Německo míří k rozhodujícímu střetu o energetickou transformaci. Klimatické cíle narážejí na cenu, průmysl i každodenní život

Tohle téma má pro Česko mimořádně silný význam. Německo je náš klíčový obchodní partner, soused a zároveň země, jejíž energetická politika má přímý dopad na ceny elektřiny, fungování průmyslu i investiční rozhodování ve střední Evropě. Pokud se v Německu ukazuje, že pokles emisí je z velké části vykoupen útlumem průmyslu, je to varování i pro Česko, které stojí před podobnými rozhodnutími v oblasti jádra, plynu, teplárenství, automobilového průmyslu i renovací budov. Německý „energetický showdown“ tak není jen německý problém, ale i test toho, kam se může vydat evropská klimatická politika včetně české ekonomiky a životní úrovně.

Komentář deníku WELT od Axela Bojanowského popisuje současný stav německé klimatické a energetické politiky velmi ostře a kriticky. Autor tvrdí, že nová bilance emisí CO₂ ukazuje nepříjemnou realitu: Německo sice emise dál snižuje, ale nikoli především díky technologickému průlomu nebo efektivně řízené transformaci, nýbrž hlavně kvůli oslabování průmyslové výroby. Jinými slovy, menší výroba znamená menší spotřebu energie a tím i nižší emise.

Podle autora tuto situaci zosobňuje německý ministr životního prostředí Carsten Schneider (SPD). Ten podle komentáře vystupuje proti jaderné energii i proti frakování, zároveň ale žádá drastické snižování emisí CO₂. Právě v tom autor vidí zásadní rozpor. Připomíná, že ve Spojených státech pomohl přechod od uhlí k domácímu plynu z frakování snížit emise výrazněji, zatímco Německo se podle něj dál zbavuje možných nástrojů, které by mu mohly pomoci.

Komentář tvrdí, že Německo by mohlo ještě desítky let využívat vlastní plyn z frakování, aniž by to muselo znamenat zásadní ekologické problémy. Místo toho se však podle autora drží linie odporu vůči frakování i vůči jaderné energii a výsledkem je politika, která ztrácí logiku.

Velkou část textu tvoří kritika německého odchodu od jádra. Autor píše, že výpadek klimaticky příznivé výroby elektřiny z jaderných elektráren dokázalo Německo masivním rozvojem větru a solárů jen tak tak vyrovnat. A i to podle něj za cenu tří zásadních nevýhod: za prvé rostoucí závislosti na počasí, za druhé větší závislosti na zahraničí a za třetí obrovských finančních nákladů. Podle textu tak Německo vynaložilo stovky miliard eur na to, aby jednu nízkoemisní technologii nahradilo dvěma jinými.

Autor tento vývoj označuje za klimaticko-politické fiasko. Klíčovým bodem jeho argumentace je právě nová bilance emisí. Podle představených dat klesly emise skleníkových plynů v Německu v roce 2025 proti roku 2024 jen o 0,1 procenta. Přesto Spolkový úřad pro životní prostředí uvádí, že zákonný cíl snížit emise do roku 2030 o 65 procent oproti roku 1990 zůstává dosažitelný.

Bojanowski však upozorňuje, že při prezentaci těchto dat musel ministr Schneider znovu připustit, že hlavním důvodem poklesu emisí v posledních letech je úbytek průmyslové výroby, tedy nižší energetická spotřeba. Autor dodává, že pokud se emise spolu s výrobou přesouvají do zahraničí, nejde ani o skutečný přínos pro klima, ale spíše o iluzi klimatického úspěchu vykoupenou poklesem prosperity.

To je pro českého čtenáře velmi důležitý moment. Přesně tento typ rizika totiž visí i nad českou ekonomikou. Pokud by se kvůli drahé energii a klimatickým regulacím výroba přesouvala z Německa a střední Evropy jinam, světové emise by se nemusely významně snížit, ale region by přišel o pracovní místa, investice a technologické know-how.

Autor dále připomíná, že německý stát i ekologické organizace zároveň volají po dalších krocích. Podle komentáře se stále hlasitěji mluví o opatřeních, která půjdou hlouběji do každodenního života lidí. Text dokonce spojuje tuto trajektorii s rozhodnutím Spolkového ústavního soudu o klimatu, které podle autora otevřelo prostor pro velmi razantní zásahy, případně i omezení svobod, pokud by to bylo potřeba k plnění klimatických cílů.

Podle Bojanowského se tak Německo řítí do rozhodujícího střetu o podobu Energiewende. Další snížení emisí už totiž podle něj nebude možné bez tvrdých zásahů do oblastí jako doprava a bydlení. Právě tam totiž podle Spolkového úřadu pro životní prostředí emise neklesají dostatečně, v některých částech dokonce rostou.

V dopravě by další redukce emisí znamenala především masivní nástup elektromobilů, rozšiřování nabíjecí infrastruktury, elektrifikaci vozových parků a další cenové signály přes CO₂ složku v cenách pohonných hmot. To by vedlo ke zdražování a tlaku na přechod k efektivnějším formám dopravy.

Ve stavebnictví a bydlení by šlo zejména o masovou výměnu fosilních topných systémů, rozšiřování elektrických a tepelných sítí a rozsáhlé energetické renovace. Právě tady je český přesah zcela zřejmý: podobné debaty už probíhají i v Česku, ať už kolem tepelných čerpadel, zateplování, teplárenství nebo budoucnosti plynových kotlů.

Komentář přináší i jedno velmi silné číslo. Mezi lety 2010 a 2020 se v Německu investovalo do energetických renovací budov 545 miliard eur (13,625 bilionu Kč). Přesto podle autora nebyl zaznamenán další pokles spotřeby energie na metr čtvereční. Tím chce text doložit, že i mimořádně drahý pokrok může být velmi omezený a že poměr mezi náklady a výsledkem je v německé klimatické politice stále problematičtější.

V závěru autor dochází k velmi pesimistickému závěru: kromě útlumu průmyslové výroby podle něj v Německu téměř neexistuje oblast, kde by bylo realistické dosáhnout výrazného a podstatného poklesu emisí. A to je podle něj špatné znamení zejména proto, že právě energeticky náročná odvětví, jako chemie nebo materiálový výzkum, tvoří základ budoucích technologií včetně baterií a energetických zařízení.

Text WELT je jednoznačně názorový a velmi polemický. Právě proto je ale pro české publikum cenný: ukazuje, jak silná je v Německu část debaty, která už klimatickou transformaci nevnímá jako čistě technologický pokrok, ale jako střet mezi ideologií, ekonomikou a reálnou životní úrovní.

(pozn. redakce: problematice německé energetické transformace jsme se obsáhle věnovali v následujících článcích ZDE)