
Německé větrníky končí podle deníku DIE WELT v Česku jako nelegální odpad. Případ 700 tun odpadu ukazuje, že recyklace větrníků nemá řešení. Nebezpečný trend ohrožuje region i průmysl.
Německá energetická transformace („Energiewende“) je dlouhodobě prezentována jako triumf zelené politiky. Za lesem stovek tisíc tun materiálu, který tvoří větrníky, se však skrývá problém, o němž se donedávna téměř nemluvilo: co dělat, když větrné elektrárny doslouží?
Nejnovější případ ukazuje, že odpověď se stále hledá – a že se část odpadu jednoduše přesouvá přes hranice, včetně Česka.
Německé úřady vyšetřují podnikatele Michaela Rotha, který měl nejméně ve 21 případech ilegálně převézt odpady do zahraničí.
Podle prokuratury má jít o zhruba 700 tun materiálu, který skončil na nelegálních skládkách v českém Bruntále, odkud na problém upozornila tamní radnice.
Starostka Barbara Sisková dokonce fyzicky zabránila dalšímu vjezdu kamionů a podala trestní oznámení.
Odpad tvořily směsi:
Celá kauza ukazuje, jak snadno mohou zbytky moderních technologií překročit hranice a stát se problémem sousedních států.
Větrníky běžně vydrží jen kolem 20–21 let. Poté je nutné je rozebrat – a to je problém.
Jen v Německu je více než 30 000 větrných elektráren.
Z toho je 10 000 starších než 20 let – tedy před koncem životnosti.
To znamená, že jen v blízké budoucnosti bude třeba rozebrat tisíce zařízení.
Německé ministerstvo životního prostředí odhaduje, že do roku 2040 se nahromadí:
Recyklace přitom prakticky neexistuje.
Odhadované náklady na likvidaci jedné turbíny dosahují 160 000–300 000 EUR, v některých případech až půl milionu.
Listy větrníků jsou z kompozitních vláken GFK/CFK, což je technický materiál, který je:
Prakticky to znamená, že listy se nedají efektivně rozebrat ani spálit.
Často končí:
✅ rozřezané na kusy
❌ uložené na skládce
❌ nebo nelegálně odvezené jinam
To je přesně to, co se stalo v Česku.
Rothova firma Roth International si díky poptávce po likvidaci větrníků vybudovala milionový byznys a ještě v roce 2022 měla obrat 19 milionů EUR.
Přestože byla dokonce subvencována penězi bavorského státu, skončila v insolvenci a její představitelé ve vazbě.
Ukazuje to, že stát ani odvětví nemá efektivní kontrolní mechanismy.
Německý svaz větrné energie připouští, že neexistují závazné standardy likvidace.
Česko se tak stává levným řešením německého problému.
Navíc se ukazuje, že problém není pouze technický, ale také politický. Pokud bude Německo pokračovat v masivním rozšiřování větrných parků, lze očekávat dramatický nárůst odpadu již během několika málo let. Zkušenost s kauzou Roth International navíc naznačuje, že současná pravidla a kontroly nedokážou zabránit zneužívání systému a že ekonomický zájem může snadno převládnout nad ekologickými závazky. Pro Českou republiku to představuje riziko dvojího typu – hrozí, že se stane cílem dalších ilegálních dovozů, a zároveň bude vystavena tlakům na vybudování vlastních, nákladných recyklačních kapacit. Pokud Evropská unie nenastaví jasná pravidla a nepodpoří společná řešení, může se problém v následujících letech dramaticky vyhrotit.
Případ z Bruntálu ukazuje, že byly odhaleny rostoucí nelegální skládky, a až jejich objem začal být nápadný, vyšlo najevo, že pocházejí z Německa.
ČR se tak ocitá v roli:
Stejně jako dříve textil, plasty nebo autovraky, nyní hrozí, že se větrníkový odpad stane dalším exportním „hitem“.
Kauza ukazuje dvě věci:
To je další důkaz, že dekarbonizace bez cirkulární strategie pouze vytváří nové environmentální problémy.