Rakouská armáda posiluje. Více vojáků, debata o delší vojně a otázka, kdo by zemi bránil

Český přesah: Proč by nás mělo zajímat, co dělá Rakousko

Rakousko je bezprostřední soused České republiky, vojensky neutrální stát mimo NATO – a přesto výrazně posiluje armádu, zvyšuje nábor a zvažuje prodloužení povinné vojenské i civilní služby. Ve stejné době Česko řeší kritický nedostatek vojáků, opakované neúspěchy náborových kampaní a debatu, zda současný profesionální model armády dlouhodobě obstojí. Rakouský vývoj proto není „cizí zpráva“, ale laboratorní příklad, jak se středoevropská země vyrovnává s novou bezpečnostní realitou po ruské agresi proti Ukrajině.

Rakouský Bundesheer v roce 2025 výrazně posílil

Rakouské ozbrojené síly zaznamenaly v roce 2025 výrazný personální růst. Podle údajů ministerstva obrany přibylo čistě (netto) zhruba 400 vojáků a zároveň téměř 300 civilních zaměstnanců. Celkově tak armáda posílila o 695 osob, což je v kontextu posledních let podle deníku DER STANDARD mimořádný výsledek.

Během roku 2025 zahájilo službu v Bundesheeru 3039 mužů a žen, zatímco 2344 osob odešlo, a to zejména kvůli odchodům do důchodu nebo dobrovolným ukončením služebního poměru. U vojáků bylo zaznamenáno 1776 nástupů a 1372 odchodů, v civilní části armády pak 1263 přijetí a 972 odchodů. Zvláštní pozornost si zaslouží i učňovský program, do něhož vstoupilo 105 mladých lidí, přičemž 26 z nich program opustilo.

Regionálně byl největší nárůst zaznamenán v Dolním Rakousku, Štýrsku a Korutanech – tedy v oblastech, kde hraje armáda významnou roli i jako regionální zaměstnavatel.

Ministryně obrany Klaudia Tannerová (ÖVP) tento vývoj spojuje s koncepcí nazvanou „Mission Vorwärts“ – „Mise vpřed“. Podle ní nejde jen o nákup techniky, ale především o investici do lidí. „Sebelepší výzbroj je k ničemu, pokud nemáme dostatek vojáků, kteří ji dokážou používat,“ uvedla ministryně a dodala, že rostoucí zájem dokazuje atraktivitu armádní kariéry.

Debata o prodloužení vojenské a civilní služby

Personální posílení armády však probíhá paralelně s politicky citlivou debatou o prodloužení základní vojenské a civilní služby. Rakouský kancléř Christian Stocker (ÖVP) prosazuje vypsání celostátního referenda, které by se mělo uskutečnit na podzim.

Podle průzkumu agentury Market, který si nechal vypracovat deník DER STANDARD, se 67 % Rakušanů vyslovuje pro prodloužení vojenské služby. Zajímavé je, že podporu vyjadřují i mladí lidé ve věku 16–29 let, tedy ti, kterých by se změna týkala nejvíce. 19 % z nich je jednoznačně pro, dalších 41 % spíše pro.

Politolog David Pfarrhofer však upozorňuje, že řada dotázaných už má službu za sebou. Pokud by byli dotazováni pouze 16–17letí, kteří službu teprve čekají, výsledek by byl pravděpodobně opačný.

Starší generace nad 50 let podporují prodloužení ještě výrazněji – téměř polovina z nich je jednoznačně pro. Muži podporují prodloužení častěji než ženy.

Ženy a povinná vojna: společnost je rozdělená

Zcela odlišně reaguje rakouská veřejnost na otázku zavedení povinné vojenské služby pro ženy. 53 % obyvatel je proti, přičemž mezi ženami samotnými nesouhlas vyjadřuje dokonce 65 %.

Naopak 60 % mužů by si přálo, aby se povinnost vztahovala i na ženy. Největší podporu má tento návrh mezi voliči liberálních NEOS, kteří dlouhodobě podporují hlubší evropskou obrannou integraci.

Kdo by Rakousko skutečně bránil se zbraní v ruce?

Jedním z nejvýraznějších zjištění průzkumu je nízká ochota bránit zemi v případě vojenského útoku. Pouze 31 % Rakušanů by bylo ochotno vzít do ruky zbraň. U mužů činí toto číslo 41 %, u žen pouhých 20 %.

Nejnižší ochotu vykazují voliči Zelených, což souvisí s jejich pacifistickou tradicí. Tento rozpor – podpora armády, ale nízká osobní ochota bojovat – je jedním z klíčových paradoxů současné bezpečnostní debaty.

Více peněz na obranu, nebo šetřit?

Otázka financování obrany společnost dál rozděluje. 42 % Rakušanů podporuje vyšší výdaje na armádu, zatímco 48 % dává přednost rozpočtovým úsporám. Přesto jde o výrazný posun oproti minulosti, kdy byly vojenské výdaje široce odmítány – zejména po kontroverzním nákupu stíhaček Eurofighter.

Podle Pfarrhofera změnu postoje způsobuje narůstající pocit nejistoty: „Lidé cítí, že se situace může velmi rychle zhoršit.“