„Od malých bezelstných dětí slyšíte: ‚Do prdele s Izraelem!‘“ Aneb jaké jsou reálné zkušenosti s uprchlíky v azylových centrech v Německu

Nina Coenen vede vzdělávací sdružení pro migranty a je svědkem toho, jak žadatelé o azyl oslavují Hitlera. Vysvětluje, proč lidé, kteří se angažují v pomoci uprchlíkům často ani nezpochybní jejich nenávist k Židům. A kdo vytváří tlak na arabské žadatele o azyl, aby byli protiizraelští.

WELT: Paní Coenenová, od roku 2015 provádíte preventivní programy proti antisemitismu v azylových uprchlických centrech. S jakým ohlasem se tam setkáváte?

Nina Coenen: Jedno z prvních setkání tehdy bylo s uprchlíkem ze Sýrie s palestinskými kořeny. Zeptal se nás, co si myslíme o Hitlerovi. Odpověděli jsme otázkou: Co si o tom myslíš ty? Že to byl „dobrý člověk“. A to zažíváte často tento, z neznalostí vycházejíc, ale přesto pozitivní vztah k národnímu socialismu a holocaustu.

WELT: Je to nezávislé na věku?

Coenen: Ano, i když mladší lidé mluví více nefiltrovaně, starší lidé to lépe maskují. Když se například v kvízu objeví izraelská vlajka, najednou od malých dětí uslyšíte: „Do prdele s Izraelem!“ nebo: „Izrael není vůbec žádný stát nebo země.“

WELT: Jak potom zareagujete?

Coenen: Je velmi důležité, abychom to nepřehlíželi nebo neaplikovali žádnou formu falešné tolerance, ale abychom přímo protiřečili a formulovali rozpor velmi jasně. Jistě, u velmi malých dětí nepřicházíme přímo s „uznáním práva Izraele na existenci“.

Ale jakmile dosáhnete určitého věku, říkáme: Toto je stav zdejšího státu, v této zemi se o tom nesmlouvá, a pokud tento názor nesdílíte, nejste zde správně. A já to říkám tak tvrdě, protože vidíme, že ostatní, kteří pomáhají v ubytovacích azylových centrech často vůbec nezasáhnou.

WELT: Proč ne?

Coenen: Protože ti, kteří pomáhají uprchlíkům jsou buď přetíženi, nebo se obávají ohrožení svého vztahu s uprchlíky – nebo proto, že i oni ze zásady považují Izrael za agresora a Palestince za hodné podpory. To je běžné zejména na levicové až levicově extremistické scéně. A to je scéna, ze které pocházejí především ti, kteří pracují s uprchlíky.

WELT: Popisujete to jako by to byla nějaká forma toxické směsi.

Coenen: Ano, lépe bych to nedokázala formulovat. Uvádím příklad z ubytovny v Berlíně, kde jsme se účastnili mezináboženského dialogu. Ve společenské místnosti byla velká barevná nástěnná malba, která znázorňovala mapu světa se zvířecími motivy a názvy zemí a tak dále. Tam, kde je Izrael, nebyl „Izrael“, ale pouze „Palestina“.

WELT: Jak mohou ti, kteří jsou odpovědní za chod těchto ubytoven, nechat něco takového proklouznout?

Coenen: Pracovní přetížení, nedostatek ochoty ke konfrontaci nebo ideologie ze strany uprchlíků, jak jsem řekla. Navíc je to ale bohužel možno nazvat typickým stavem. Špatná věc je, že uprchlíci sami nevyvinuli myšlenku nakreslit tu zmiňovanou mapu světa sami nebo ji nějak sami nerealizovali. S největší pravděpodobností to iniciovali sami němečtí humanitární pracovníci, pomáhající uprchlíkům, a tak tam visí tato mapa. Co si potom tamní nově příchozí uprchlíci mají myslet jiného, než že: v našich kruzích je legitimní útočit na Izrael a v Německu to vypadá, že je to také v pořádku.

WELT: Ve veřejné debatě koluje domněnka: Každý, kdo přichází jako žadatel o azyl z islámské země, je pravděpodobně antisemita. Je to správná domněnka?

Coenen: Ne, ne, ne, nikdy bych to takhle nediagnostikovala. Mnoho uprchlíků pomáhá v našem sdružení, podporuje naše projekty a působí jako multiplikátoři ve svých komunitách. Řekla bych jen: není náhodou, že tito aktivisté často pocházejí z kurdských oblastí.

WELT: Jak to s nimi souví?

Coenen: Protože riziko, které podstupují, není tak velké. V kurdské komunitě není tlak být proti Izraeli zdaleka tak silný jako v arabské komunitě. Přesto se najdou i uprchlíci arabského původu, kteří nás podporují, kteří také velmi riskují, když se objeví jako naši příznivci ve filmech nebo na fotkách, které pak skončí na sociálních sítích.

WELT: Mluvíte o „tlaku“ – co tím myslíte?

Coenen: Existuje kolektivní očekávání, jak se má jednotlivec chovat. Jednotlivec často vůbec není antisemita. Jiní však apelují na jeho arabskou identitu, jeho náboženskou identitu, aby projevili solidaritu s „bratry ve víře v Palestině“ – a odmítli Izrael. Naprostá většina z nich nemůže mít o Židech soukromý názor, protože žádné Židy vůbec neznají – v naší práci s nimi často přicházejí do styku vůbec poprvé.

WELT: Je na váš spolek vyvíjen také tlak, když se musíte tak často potýkat s nepřáteli Izraele ve strukturách, pomáhajícím uprchlíkům?

Coenen: Nyní řeknu něco podstatného. Pokud jde o nepřátelství vůči Izraeli, islamismus a tak dále, neděláme jen vzdělávací činnost mezi uprchlíky, ale také velmi často v rámci německých struktur pomáhajícím uprchlíkům, ze kterých vychází často protivítr nebo odpor, někdy i lpění na ignorantském postoji, když se jedná o řešení témat tohoto druhu. Ale myslím si: Naším úkolem je varovat před takovými aktivitami bez ohledu na to, kdo se kde, v jaké bublině, či síti nachází.

Člověk ale neustále bojuje s větrnými mlýny. Nechci být konkrétní, protože jednotlivé spolky, angažující se v pomoci uprchlíkům přicházejí s právníky velmi rychle. V rámci integrační skupiny jsme například velmi jasně poukázali na to, že existují styčné body mezi jistou členskou organizací a sdružením, které dle sdělení Izraele přímo přiděluje finanční prostředky Hamásu.

Tato spojení jsou ale často velmi složitá a vyžadují mnoho znalostí – neznalost je pak pohodlnější. A tato nevědomost na mnoha úrovních má nyní důsledky, že „najednou“ vidíme v ulicích spoustu příznivců Hamásu. To pro nás není žádné překvapení.

WELT: Do jaké míry může vaše práce znamenat významný rozdíl?

Coenen: Preventivní práce je sisyfovská práce, o tom není pochyb. Ale pro nás neexistuje žádná alternativa. Ale určitě bychom rádi viděli mnohem více aktivit a finančních prostředků pro tuto práci, aby každému, kdo přijede do Německa, bylo okamžitě jasně řečeno: o právu Izraele na existenci se zde nedá vyjednávat.

Ale neměli byste si dělat iluze. Každý, kdo přijede do Německa chce, a to absolutně a především, je možnost v Německu již zůstat. A to by muselo být jasně spojeno s podmínkami, aby bylo jasné: neexistuje žádná vyhlídka na život v Německu, pokud budete zastávat antisemitské postoje a komentáře nebo aktivity. To by potom mělo široký dopad na ostatní.