NĚMECKÉ ZPRÁVY: aktuální přehled německého tisku (6. 2. 2026)

DENNÍ PŘEHLED NĚMECKÉHO TISKU – 6. února 2026. O čem píší dnešní německé noviny?

Německé komentáře dnes nejdřív řeší cestu kancléře Friedricha Merze po zemích Perského zálivu: jde o energii (LNG, vodík), investice, zbrojní exporty – a zároveň o výčitku, že ekonomické zájmy přebíjejí klima a lidská práva. Druhým velkým tématem je vypršení americko-ruské smlouvy „New Start“ o omezení strategických jaderných zbraní a otázka, jak má Evropa reagovat v éře nové nukleární nejistoty. Nakonec se tisk věnuje zahájení 25. zimních olympijských her v Itálii – jejich extrémní decentralizaci a také tomu, jak klimatická změna postupně podkopává samotný základ „zimních“ her.

1) Merz v Perském zálivu: energie, obchod, zbraně a morální cena

 FRANKFURTER RUNDSCHAU hodnotí Merzovu „šarmantní ofenzivu“ v zemích Zálivu jako důkaz, že vláda dává prioritu ekonomice a že klima a lidská práva jsou pro ni druhořadé. List uznává logiku snahy snížit závislost na USA u zemního plynu a vidí perspektivu v budování základů pro vodíkovou ekonomiku. Zároveň ale varuje: pokud se u toho mlčí o klimatických cílech a lidských právech, je to jednostranné a krátkozraké.

 OSTSEE-ZEITUNG (Rostock) připomíná, že arabský svět nemá automaticky důvěru k západním demokraciím. Po drahém a rychlém odpoutání Německa od ruského plynu po invazi na Ukrajinu hledá Berlín cestu, jak alespoň částečně snížit ekonomickou a ideálně i vojenskou závislost na USA. V této souvislosti list upozorňuje, že vláda uvolnila přísná exportní pravidla, aby umožnila zbrojní obchody se zeměmi Zálivu – a pro Saúdskou Arábii jsou podobné kontrakty „nejjistějším signálem“, že partner to myslí vážně. Otázka, kam se jednou mohou dodávky zbraní a vojenské techniky posunout, je podle listu samostatný (a nepříjemný) příběh. OSTSEE-ZEITUNG zmiňuje možný dovoz LNG z Kataru a „zeleného“ vodíku ze Saúdské Arábie a spekuluje, že Německo by tak mohlo s USA dokonce vyjednávat o cenách.

 REUTLINGER GENERAL-ANZEIGER si všímá setkání Merze s korunním princem Mohammedem bin Salmanem v Rijádu a konstatuje posun: o někdejší izolaci saúdského prince v souvislosti s vraždou novináře Džamála Chášukdžího už prakticky není řeč. Současně Merz tlačí na íránské „mulláhy“, aby zastavili násilí vůči vlastnímu obyvatelstvu. Deník v tom vidí dvojí metr, který odpovídá logice amerického prezidenta Donalda Trumpa.

 SÜDWEST PRESSE (Ulm) popisuje bin Salmana jako faktického vládce země, která je pro Německo důležitá bohatstvím i plány do budoucna. Už nejde jen o ropu a plyn, ale také o investice a odbytiště. List se ptá, zda jde o „tvrdou zájmovou politiku“ a zčásti i „zradu morálky“ – a odpovídá: trochu ano, ale nelze to jednoduše odsoudit, pokud má kancléř udržet ekonomiku i pozici Německa jako střední mocnosti v globální hře.

Český úhel pohledu (blok Perský záliv)

Pro Česko je tohle téma praktické, ne jen „morální“. Pokud Německo opravdu začne výrazněji diverzifikovat energie (LNG, vodík) a zároveň otevírat dveře investicím a zbrojním kontraktům se zeměmi Zálivu, dopady se přelévají do střední Evropy: ceny energií, konkurence o dodávky, tlak na infrastrukturu (plyn, terminály, sítě) i na evropská pravidla (emisní cíle, taxonomie, vodík). A vedle toho je tu známé dilema: „hodnoty vs. zájmy“. ČR se v energetice i obraně často sveze v německém rozhodnutí – ale doma pak řeší politické náklady (veřejná debata, lidská práva, závislosti). Pro českého čtenáře je užitečné sledovat, jak otevřeně německý tisk přiznává, že Evropa vstupuje do éry tvrdších obchodů – a že to bude stát reputaci i komfort.

2) Po „New Start“: nukleární nejistota a evropská odpověď

NEUE OSNABRÜCKER ZEITUNG tvrdí, že bez „New Start“ mizí strategická předvídatelnost – tichá záruka evropské bezpečnosti. Nukleární stabilita mezi Washingtonem a Moskvou byla jedním ze základů strategie NATO; když padá, roste riziko omylů, eskalace a zbrojních spirál. List vyzývá EU, aby reagovala: sladit pozice v NATO, mít odvahu převést francouzský jaderný arzenál do „společné evropské odpovědnosti“ a současně rozjet ambiciózní diplomacii pro „snižování nukleárních rizik“ – tedy mechanismy, které snižují pravděpodobnost použití jaderných zbraní.

