvládnutelnou síť evaluačních projektů z nejrůznějších organizací, které jsou na sebe vzájemně propojené. Například DEVal obsahuje křížové odkazy na jinou organizaci s názvem „International Initiative for Impact Evaluation“, která zase spravuje databázi s tisíci hodnotících zpráv. Ale ani tam nelze jednotlivé projekty identifikovat.

Příklad: Hodnotící zpráva o projektech proti dětským sňatkům v Afghánistánu, Indonésii, Keni a dalších zemích. Hodnotitelé zpočátku chválí ambice a snahu reportérů projektu: „Jejich snaha je chvályhodná.“ Vzápětí však následuje zničující kritika. Oslavovaní autoři poskytli málo nebo žádná data nebo svá témata neprezentovali systematicky. Na rozdíl od GIZ zde nebyly žádné školní známky, ale hvězdičky – jedna za nízkou důvěru, dvě za střední a tři za vysokou důvěru. Hodnocení dětských sňatků dostalo pouze jednu hvězdičku.

Na webu GIZ se také skrývá detail, který zrovna nevěstí úspěch v Afghánistánu. Od roku 2021 podporuje emigraci Afghánců do Německa a organizuje transporty po zemi i letadlem – jinými slovy jde spíše o pomoc při útěku než o odstraňování důvodů jejich útěku.

Přesto všichni čtyři dotázaní politici zůstávají odhodláni k rozvojové pomoci. Jejich důvody jsou podobné: podpora žen a dívek, klimatické cíle, posílení ekonomiky. Nikdo nezpochybňuje princip strukturální rozvojové pomoci. V tomto bodě padá kritika Dambisy Moyo na zavřené dveře.

Ostrá kritika škrtů Donalda Trumpa vůči USAID

Všichni čtyři rozvojoví politici kritizují, že USA – největší dárcovská země světa s téměř 70 miliardami eur ročně – by nyní mohly odstoupit od rozvojové pomoci. Člen Strany zelených von Holtz označil rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa za „fatální“ a „velkou chybu“. Politik SPD Abdi se obává, že již nebudou dodávány život zachraňující léky a bude pozastaven boj proti malárii, choleře nebo HIV.

Politik CDU Klein hovoří o „katastrofě pro mnoho postižených zemí, ale také pro stabilitu na celém světě“. Mansmann z FDP nepovažuje přístup nové vlády USA „ani za strategicky a moudrý, ani ekonomicky rozumný“ s ohledem na „rostoucí vliv autoritářských mocností, jako je Rusko a Čína na globálním Jihu“.

Nicméně americká vláda již začala rozpouštět americký protějšek německého GIZ, USAID. V souladu s tím Trumpova mluvčí Karoline Leavittová nedávno přečetla seznam v některých případech absurdních projektů, které byly financovány během funkčního období jeho předchůdce Joea Bidena, jako například: 700 000 USD za muzikál DEI v Irsku (DEI: Diversity, Equity, Inclusion), 47 000 USD za transgenderovou operu v Kolumbii nebo 32 000 USD za transgenderový knižní komiks v Peru.