Německo se vrací do středověku. Chce vyrábět hlavně tehdy, když bude foukat vítr nebo svítit slunce. Firmy varují zeleného ministra průmyslu před jeho „zničujícím“ plánem

Pokud je v síti málo větrné a solární energie, měly by firmy snížit svou produkci, tak si to představuje a plánuje spolková vláda. Kdo však zvýší výrobu při přebytku zelené elektřiny, měl by získat slevu na distribučním poplatku. Zástupci firem ve svém dopise ale upozorňují na rizika.

Německé průmyslové podniky by měly v budoucnu sladit svou výrobu se současnou nabídkou větrné a solární energie. Vyplývá to z plánů spolkové vlády na takzvanou vyhlášku o poplatcích za distribuční sítě.

V dopise spolkovému ministru hospodářství Robertu Habeckovi (Zelení) a předsedovi Spolkové agentury pro sítě (BNetzA) Klausi Müllerovi zástupci obchodu varují před „zničujícím signálem pro Německo jako centra průmyslu“: „V žádné jiné průmyslové zemi nejsou společnosti, které se by se potýkaly s kolísavou a neplánovatelnou dodávkou elektrické energie.

Plány spolkové vlády na „design trhu s elektřinou budoucnosti“ stanoví, že společnosti, které zvýší svou spotřebu, když je v síti přebytek zelené elektřiny, získají slevy na síťové distribuční poplatky, které musí platit.

Odměněn bude také každý, kdo sníží svou produkci v případě nedostatku zelené elektřiny v době „bezvětří a bez slunečního svitu“. Konzultace spolkové vlády o tomto návrhu probíhaly během letní přestávky a mají skončit 18. září.

„Tyto plány znejistily mnoho našich členů,“ píše se v dopise ministrovi Habeckovi a šéfovi distribuční agentury Müllerovi, který zaslala Ekonomická rada CDU: „Jsou vnímány jako deklarace, že bude existovat systém kolísavé výroby elektřiny pomocí větru a solární energie, přičemž muže dojít k tomu, že výroba elektřiny nebude schopna pokrýt v každém okamžiku poptávku po elektřině, a to za všech okolností.“

Pokud by plán vlády vyšel, šlo by skutečně o obrat o 180 stupňů oproti předchozímu motivačnímu systému. Od roku 2005 totiž dostávají velké společnosti slevy na distribuční a síťové poplatky, pokud trvale spotřebovávají velké množství elektřiny po dobu alespoň 7 000 hodin ročně.

Před 20 lety byl takový kontinuální odběr elektřiny považován za „pozitivní příspěvek“ ke stabilizaci distribuční sítě a stabilizující i pro celkový zásobovací energetický systém, protože se dal snadno plánovat.

Od té doby jsou společnosti odměňovány „privilegiem bandload“ za stálou spotřebu elektřiny po celý rok. Dostávají vysokou slevu v průměru 80 procent na distribučním síťovém poplatku, který je třeba zaplatit. Této slevy v současnosti využívá přibližně 400 velkých průmyslových spotřebitelů.

Ale možná ne na dlouho. Podle nového nařízení o poplatcích za sítě bude v budoucnu odměňován přesný opak: v budoucnu již nebudou poskytovány slevy těm, kteří neustále odebírají elektřinu ze sítě, ale spíše těm, kteří „flexibilně“ sledují měnící se dodávky elektřiny vyrobené z větrné a solární energie a podle toho mění i svou spotřebu elektrické energie. Současné privilegium bandload má být po přechodném období zrušeno.

Průmysl se bude muset stát „flexibilním“ odběratelem elektřiny, jinak je ohrožena bezpečnost jejich dodávek

„Struktura síťových poplatků pro velké spotřebitele v současné době upřednostňuje stálou spotřebu elektřiny,“ uvádí zpráva BMWK (ministerstvo průmyslu, pozn. redakce) o novém designu trhu s elektřinou: „Energetická změna (tzv. Energiewende, pozn. redakce) však vyžaduje flexibilní spotřebu elektřiny, což zahrnuje „zvyšování dodávek elektřiny, když jsou její ceny nízké a snížení odběru elektřiny, kdy je její cena vysoká.”

Jde o změnu paradigmatu: kapacity elektráren byly dříve plánovány tak, aby mohly kdykoli uspokojit poptávku soukromých a průmyslových spotřebitelů elektřiny. Dnes by však nákupčí elektřiny měli plánovat tak, aby byli schopni zvládnout měnící se dodávky větrné a solární energie od výrobců elektřiny.

