Německo je a zůstává brzdou světové ekonomiky – navzdory minimálnímu růstu

Český přesah:

Pro Českou republiku nejde o vzdálený makroekonomický problém, ale o přímé ohrožení hospodářské stability. Německo je dlouhodobě největším obchodním partnerem ČR a klíčovým odbytištěm českého průmyslu – zejména automobilového, strojírenského a elektrotechnického. Pokud německá ekonomika zaostává za globálním vývojem, zpomaluje to automaticky i český růst, investice a mzdy. Výhled Mezinárodního měnového fondu (MMF) proto není jen zprávou o Berlínu, ale i varováním pro Prahu.

Mezinárodní měnový fond (MMF) zahájil letošní Světové ekonomické fórum v Davosu nepříjemným sdělením pro Německo. Aktualizace zprávy World Economic Outlook totiž bez příkras ukazuje, že zatímco světová ekonomika zůstává překvapivě odolná a Spojené státy těží z technologického boomu, Německo se propadá do role „nemocného muže Evropy“.

Podle MMF má světová ekonomika v roce 2026 růst solidním tempem 3,3 %, což je mírné zlepšení oproti podzimním prognózám. Globální motor tedy běží – jenže Německo u něj zůstává stát stranou. Zatímco Spojeným státům fond předpovídá růst 2,4 %, německé ekonomice přisuzuje pouhých 1,1 %. Jinými slovy: Německo by mělo růst ani ne polovičním tempem oproti USA.

Podle DIE WELT tento rozdíl není náhodný. Podle MMF je klíčovým faktorem technologická revoluce spojená s umělou inteligencí (AI). Právě masivní investice do AI, datových center a digitalizace táhnou americkou ekonomiku vzhůru. Fond odhaduje, že samotné technologické investice zvýšily růst USA v prvních třech čtvrtletích roku 2025 o 0,3 procentního bodu. Německo z tohoto trendu těží jen minimálně – a hrozí mu, že tuto průmyslovou revoluci jednoduše nestihne.

Z pohledu střední Evropy je německý hospodářský vývoj klíčový i proto, že Německo zůstává největším obchodním partnerem Česka. Slabý výkon německého průmyslu se proto s mírným zpožděním vždy propisuje i do české ekonomiky – ať už formou nižších zakázek, tlaku na ceny, nebo opatrnosti investorů. Pokud Německo zůstane technologicky pozadu za USA a Asií, dopadne to i na jeho dodavatelské řetězce, jejichž součástí je velká část českých firem. Zatímco globální ekonomika se adaptuje na novou éru umělé inteligence a produktivity, Evropa – a s ní i Německo – riskuje, že zůstane spíše regulátorem než hybatelem růstu. Pro Českou republiku je proto stále důležitější diverzifikovat své ekonomické vazby a nespoléhat výhradně na výkon německého motoru.

Rozdíl je patrný i na finančních trzích. Americká skupina technologických gigantů přezdívaná „Magnificent 7“ (například Nvidia, Microsoft nebo Apple) od konce roku 2022 zčtyřnásobila svou tržní hodnotu. Kapitál proudí do USA v bezprecedentním měřítku. Dnes patří 16 z 20 nejhodnotnějších firem světa americkým společnostem. Německo má v první stovce pouze dva zástupce – SAP a Siemens.

Zatímco Spojené státy dokážou nové technologie rychle přetavit v ekonomický výkon, Německo dál naráží na své chronické problémy: zastaralou infrastrukturu, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, pomalé povolovací procesy a zaostávající digitalizaci státní správy. Paradoxně i Velká Británie, oslabená brexitem, dnes z technologických investic těží více než Německo.

MMF sice varuje, že kolem umělé inteligence může vzniknout investiční bublina a že přehnaná očekávání mohou vést ke korekcím, avšak v tuto chvíli jednoznačně převažují pozitivní efekty – a to především v USA a části Asie. Německo naopak čelí silnému geopolitickému protivětru. Roste protekcionismus, obchodní bariéry a napětí v globálních dodavatelských řetězcích, což tvrdě dopadá právě na exportně orientovanou ekonomiku.

Závěr davoského výhledu je proto pro Berlín nelichotivý. MMF je sice o něco optimističtější než německá centrální banka, ale zároveň skeptičtější než spolková vláda. Ta doufá, že domácí spotřebu nastartují rostoucí mzdy. Jenže bez vyšší produktivity a technologického náskoku podle fondu tato strategie nestačí. Samotná spotřeba nedokáže dohnat rozdíl vůči USA.

Pro Českou republiku z toho plyne zásadní poučení. Pokud Německo zůstane „brzdou“ evropské ekonomiky, Česko se jí – vzhledem ke své závislosti na německém průmyslu – nevyhne. Slabší růst v Německu znamená méně zakázek pro české firmy, nižší investice a tlak na veřejné rozpočty. Davoský signál MMF proto není jen německým problémem, ale výzvou k zamyšlení nad tím, zda i Česko dokáže držet krok s technologickými změnami, nebo se sveze na stejném zpomalujícím vlaku.