Německo chce budovat národní plynovou rezervu. V pozadí je scénář, který může otřást celou Evropou

Český přesah:

Tohle není jen německé téma. Pokud by Německo čelilo vážnému výpadku dodávek plynu, dopady by se velmi rychle přelily i do Česka. Český průmysl je s německou ekonomikou úzce propojený a výpadek plynu či prudký růst jeho ceny by se promítl do výroby, cen elektřiny, nákladů firem i domácností. Jinými slovy: německá energetická bezpečnost je ve skutečnosti i českou energetickou bezpečností. A právě proto stojí za pozornost, že Berlín začíná znovu vážně mluvit o státní plynové rezervě jako o nouzovém nástroji pro krizové situace.

Německá ministryně hospodářství Katherina Reicheová (CDU) oznámila záměr vybudovat národní plynovou rezervu, kterou označila za „nouzový nástroj pro exogenní šoky“. Podle jejích slov má jít o od trhu oddělenou, zabezpečenou zásobu paliva, která by měla být zřízena co nejdříve a ideálně ještě před příští zimou. Cílem je maximalizovat bezpečnost dodávek v době, kdy se geopolitická i kybernetická rizika znovu zvyšují.

Jde přitom o politicky i ekonomicky významný obrat. Reicheová se tímto krokem postavila proti doporučení svého vlastního vědeckého poradního kruhu. Čtveřice ekonomů ještě minulý týden tvrdila, že Německo už dnes disponuje největší zásobníkovou infrastrukturou plynu v Evropě a že nová státní rezerva by dávala smysl jen tehdy, pokud by se vybudovaly další skladovací kapacity. To by ale podle jejich odhadu trvalo čtyři až deset let.

Zdá se však, že situaci zásadně změnil vývoj na Blízkém východě. Po zablokování tras ropných a plynových tankerů v oblasti Hormuzského průlivu v důsledku americko-izraelského útoku na Írán se pohled Berlína na energetická rizika zjevně zpřísnil. Do hry vstoupila i dosud nezveřejněná studie společnosti McKinsey, podle níž je německé zásobování plynem sice od roku 2022 odolnější, ale zdaleka ne imunní vůči novým přerušením dodávek.

Podle spoluautora studie Fridolina Pflugmanna je sice technicky možné výpadky do určité míry nahradit, cenová a hospodářská rizika by však byla enormní. To je klíčová pointa celé debaty: otázkou totiž není jen to, zda se plyn fyzicky podaří sehnat, ale za jakou cenu a s jakými následky pro průmysl a trh s elektřinou.

Ačkoliv někteří zastánci obnovitelných zdrojů a bateriových úložišť považují zemní plyn za postupně překonaný, realita je zatím jiná. Podle studie McKinsey má plyn stále 26% podíl na německé primární energetické spotřebě a zůstává klíčový pro vytápění, průmyslové procesy i výrobu elektřiny. Výpadek plynu by se navíc okamžitě propsal do cen elektřiny, protože plynové elektrárny v Německu určují cenovou hladinu na energetické burze EEX přibližně v polovině hodin během roku.

Studie identifikuje dva hlavní slabé body německé energetické bezpečnosti. Prvním jsou podmořská potrubí Europipe I a II v Severním moři, která sama pokrývají zhruba čtvrtinu německé spotřeby plynu díky dodávkám z Norska. Druhým kritickým bodem jsou terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG) na pobřeží Německa, Belgie a Nizozemska. Právě ty mohou být podle expertů zranitelné koordinovanými kybernetickými útoky.

McKinsey upozorňuje, že případný koordinovaný útok na LNG terminály by mohl vyřadit z provozu kapacity odpovídající 35 až 40 terawatthodinám měsíčně. To už není marginální výpadek, ale objem, který by bylo možné nahrazovat jen velmi obtížně a za vysokých nákladů. Hrozba přitom není teoretická. Už v letech 2023 a 2024 došlo k poškození infrastruktury v Baltském moři. Z vyšetřování vyplynulo podezření, že nákladní lodě z ruských přístavů záměrně shazovaly kotvy, aby poškodily kabely či energetická zařízení na mořském dně. Plynovod Balticconnector už takový incident zasáhl.

Na kybernetickou zranitelnost plynových přístavů navíc dříve upozornily i německé bezpečnostní instituce včetně BND a ministerstva vnitra. Německé úřady už po ruském útoku na Ukrajinu varovaly, že státní aktéři z Ruska a Číny působí intenzivně v kyberprostoru s cílem škodit německé politice, správě, ekonomice i společnosti. Podobně vyspělými hackerskými skupinami podle německých bezpečnostních služeb disponuje i Írán.

Jak velká by nová plynová rezerva měla být, studie McKinsey výslovně neříká. Uvádí ale modelové scénáře. Pokud by vypadly potrubní trasy Europipe I a II, Německo by muselo měsíčně sehnat náhradou 25 až 30 TWh plynu. Kdyby byly kybernetickým útokem paralyzovány LNG terminály, bylo by třeba najít až 40 TWh měsíčně jinou cestou.