Z pohledu Spolkové síťové agentury (BNetzA) je nezbytné, aby se německý průmysl stal „flexibilním“ spotřebitelem elektřiny, jinak kompletní přechod na větrnou a solární energii ohrozí celkovou bezpečnost dodávek.

Podle zprávy BNetzA z ledna loňského roku je jedním z předpokladů bezpečnosti dodávek do roku 2031 to, že průmysl je připraven „dobrovolně se vzdát odběru elektřiny“ ve výši 13,6 gigawattů. Jen pro porovnání: průměrná uhelná elektrárna má výkon do jednoho gigawattu.

Může však průmysl skutečně zvyšovat a snižovat výrobu v tomto měřítku v závislosti na počasí? Něco takového může nastat pouze výjimečně, varuje ve svém dopise Astrid Hamker, předsedkyně Ekonomické rady CDU a její generální tajemník Wolfgang Steiger: „Nemělo by se přehlížet, že u velkého počtu společností je flexibilita z technických důvodů vyloučena, protože mají nepřetržité výrobní procesy.“

„Jde o celé sektory, které tvoří průmyslové jádro a DNA naší průmyslové produkce,“ píše se v dopise Habeckovi a Müllerovi: „Přizpůsobení výroby kolísavé výrobě elektřiny tam buď není technicky možné, nebo vede k tak špatné efektivitě strojového parku, takže německé společnosti by byly beznadějně horší než evropská konkurence jen kvůli vysokým jednotkovým nákladům.“

Dodavatelské řetězce německých chemických parků by se mohly přerušit

Četné příklady v průmyslu to dokazují. Například v německých chemických parcích by se dodavatelské řetězce mohly přerušit – s dalekosáhlými následky. Společnosti totiž vyrábějí jako navzájem propojená skupina: vedlejší produkt jedné společnosti slouží jako surovina pro výrobu další společnosti.

Pokud však první společnost omezí svou produkci, protože je výhodnější využívat slevy na distribuční síťové poplatky během útlumu, pak již nemůže fungovat celý řetězec sousedních společností. Podle takového síťového modelu funguje přibližně 40 německých chemických parků, což představuje 60 procent pracovních míst v tomto odvětví.

„Chemické závody jsou obecně velmi kapitálově náročné a potřebují využití minimálně na 80 procent, mají-li být hospodárné,“ varuje Christof Günther, výkonný ředitel chemického parku Infraleuna.

To lze jen stěží zaručit vzhledem k neustálému zvyšování a snižování výroby. Jde také o citlivá spojení: „Bez konzistentních výrobních procesů mohou velmi rychle nastat problémy s kvalitou.“

Totéž platí v kovoprůmyslu. „Naše společnosti dosud pracovaly 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a je pro to dobrý důvod,“ říká Volker Backs, výkonný ředitel hliníkářské skupiny Speira v Grevenbroich: „Jedině tak můžeme zůstat mezinárodně konkurenceschopní s našimi jednotkovými náklady.“

Backs varuje, že, pokud by byla výsada finančních úlev při kontinuálním odběru elektřiny zrušena a síťové poplatky byly použity k motivaci ke snížení výroby, „tak to povede pouze ke snížení efektivity.“

Ekonomická rada CDU považuje za „zničující signál pro Německo jako průmyslového a obchodního centra, pokud by nepřetržitý výrobní provoz již nebyl možný nebo by byl možný pouze s extrémně vysokými náklady na elektřinu“.

Podnikatelé ve svém dopise Habeckovi a šéfovi BNetzA Müllerovi varují spolkovou vládu před zanedbáváním zabezpečení dodávek: „Proto vás vyzýváme, abyste při vývoji nového designu trhu s elektřinou zajistili dostatečně bezpečný výkon.“

Podobně „při určování flexibilních síťových poplatků musí být zachováno privilegium základního zatížení pro energeticky náročné společnosti, které nemohou být flexibilnější z technologických a/nebo ekonomických důvodů“.

Na dotaz deníku DIE WELT Spolková síťová agentura zdůraznila, že reorganizace „by neměla klást nadměrné požadavky na koncové spotřebitele“, plánem je „realizovat potenciál flexibility, který skutečně existuje a kterého lze v budoucnu dosáhnout“.

Privilegium sníženého poplatku za distribuci bude nicméně pravděpodobně zrušeno pro přibližně 400 velkých společností: „Vzhledem ke změněnému rámci energetického průmyslu ztratilo privilegium základního zatížení ve své současné podobě do značné míry své opodstatnění a vytváří falešné pobídky,“ uvádí Spolková síťová agentura: „Neflexibilní nákupní chování je z makroekonomického hlediska stále nevýhodnější a může bránit integraci obnovitelných energií do trhu s elektřinou.