Německý ústavní soud šokoval vládní koalici. Česká mainstreamová média ale o tom neinformují

Rozhodnutí Ústavního soudu o klimatickém fondu oslabuje tmel, který dosud držel koalici pohromadě. Nyní vyvstává zásadní otázka. Bude německá vláda i nadále schopna jednat s menším manévrovacím prostorem na zadlužení? Samozřejmé to není.

Funkční období německé vládní koalice bylo doposud charakterizováno globálními politickými otřesy. Koronavirová pandemie, válka na Ukrajině s jejími bezpečnostními a energeticko-politickými důsledky a nejnověji válka na Blízkém východě kladly na spolkovou vládu extrémní nároky, ale její existenci nakonec neohrozily. Nový šok z Karlsruhe má však vše potřebné na to, aby otřásl politickým vládním slepencem z SPD, Zelených a FDP.

Neboť Spolkový ústavní soud se sídlem v Karlsruhe způsobil, že tmel, který dříve držel koalici pohromadě, se začíná drolit. Tímto tmelem byl boj s krizemi za pomocí zvyšování zadlužení státu. Snaha kancléře Olafa Scholze (SPD) a jeho bývalého státního tajemníka pro finance Wernera Gatzera přerozdělit do dodatečného rozpočtu 60 miliard eur ve formě nyní již nepotřebných půjček původně určených na řešení koronavirové krize a přesunout je do klimatického fondu selhala. Karlsruhe soudí, že tato operace by byla porušením tzv. „dluhové brzdy“ a může být klasifikována jako protiústavní.

Souhlas ministra financí Christiana Lindnera (FDP) s tímto projektem způsobil ztrátu jeho důvěryhodnosti ještě před nástupem do úřadu. Spolkl tuto hořkou piluli jako kompromis při koaličních jednáních. Pokud chce v příštích spolkových volbách předstoupit před voliče jako strážce přiměřeně spravovaných a solidních státních financí, musí se nyní ujmout nejen role vykonavatele ústavního rozhodnutí,  ale také bránit dluhovou brzdu jako celek.

Lze očekávat, že se okamžitě dají do pohybu sevřené šiky politiků z SPD a Zelených, kteří chtějí zrušit ústavně zakotvený limit státního dluhu. Zelení se nebudou chtít vzdát 60 miliard eur na státní podporu dekarbonizace. Možnosti, jak pokračovat ve výdajích jiným způsobem, jsou ale nyní omezené.

Jedním ze scénářů by byla politická sebevražda FDP

Jednou z možností je vyhlásit další nouzový stav na rok 2023 nebo 2024, nedodržet požadavky dluhové brzdy platné za normálních okolností a začít nouzově nově navyšovat státní zadlužení. Zda by to bylo slučitelné s ústavou, je po rozhodnutí z Karlsruhe sporné. K ruskému útoku na Ukrajinu došlo před více než rokem a půl.

Alternativně má spolková vláda možnost snížit nebo změnit priority u výdajů, anebo zvýšit daně. To by byla pro FDP politická sebevražda.

Dále je třeba vyjasnit, do jaké míry budou muset být v budoucnu v základním rozpočtu uváděny výdaje z tzv. zvláštních fondů. Musí být v základním zákoně dvoutřetinovou většinou zakotveny i zbývající, nikoli nevýznamné, miliardy v klimatickém fondu? Ostatně se ukazuje jako prozíravé udělat přesně to v případě 100 miliard eur pro Bundeswehr.

Suchá prohlášení kancléře, ministra financí a ministra hospodářství Roberta Habecka (Zelení) po rozhodnutí z Karlsruhe naznačují, že všechny tyto otázky stále nejsou vyřešeny. V nejbližších dnech a týdnech se zdá být jasné, že nepůjde jen o budoucí směřování spolkové a samosprávní finanční politiky. Půjde také o další samotnou existenci vládní koalice.