Podle prof. Kerbera se Německo nechá úkolovat od Evropské komise a Česko s ním sedí na stejném Titaniku

Hlasování o clech EU na elektromobily z Číny ilustruje, do jaké míry Německo, jako největší exportér a také největší čistý přispěvatel do EU, již ztratilo zásadní parametry své suverenity.

Už hlasování v rámci německé vládní koalice bylo dost obtížné. Zelení – připraveni podřídit se jakémukoli diktátu z Bruselu – byli v obchodní politice v souladu s pařížskými protekcionisty, kteří mají v Bruselu prostřednictvím pí. von der Leyen hlavní slovo. Opozice ministra financí Lindnera a kancléře Scholze v Evropské radě byla od počátku odsouzena k neúspěchu. Podle článku 14 EUR-Lex a 238 Smlouvy o fungování EU se na rozhodnutí o obchodní politice vztahuje zásada kvalifikované většiny. Komise umožňuje Radě ministrů hlasovat o jejích návrzích, v tomto případě o uvalení represivních cel na elektromobily z Číny. Nesouhlas je možný pouze v případě, že návrh podpoří méně než 55 procent členských zemí a méně než 65 procent celkového počtu obyvatel EU. S blokující menšinou se počítá pouze v případě, že se budou bránit alespoň čtyři státy s významným počtem obyvatel.

Německý souhlas s touto nezpůsobilostí obchodní politiky podle Lisabonské smlouvy se pravděpodobně stane osudným v případě ochranných cel EU. Hlasování v Radě nebere v úvahu „evropský zájem“, protože takový evropský zájem neexistuje a nemůže existovat. Spíše záleží na tom, čeho si jednotlivé vlády slibují od rozhodnutí dosáhnout.

Zájmy německého automobilového průmyslu, včetně Nizozemska a České republiky a také Slovenska, nehrají pro země jako Francie a Řecko žádnou roli. Tamní vlády mají dlouhou tradici získávání hlasů prostřednictvím protekcionistických politik, které krátkodobě chrání národní průmysl a dlouhodobě podporují mezinárodní protekcionismus. Prohlášení Sdružení německého automobilového průmyslu (VDA), že do Číny dováží stokrát více aut, než Čína dováží do Německa se svými nyní úspěšnými modely elektromobilů, bylo bohužel od počátku odsouzeno k politickému neúspěchu.

Německý automobilový průmysl doplácí na evropskou represivní celní politiku

Jako evropská automobilová země par excellence musí Německo spolu se Slovenskem, Českou republikou a Nizozemskem nést důsledky represivní celní politiky EU, která se dotkne především německého automobilového průmyslu v Číně. Jejich zapojení v Číně bude pravděpodobně předmětem strategického přezkumu v důsledku politiky EU. Protože komunistická strana v Číně nebude váhat přimět německé výrobce automobilů v Číně, aby zaplatili cenu za evropskou represivní celní politiku. Měli by se smířit s tím, že relativně levná a vůbec poprvé kvalitní elektrická auta z Číny na evropské trhy nepřicházejí nebo na evropské trhy přicházejí pouze s dodatečnými represivními tarify?

Ale v Německu po hlasitém protestu VDA, vedeného Christian Hildegard Müller (CDU), následoval maloněmecký diskurz: „Musíme to přijmout, Německo je v Evropě stejně už ne tak významné.“

To je mj. i důkaz toho, že se CDU/CSU barví na zeleno, a ukazuje to, že tato průmyslová a obchodní politika předsedkyně Evropské komise von der Leyenové nenaráží na odpor ani v CDU poté, co její předchůdce Merz pomohl paní von der Leyenové na druhé funkční období v Bruselu. Přispívá to k tomu, že klíčový průmysl v německé ekonomice je ohrožován povýšeneckou obchodní politikou Evropské komise inspirovanou Francouzi.

Německo vydáno na nemilost a milost bruselské politice

Nadšenci pro Evropu z řad německých stranických politiků by se také museli chytnout za nos. Nebyli to oni, kdo v anticipační poslušnosti Lisabonskou smlouvou zavedli do evropských předpisů princip kvalifikované většiny?

Nyní se Maltě, Lucembursku a Kypru spolu s některými zapřisáhlými nepřáteli Německa podaří jeho pozici zkomplikovat. Německo je bezbranné a je vydáno na milost a nemilost bruselské politice. A co víc, prostřednictvím svých evropských politiků poskytlo komisařům v Bruselu nástroje k tomu, aby odřízli kořeny německé průmyslové prosperity. Jediné udivující na to všem je, že německý manažerský kapitalismus, který umožnil čínským akcionářům získat 20procentní podíl ve skupině Daimler, netleská, ale reaguje rezignovaně, poraženecky a jednoduše hledá záchranu u spolkového ministra financí a čeká na jeho dotace.

O to více zarážející je, že kancléř chce posílit princip relativní většiny – tedy možnost, že Německo bude v Radě EU přehlasováno. To ukazuje, že německé zájmy již nelze chránit se stranickou oligarchií. Od nynějška musí Německo usilovat o zásadní revizi evropských smluv. Pokud se nechce nejen pohltit Evropou, ale nechce s Evropou i zahynout.

Dr. jur. Markus C. Kerber je profesorem financí a hospodářské politiky na Technické univerzitě v Berlíně. Založil Institut pro obranné technologie, vojenskou ekonomiku a geopolitiku (www.ivsg.de) a think tank Europolis.