Zatímco svět na konferenci COP30 v Belému tiše přiznává porážku v klimatické politice, Německo zůstává osamoceným morálním vůdcem. Berlí­nový kurz plný ideálů ale naráží na tvrdou ekonomickou realitu — a Česko jako sousední průmyslová země by si mělo dát pozor.

Když předvoj ztrácí směr

Na středeční konferenci COP30, kde se slavilo 30 let od první velké klimatické konference, chyběli klíčoví hráči – USA, Čína, Indie i Rusko ze čtyř největších světových znečišťovatelů CO₂. Zástupci Německa, včetně kancléře Friedricha Merze a minist­ra životního prostředí Carstena Schneidera (SPD), však trvali na ambici učinit z Evropy první klimaticky neutrální kontinent. Realita ale mluví jasně: data ukazují pokles tempa, vysoké ceny energií, stagnaci v dopravě a stavebnictví. (The Guardian)

Německo sice získalo vysoký podíl obnovitelné energie (např. 59 % elektřiny), ale právě proto se dostává do paradoxní situace — agresivní klimatická politika přináší ekonomické stresy, které tlačí zemi k ústupkům. „Bez emisí jsme udělali pokrok, ale teď ztrácíme krok,“ varuje klimatolog Niklas Höhne. (The Guardian)

EU ustupuje – Česko a Polsko vítězí

Podle deníku DIE WELT stojí Evropská unie na prahu změny: namísto původně nastavených ambicí pro rok 2040 došlo k vůli většiny členských států k oslabení cílů a odložení klíčových opatření. Z nové dohody vyplývá, že spuštění systému emisních povolenek (ETS 2) pro dopravu a vytápění bylo posunuto z roku 2027 na 2028. Polsko slaví „úspěch“, v koalici zemí, které tlak vyvíjely, je i Česko. (Notes From Poland)

Z českého pohledu to znamená následující:

• Pražská vláda se účastnila jednání, které vedlo k úpravám EU klimazávazků – stejně jako Polsko požaduje flexibilitu. (Český rozhlas)
• Pro český průmysl a energetiku to znamená odklad nákladných požadavků, ale zároveň tlak na konkurenční výhodu může narůst, pokud Německo nadále razantněji zvýší náklady.
• Spojení s německým energetickým trhem znamená, že pokud Berlín selže ve své strategii, může to sekundárně ovlivnit ČR – v cenách energie, dodavatelských řetězcích i investicích.

„Samostatný boj“ je ekonomický hazard

Politici v Berlíně hovoří o tom, že klimatická politika je „sociální a zahraniční“ zároveň – ale příležitosti pro někoho jiného, než domácí průmysl, jsou stále menší. Průmysl spouští přesun výroby mimo Německo kvůli vysokým nákladům a byrokracii.

Mezitím experti poukazují na to, že systém elitních klimatických cílů bez strategické rozvahy je ekonomickou sebevraždou. A to ne jen pro Německo – vysoké ceny energie, tlak na infrastrukturu, méně investic – to vše dopadá v regionu.

Co si z toho mohou vzít čeští čtenáři

• Energetický a klimatický vývoj v Německu – největším obchodním partnerovi ČR – má zásadní dopad i na českou ekonomiku.
• Pokud Německo přistoupí k velkému zelenému obratu, mohou české firmy profitovat z relokace výroby – ale musí být připraveny.
• Politické kompromisy v EU ukazují, že i menší země jako Česko mají prostor ovlivňovat klima-politiku – a tedy i výhodu.
• Ale zároveň je tu varování: globální tlak na dekarbonizaci bude růst – a Česko by mělo mít vlastní strategii, která nevlastní „kurz Německa“ slepě.

Klíčová data a citace

• „Germany, the Czech Republic and 14 other EU countries have demanded the European Commission introduce stricter price controls…“ (Reuters)
• „The EU agreed to delay ETS2 start from 2027 to 2028 …” (Clean Energy Wire)
• „Germany long viewed as environmental leader, is now grappling with contradictions in its climate strategy.” (The Guardian)
• „The EU has set a range of reductions … 66 – 72.5 % by 2035 …“ (AP News)
• „Ren­ewable energy now generates 59 % of Germany’s electricity.“ (The Guardian)