Německý tisk nepovažuje českou konzervativní ODS za středopravicovou, ale řadí ji mezi radikální nacionálně pravicové strany v Evropě

Podle německé novinářky Virginie Kirst se ve stále více evropských zemích konzervativní mainstreamové strany otevírají koalicím s nacionálně-pravicovými stranami. Lídr poslaneckého klubu Evropské lidové strany (ELS), Manfred Weber, jmenoval tři základní požadavky. Po Itálii, Švédsku a Finsku se nyní Španělsko chystá prolomit politické tabu. Španělská klasická konzervativní strana by měla podle posledních průzkumů absolutní většinu spolu s pravicově nacionalistickou stranou Vox. Pak by to byla pátá taková aliance v Evropě. Existují také tři východoevropské země (Česko, Polsko a Maďarsko) řízené krajně pravicovými stranami.

Poslední epizoda tohoto postupného posunu začala 30. května. Tehdy došlo ve Španělsku k velkému překvapení, když premiér Pedro Sánchez předsunul parlamentní volby o šest měsíců dopředu. Předseda PSOE, sesterské strany SPD (němečtí socialisté), seděl pevně v sedle a čas do skutečného termínu voleb na konci roku 2023 mohl využít k tomu, aby své voliče přesvědčil svými politickými činy. Například na půdě EU, která hraje v zemi důležitou roli a kde Španělsko 1. července převzalo předsednictví v Radě.

S odstupem času je ale jasné, proč Sánchez takto jednal: jeho strana utrpěla velké ztráty v krajských a místních volbách a opoziční strana PP slavila velké triumfy. Zároveň se ukázalo, že na mnoha místech by PP dokázala své volební úspěchy převést na většinu pouze s podporou pravicově nacionalistického Voxu. Do té doby PP spolupracovala s Voxem pouze selektivně, ale formální koalici se vyhýbala.

V týdnech od krajských voleb padlo tabu: PP a Vox jsou nyní společnými vládami v regionu Valencie a ve 23 největších městech země. Další regiony by mohly následovat. Díky Sánchezovu posunu s termínem voleb nyní diskuse o prolomení tabu spadá přímo do týdnů před celostátními parlamentními volbami 23. července.

A tak je všem ve Španělsku jasné: Kdo v ten den volí PP, s největší pravděpodobností také žehná koalici s Voxem. Průzkumy vidí PP jako nejsilnější stranu s 33 procenty, ale pouze spolupráce s Voxem (kolem 14 procent) by měla zajistit většinu potřebnou k vládnutí.

Ostré debaty, podobné jako v Německu

Španělsko proto v těchto dnech vede bouřlivou diskusi, která je velmi podobná té v Německu a kterou zná i řada dalších evropských zemí. Vždy jde o to, zda konzervativní mainstreamové strany mohou uzavírat spojenectví s pravicově nacionalistickými stranami – nebo to dokonce musí dělat, aby zůstaly politicky schopné jednat. Od loňského října se ve čtyřech zemích: Švédsku, Itálii, Lotyšsku a Finsku objevily středopravé koalice, jaké se v současnosti připravují ve Španělsku.

Příští rok nás čekají volby do Evropského parlamentu. Strany v Evropě, které jsou napravo od konzervativní skupiny ELS, která zahrnuje i CDU/CSU, jsou v Evropském parlamentu zastoupeny ve dvou skupinách: EKR (Evropští konzervativci a reformisté) a ID (Identita a demokracie).

Mezi posledně jmenované patří AfD a francouzský Rassemblement National. Předsedkyní EKR je zase italská premiérka Giorgia Meloniová, předsedkyně pravicově nacionalistické strany Fratelli d’Italia, kterou spoluzaložila. Vládla Itálii od října 2022 v čele pravicové koalice – jejíž součástí je konzervativní Forza Italia jako mladší partner.

Ve skupině EKR je nyní zastoupena řada dalších stran, které jsou odpovědné za vládu: Lotyšská národní aliance a finská strana „Finové“. V Polsku jsou to navíc PiS a v Česku ODS, přičemž jsou současně i nejsilnějšími vládními sílami. Do tohoto spektra lze počítat i maďarský Fidesz, který kvůli svým protievropským postojům musel formálně vystoupit z konzervativní skupiny ELS.

Podobně jako ve Španělsku bylo pro zavedené strany ve Švédsku vždy tabu, aby vytvořily koalici se Švédskými demokraty kvůli jejich krajně pravicovým kořenům. Když ale strana loni na podzim získala kolem 20 procent hlasů, mohla středopravá koalice dosáhnout vládní většiny jen společně s nimi. Ve Finsku existuje již několik týdnů podobná koalice mezi konzervativní KOK a pravicovou stranou Finové. Je to podruhé, co se strana účastní vlády.

Chování Manfreda Webera (CSU), šéfa konzervativní skupiny ELS v Evropském parlamentu, ukazuje, že tato hnutí jsou ostře sledována i v Bruselu: Před italskými volbami na konci léta 2022 Weber několikrát cestoval do Říma, aby podpořil svého spojence z ELS Forza Italia ve volební kampani – i když už tehdy bylo jasné, že juniorským partnerem v koalici se Forza Italia stane tak jako tak.

Poslanec Evropského parlamentu za CDU Dennis Radtke kritizoval: „Firewall napravo musí vždy stát – od Palerma po Wattenscheid, od Bruselu po Řím.“ Weber oponoval, že ELS má tři základní principy, kterých se budou muset držet i potenciální partneři: proústavní, proevropské, proukrajinské. Jeho verdikt nad Meloni: „Je konstruktivní v Evropě, stojí při Ukrajině a v Itálii nejsou žádné problémy s právním státem.“

AfD by rozhodně selhala za podmínky Ukrajiny a má tendenci selhat i v dalších dvou otázkách. Jiné pravicové národní strany se naproti tomu v poslední době vyvíjely jinak: Melonis Fratelli d’Italia podporuje Ukrajinu po rozmachu a je konstruktivní v EU. Otázkou je, jak je tento postoj vytrvalý a zda by se dal libovolně zvrátit, pokud by to průzkumy vyžadovaly.

Postoje pravicových stran jsou často obtížně identifikovatelné – a mění se. To platí i pro Vox: Po změně směru se postavili pro Ukrajinu. K zásadám EU se ale staví přinejmenším kriticky a plně nepřijímají ani španělskou ústavu.

Weberův verdikt nad Voxem stále čeká. Ale nezdá se, že by byl úplně averzní, protože se už zapojil do španělské volební kampaně, aby pomohl své partnerské straně ELS PP. S vědomím, že volby pravděpodobně vyústí v nové spojenectví s pravicovými nacionalisty.