 FREIE PRESSE (Chemnitz) uvažuje, že Trump sice mluví o nové smlouvě s Ruskem, ale chce do vyjednávání vtáhnout i Čínu, jejíž jaderný arzenál je sice menší, ale roste. List to nepovažuje za nelogické, protože USA dnes vnímají Čínu jako větší strategickou hrozbu než Rusko. Vidí v tom přechod od „poválečného“ období po studené válce k tripolárnímu řádu a zdůrazňuje, že Washington se primárně obává poměru sil v Indo-Pacifiku. Evropa se podle listu musí cítit opuštěná, protože vzhledem k válce na Ukrajině vnímá hrozbu z Moskvy jinak. A konec „New Start“ podle FREIE PRESSE otevírá prostor i menším mocnostem, aby znovu přemýšlely o své nukleární obraně – list to vztahuje i na Německo.

 SÜDDEUTSCHE ZEITUNG varuje, že otázku nukleární hrozby je pošetilé shazovat jako irelevantní. Podle listu má Německo prověřit tři možnosti: dál doufat v Ameriku, víc se opřít o Evropu – nebo jít samo. Pro „americkou“ variantu mluví fakt, že USA jako ochranná mocnost jsou v odstrašení Ruska nenahraditelné; Francie a Británie nemají srovnatelně široké kapacity. Varianta „vlastních německých jaderných zbraní“ by ale narážela na smlouvu dva plus čtyři, která umožnila znovusjednocení, a rozbila by vztahy s Francií, Británií i USA.

Český úhel pohledu (blok New Start / jaderná bezpečnost)

Tohle je pro Česko nepříjemně relevantní, i když se o tom u nás mluví málo. ČR je bezpečnostně závislá na NATO a americkém jaderném deštníku – a stabilita vztahu USA–Rusko byla dlouho „neviditelná pojistka“, která snižovala pravděpodobnost katastrofické chyby. Pokud se Evropa začne vážně bavit o „evropské jaderné odpovědnosti“ (v praxi hlavně Francie + možná UK mimo EU), Česko se dostane do debaty, kterou si nevybralo: jaké záruky chce, co je ochotné politicky podpořit, a jak se vyhnout rozštěpení NATO na různé bezpečnostní vrstvy. Pro českého čtenáře je navíc důležité číst mezi řádky: Německý tisk už otevřeně artikuluje scénáře, které ještě před pár lety patřily do tabu zóny.

3) Zimní olympiáda v Itálii: decentralizace a klimatická realita

FRANKFURTER ALLGEMEINE ZEITUNG (FAZ) vysvětluje, že hry se oficiálně jmenují „Milano–Cortina 2026“, ale je to podle ní tak trochu „etiketový podvod“: soutěže se odehrají na zhruba dvou desítkách míst – od Cortiny d’Ampezzo přes střediska v Jižním Tyrolsku a Tridentu až po Bormio, Livigno a Milán v Lombardii. Jestli experiment prvních skutečně decentralizovaných her vyjde, ukážou týdny. Někteří si stěžují, že se tím „olympijská rodina“ rozpadá, ale FAZ dodává, že romantická představa společného „deskovkového večera“ sportovců po tvrdých závodech je v éře profesionálního sportu stejně dávno pryč.

 DIE RHEINPFALZ (Ludwigshafen) vítá návrat zimních her do regionu, kde zimní sporty historicky „patří“ – do severní Itálie (vedle Skandinávie). Chválí atmosféru a šarm hostitelských míst oproti posledním destinacím typu Soči, Pchjongčchang nebo Peking, kam se olympijské zimní hry v nedávné minulosti „zatoulaly“.

 STUTTGARTER ZEITUNG přináší klimatickou optiku: před 70 lety se v Cortině konaly zimní hry poprvé a od té doby tam průměrná únorová teplota vzrostla o 3,6 °C a ročně je tam o 41 mrazových dnů méně. Pokud se prognózy naplní, do roku 2050 zůstane na světě už jen 11 regionů schopných pořádat velké zimní sportovní akce bez masivního umělého zasněžování. Otázka listu je přímočará: nestanou se zimní olympijské hry brzy „sněhem loňska“?

Český úhel pohledu (blok Olympia / klima)

Pro Čechy je italská olympiáda atraktivní i „na mapě“ – je to relativně blízko a v tradičním zimním regionu. Zároveň ale německé komentáře trefují problém, který známe z Krkonoš, Jeseníků i Šumavy: kratší zimy, méně mrazových dnů, větší závislost na technickém sněhu a rostoucí náklady. Pokud se zimní sporty posouvají do vyšších poloh a do několika málo „jistých“ regionů, bude to měnit turistiku, investice a ekonomiku horských oblastí i u nás. A decentralizovaný model her navíc připomíná trend, který může být do budoucna jediný realistický: rozprostřít zátěž, využít existující infrastrukturu a nevytvářet „olympijské město duchů“.

Závěrečné shrnutí

Německý tisk dnes spojuje tvrdou realpolitiku s nepříjemnými důsledky: Merzova cesta do Zálivu je čtena jako ekonomicky racionální, ale hodnotově problematická. Vypršení „New Start“ otevírá v Evropě znovu debatu o jaderných zárukách a o tom, zda se EU musí bezpečnostně víc postavit na vlastní nohy. A zimní olympiáda v Itálii ukazuje, že i sport se nevyhne logistickým kompromisům a tlaku klimatických změn.

(pozn. redakce: Odkaz na dřívější přehledy tisku najdete ZDE)