Pohádka o německém exportním zázraku nových ekologických technologií

Spolková vláda vždy odůvodňovala své mnohamiliardové dotace na energetickou transformaci (tzv. Energiewende) exportními příležitostmi německé „zelené“ technologie. Nové průzkumy nyní tento záměr zásadně zpochybňují.

Když loni spolkový ministr hospodářství Peter Altmaier zahájil „národní vodíkovou strategii“, byly ambice jako vždy vysoké: Program financovaný devíti miliardami eur z peněz daňových poplatníků měl vydláždit cestu Německu k tomu, aby se stalo světovou jedničkou v oblasti vodíkové technologie.

Ministři životního prostředí a hospodářství již před Altmaierem vždy odůvodňovali miliardové dotace na technologie pro ochranu klimatu průmyslovou politikou. Energetická transformace, podporovaná desítkami miliard eur každý rok, se měla vyplatit jednoduše i proto, že měla fungovat jako exportní, inovační motor nebo jako nástroj pro tvorbu pracovních míst – nejlépe všechno současně. Předsednické duo strany Zelených Annalena Baerbock a Robert Habeck také vysvětluje financování jejich nákladného „programu okamžité ochrany klimatu“ ujištěním, že program bude podporovat hospodářský růst a zaměstnanost.

Je proto překvapivé, když Institut der deutschen Wirtschaft (IW) dospěl v nové, dosud nepublikované studii k závěru: „Navzdory velkým nadějím byla exportní výkonnost německých technologií pro výrobu obnovitelných energií zatím zklamáním.“

Předpoklad, že miliardové dotace pro financování větrné a solární technologie vytváří nový trh špičkových technologií s exportním potenciálem, které se tímto více či méně budou samofinancovat, byl v Německu dosud považován za nezpochybnitelný. Když zástupci ekologických institutů veřejně prohlašovali, že vysoké výdaje na financování transformace energetiky nejsou otázkou nákladů, ale investic, si vždy mohli být jisti potleskem.

Studie IW ale vzbuzuje pochybnosti o obecné platnosti těchto domnělých jistot. Vědci jsou spíše optimističtí v otázce dalšího rozvoje německého strojírenského odvětví. V důležité oblasti zelených technologií pro výrobu elektřiny a vyvinutých v Německu by však šance na jejich úspěch na světovém trhu měla být podle vědců kriticky přezkoumána zejména z pohledu dotací. Experti z IW přitom nepopírají, že politika přechodu na zelené energie a tlak na zvýšení daní z CO₂ v Německu přinesly nespočet inovací v energetice a technologiích.

Čína má mnoho konkurenčních výhod

Ne všichni vidí výhody pro dlouhodobou produkci zelených technologií v Německu. Ta má smysl pouze v případě, že technologie nelze standardizovat nebo příliš snadno kopírovat a náklady na dopravu nejsou příliš vysoké. Zejména u technologií pro výrobu obnovitelných energií nejsou tyto předpoklady obvykle dostatečně splněny. Kromě toho je třeba mít na paměti, že Čína se svými nízkými výrobními náklady a dotacemi na průmyslovou politiku se na tuto oblast také velmi spoléhá. Experti podtrhují svůj střízlivý pohled odkazem na nedávnou minulost.

V roce 2019 bylo Německo po Dánsku druhým největším vývozcem větrných turbín na světě. Ale místo toho, aby export rostl, hodnota turbín prodávaných do zahraničí se od roku 2012 neustále zmenšuje, z 3,1 miliardy amerických dolarů v rekordním roce 2012 na pouhé 2,0 miliardy dolarů v roce 2019. Ze silného růstu světového trhu s větrnými turbínami v tomto období proto německý průmysl neprofitoval. To je také dáno skutečností, že větrné turbíny jsou stále větší a větší, a proto se zejména stožáry a lopatky kvůli vysokým přepravním nákladům stále více vyrábějí v zahraničí, místo toho, aby byly exportovány. Naproti tomu hodnota čínského exportu větrných turbín se za stejné období téměř zdvojnásobila na zhruba 950 milionů dolarů. Pokud bude tento trend pokračovat, dospěli experti IW k závěru, že „Čína by zde mohla ve střednědobém horizontu překonat i Německo“.