Možnosti náhrady existují, ale každá má limity. Zbývající norské trasy by podle studie dokázaly přivést maximálně 5 TWh měsíčně. Evropské tranzitní plynovody, například s plynem z Alžírska, jsou už dnes příliš vytížené a žádnou výraznou rezervu nepředstavují. Dalších 15 TWh měsíčně by šlo získat z německých zásobníků, pokud by vláda zrušila současná pravidla minimální naplněnosti.

Dnes platí, že německé zásobníky musí být k 1. únoru naplněny alespoň na 30 %., přičemž pro srovnání situaci k 1. lednu 2026 popisuje náš článek ZDE. Pokud by stát tento bezpečnostní polštář zrušil a zásobníky se mohly vyčerpat až k nule, bylo by možné po dobu pěti měsíců dostávat do sítě právě těchto 15 TWh navíc. Jenže tím by se zároveň výrazně ztížilo a prodražilo znovunaplnění zásob před další zimou.

Další část výpadku by možná pokryly nové LNG kapacity. V příští zimě by podle McKinsey mohlo být možné získat ještě 5 až 10 TWh měsíčně přes nově spuštěné LNG terminály v Německu a sousedních zemích. Plyn by na světovém trhu dostupný být měl, ale za cenu, kterou by bylo třeba přeplácet v konkurenci ostatních odběratelů.

Pokud by ani to nestačilo, nastoupilo by omezování spotřeby. Průmysl by musel snižovat procesní teplo, přecházet na jiná paliva nebo dočasně omezit výrobu. To by přineslo dalších 5 až 6 TWh měsíčně úspor. A protože německá nouzová pravidla dávají přednost domácnostem před velkými průmyslovými odběrateli, byly by to právě továrny, kdo by nesl hlavní tíhu omezení. Domácnosti by podle současných pravidel měly být chráněny a topení by jim nevypnuli. Přesto i soukromé domácnosti už během minulé plynové krize dobrovolně snížily spotřebu zhruba o 10 %, což by mohlo přinést dalších asi 5 TWh měsíčně.

Celkově tedy Německo podle McKinsey dokáže kompenzovat výpadek v rozsahu 34 až 48 TWh měsíčně. Dolní hranice ale nestačí na plné nahrazení výpadku všech LNG terminálů. Pouze pokud by Německo využilo naprosto všech dostupných nástrojů, mohla by být dodávka plynu jako celek zachována.

To ovšem neznamená, že by krize byla levná. Právě naopak. Studie varuje, že v případě velkého výpadku by bylo nutné nakupovat dodatečný LNG s výraznou přirážkou. A protože plyn přes plynové elektrárny určuje cenu elektřiny, vedl by delší růst cen plynu automaticky i k miliardovým nákladům navíc za elektřinu pro průmysl. Už dnes jsou energetické náklady v Německu vysoké: průmyslový plyn stál v roce 2024 v průměru téměř 60 € za MWh (1 500 Kč), zatímco v Severní Americe jen 10 až 20 € (250 až 500 Kč) a v Číně kolem 50 € (1 250 Kč). Průmyslová elektřina vycházela v Německu na přibližně 130 € za MWh (3 250 Kč), zatímco v Severní Americe na 80 až 90 € (2 000 až 2 250 Kč) a v Číně přibližně 80 € (2 000 Kč).

Závěr McKinsey je jasný: odolný energetický trh nevznikne jen z krátkodobých nouzových opatření. Německo potřebuje dlouhodobé kontrakty, diverzifikované zdroje dodávek a jasný plán infrastruktury do budoucna. Reicheová nyní zřejmě začíná tuto agendu převádět do konkrétních kroků.

Aktuální stav zásob plynu v Česku

Na konci zimy 2025/2026 se situace v českých zásobnících plynu výrazně zhoršila oproti podzimu, což je typický sezónní vývoj, ale letos s výraznějším poklesem. Podle aktuálních dat Energetického regulačního úřadu klesla naplněnost zásobníků ke konci února 2026 přibližně na 23–28 % kapacity, přičemž ještě v lednu se pohybovala kolem 49 % . Rychlé čerpání zásob je způsobeno zejména chladnější zimou a vyšší spotřebou plynu, což potvrzují i evropské trendy – zásoby se letos vyčerpávají nejrychleji za poslední roky . V absolutních číslech se aktuální objem pohybuje zhruba kolem 18–25 TWh (cca 18–25 tisíc GWh) podle konkrétního data měření . Přesto odborníci zdůrazňují, že situace je zatím pod kontrolou a nehrozí bezprostřední nedostatek pro domácnosti, i když tlak na ceny plynu zůstává zvýšený a bude záviset na rychlosti doplňování zásob během jara a léta.