Německé úřady nejspíše brutálně podváděly a kryly pravděpodobně zatím nejzávažnější podvod v německé politice ochrany klimatu

Němečtí řidiči financovali skrze své daně klimatické projekty v zahraničí, které pravděpodobně vůbec nikdy neexistovaly. Ze 75 projektů v Číně je pouze jeden považován za bezproblémový. Odborníci konstatují miliardové škody a otřesení důvěry v energetickou transformaci.

Šokovaní, šokovaní, ohromeni: Těmito slovy komentovali odborníci z ADAC, svazu farmářů a průmyslu biopaliv minulý čtvrtek zjevné selhání úřadů ve skandálu, který se stále více stává největším a možná nejzávažnějším případem podvodu v Německu v oblasti politiky ochrany klimatu.

„Pokud jde o rozměr: nejde o drobné, ale o miliardové škody,“ řekl expert CDU na životní prostředí Christian Hirte na veřejné technické diskusi se zástupci průmyslu v Bundestagu. Ekoprojekty financované Německem na úsporu CO2 v zahraničí existovaly pravděpodobně jen na papíře a jejich testování a akceptace německými certifikátory byly zfalšované. Jen jeden příklad z mnoha: Němečtí řidiči zřejmě platili kolem 80 milionů eur v rámci tzv. klimatickou daně, kterou platí z každého litru natankovaného paliva na údajný projekt ochrany klimatu v čínské provincii Ujgurů, ze kterého se při kontrole vyklubala opuštěná drůbeží farma. Rešerše německých bioenergetických společností, vyvolané tipem od čínského informátora, potvrdil na místě časopis ZDF „Frontal“.

Vzhledem k více než 60 dalším podobným podezřelým případům v Číně by škody německé energetické transformace v odvětví dopravy mohly činit více než 4,5 miliardy eur, odhaduje Bioenergy Office, průmyslová lobbistická skupina. Spolková agentura pro životní prostředí po měsících váhání teprve v květnu kontaktovala státní zastupitelství a ministerstvo zahraničí a požádala čínské úřady o administrativní pomoc. Bioenergetické asociace a opoziční politici kritizovali, že k tomu došlo příliš pozdě: „Nesprávné certifikace a nedbalé kontroly německých úřadů vedly nejen k obrovským finančním škodám, ale také k masivní ztrátě důvěry v projekty na ochranu klimatu v zahraničí,“ kritizuje Anja Weisgerber, mluvčí CDU pro oblast klimatické politiky v Bundestagu.

Jádrem podvodu jsou požadavky na ochranu klimatu pro ropné společnosti. Společnosti jsou povinny rok od roku snižovat emise skleníkových plynů způsobené spalováním benzínu a nafty. Spolková vláda stanovuje redukční kvóty. Ke splnění těchto požadavků již nestačí přimíchat pět nebo deset procent biopaliva do paliv E5 a E10, nýbrž jsou nutná další opatření.

Jednou z možností pro ropné nadnárodní společnosti je financovat opatření na úsporu CO₂ při těžbě ropy a plynu v zahraničí. Mohou například filtrovat plyn, který se uvolňuje při těžbě ropy. Díky takovému „předchozímu snížení emisí“, zkráceně UER, mohou splnit pětinu kvóty skleníkových plynů. Ropné společnosti mohou také zakoupit certifikáty od sponzorů projektu, které prokazují novou investici do ochrany klimatu v rafinerii nebo výrobním systému. Náklady na to se promítají do ceny pohonných hmot na čerpací stanici.

Proplácely se falešné a podvodné projekty

Většina řidičů si neuvědomuje, že při tankování se kromě daně z emisí CO₂ podle zákona o obchodování s emisemi paliv (BEHG) platí také náklady na dodržování tzv. kvóty skleníkových plynů. Nyní se ukazuje, že řidiči většinou platili za falešné projekty. Spolková agentura pro životní prostředí (UBA) a Německý úřad pro obchodování s emisemi (DEHST) schválily 75 projektů UER, téměř všechny v Číně, i když tato země představuje pouze pět procent celosvětové produkce ropy.