Situace je podobná, ne – li stejně tak dramatická, u invertorů (měničů), elektronických součástek, které jsou zásadní pro dodávání zelené elektřiny do sítě. Tady „od začátku roku 2010 nedošlo k žádnému poklesu vývozu do Německa, ale nedošlo ani k žádné zásadní pozitivní dynamice,“ dovozují autoři IW ze statistik. Čínské exporty ale vzrostly v tomto období přibližně na trojnásobek exportní hodnoty Německa.

U budoucích technologií jsou vědci z IW také velmi opatrní. Jedná se zejména o systémy pro elektrolýzu pro výrobu vodíku. Oblast se začala dynamicky vyvíjet teprve nedávno a data pocházejí z doby před přijetím národní vodíkové strategie, nicméně vědci IW však nevěří, že Německo bude mít konkurenční výhody, které jsou dostatečné pro dlouhodobý úspěch na světovém trhu.

Koneckonců Německo bylo v roce 2011 stále světovým lídrem v oblasti zařízení pro elektrolýzu „ale od té doby německý export klesl pouze na třetinu s různými výkyvy, zatímco Čína výrazně rozšířila svou exportní pozici,“ uvádí analýza: „Světový trh se zařízeními pro elektrolýzu se od roku 2000 zdvojnásobil, ale růst exportu se odehrál mimo Německo a Evropu.“

Stejný osud hrozí i novým technologiím pro elektrolýzu

Dosud není jasné, zda by to po případných počátečních úspěších bylo u novějších generací systémů pro elektrolýzu jiné. Pokud by se jednalo nové technologie, které jsou snadno zvládnutelné, Čína by brzy mohla soutěžit o trh i zde.

Vědcům z IW je samozřejmě jasné i to, že Čína si vlastně kupuje své exportní úspěchy také anebo primárně za pomoci dotací a agresivní průmyslové politiky. To ale nic nemění na faktu, že německé dotace na technologie zelené elektřiny byly dosud z hlediska průmyslové politiky dosti neúspěšným nástrojem, který neposkytnul německým výrobcům adekvátní podíl na vzmáhajícím se světovém trhu.

Existuje velké nebezpečí, že německá technologie zelené elektřiny bude sdílet osud veškerého snadno standardizovaného a kopírovaného zboží, jako jsou MP3 přehrávače, ploché obrazovky nebo mobilní telefony: Vyvinuto v Německu, výroba a tvorba hodnot se brzy přesune do Asie.

Experti IW varují, že Spolková agentura pro životní prostředí, která je podřízena Spolkovému ministerstvu životního prostředí, vyvodila z tohoto nepříliš lichotivého zjištění dosti pochybné závěry. Ze špatných výsledků exportního výkonu se zbožím na ochranu klimatu dospěla Agentura pro životní prostředí k závěru, že „ambice klimatické politiky nebyly dostatečně velké, aby zajistily dostatečný tlak na inovace v Německu“.

Podle sdělení studie IW je toto hodnocení vzhledem k realitě obchodu a ekonomiky těžko ospravedlnitelné. Odvolává se také na studii, kterou v mezinárodním časopise zveřejnil vědec Xuping Cao (et al.) o důvodech úspěchu čínského exportu: „Podle této studie má zboží vyvážené Německem na výrobu obnovitelných energií pouze průměrný technologický standard.“

Z tohoto důvodu vědci doporučují vzít v úvahu oblasti, ve kterých má Německo dlouhodobé komparativní výhody při financování programů motivovaných politikou klimatu. „V opačném případě hrozí, že budou s vysokými dotacemi vybudovány nové kapacity, které se v případě krácení dotací opět zhroutí,“ píše se v odkazu na zkušenosti s německými solárními dotacemi na začátku německé energetické transformace: „Nakonec budou německé peníze daňových poplatníků použity na vybudování znalostí a produkce v zahraničí.“