To ale nevzbudilo podezření německých dozorových orgánů. Po zapojení detektivních agentur v Číně bioenergetické společnosti předpokládají, že v 62 ze 75 případů existuje silné podezření na podvod. Ve dvanácti dalších případech je situace s údaji stále nejasná. „Mezi 75 projekty, které byly započítány do německé kvóty skleníkových plynů, jsme našli pouze jeden, který nebyl podezřelý,“ řekla Sandra Rostek, vedoucí bioenergetického úřadu. V budoucnu bude Německo muset dovážet velké množství „zelených“ paliv, včetně vodíku a e-paliv. Je zásadní, aby bylo možné v zemi dodání zkontrolovat, zda byly produkty skutečně vyrobeny klimaticky neutrálním způsobem. To se netýká pouze paliv: Evropská komise plánuje zavedení CO₂ daně z oceli a cementu na evropské vnější hranici („CBAM“). To závisí také na důvěryhodné certifikaci dováženého zboží. Nezávislá kontrola však zřejmě není proveditelná, protože Peking nedovoluje úředníkům vstoupit do země za účelem provádění kontrol. Zrovna minulý rok se na titulní strany novin dostal skandál s nesprávně označeným dovozem bionafty z Číny. Nový podvod s kredity UER je druhým případem během dvou let.

Očekávaná ochrana evropského průmyslu před záplavou levného a údajně „zeleného“ čínského dovozu může být snadno narušena falešnými certifikáty. To ohrožuje klimatickou strategii vlády a Evropské komise: „Dochází ke značné ztrátě důvěry v kontrolní systémy,“ řekl Detlef Evers z Asociace malých a středních podniků, zpracovávajících palivový odpad: „Pokud si nikdo není jistý, že existuje spravedlivá konkurence zde, nebudou investovat, a pak můžete na celý energetický přechod zapomenout.“ I v případě kreditů UER stačí, když sponzoři projektu poskytnou UBA geodata s umístěním údajně nového výrobního zařízení. Až po stížnostech bioenergetických společností v Německu byly některé z nich prověřeny. Pouhé zadání do „Google Maps“ ukázalo, že některá geodata ukazovala pouze na nezastavěná místa v Ujgurské poušti.

Jedná se pravděpodobně o podvodnou síť různých aktérů

Předseda Spolkové agentury pro životní prostředí Dirk Messner na slyšení vysvětlil, že jeho agentura měla při prověřování obvinění přísná omezení. Bylo však přezkoumáno 40 projektů a čtyři žádosti byly poté zastaveny. Ale je pravděpodobné, že máme co do činění se „sítí podvodů“. Zarážející je, že to byly vždy tytéž dva německé znalecké úřady, které si navzájem vždy potvrzovaly sporné certifikace. Messner již v pořadu „Frontal“ odvysílaném 28. května uvedl, že „intenzivně zkoumal“ 30 projektů. Na dotaz WELT AM SONNTAG 30. května však společnost Shell, takzvaný vedoucí partner několika projektů UER v Číně, odpověděla: „Nebyli jsme dotazováni ani kontrolováni společností DEHST ani žádným ze zástupců projektů UER, ve kterých jsme působili jako vedoucí partner.“ V takovém případě zůstává otázkou, co „intenzivní šetření“ uváděné Messnerem skutečně zahrnovalo.

 „Spolková agentura pro životní prostředí a Spolkové ministerstvo životního prostředí zcela selhaly,“ domnívá se Christian Hirte, zpravodaj pro právní aspekty v oblasti životního prostředí v parlamentní skupině CDU: „Prezident UBA Messner a odpovědná ministryně Lemke buď mlčky přijali tyto podmínky, nebo nemají své vlastní instituce pod kontrolou. Pokud se ukáže, že „prezident Messner a ministryně Lemke nemohou poskytnout úplné informace, budou si muset položit otázku, zda jsou osobami na správném místě.“