Realita roku 2025: ceny potravin lámou rekordy, samoživitelky i důchodci počítají každé euro. DER STANDARD vyrazil na nákup se samoživitelkou a osamělým penzistou. Výsledek? Drsný obrázek situace, která je až bolestně podobná té české.

Hannah, 44letá samoživitelka ze druhého vídeňského obvodu, stojí před velkým nákupem. Doma na ni čekají dva puberťáci , kteří „jedí jako vlci“. Směje se, ale není to veselý smích. Jak sama říká: „Bananen sind ein Grundnahrungsmittel“ – banány jsou základ, když na kluky přijde záchvat hladu.

Do košíku putují čtyři bio banány. Hannah působí klidně, soustředěně. Vypěstovala si schopnost „z mála udělat hodně“. Není to koníček. Je to nutnost.

Dvakrát dražší nákupy. A žádná možnost volby

Hannah je na sociálním minimu. Kvůli vážnému problému s páteří nemůže pracovat. Žije sama se třemi dětmi. A ceny potravin? Ty už ji doslova dusí.

Ještě před pár lety utratila za jeden nákup 30–40 eur.
Dnes?
60–70 eur. Za to samé.

„Co mám dělat?“, ptá se a pokrčí rameny. „Nemůžu nenakrmit děti .“

Nárazové výdaje jako školní pomůcky nebo Vánoce ji úplně odrovnají. Vysoké ceny jídla její situaci mění ze špatné na zoufalou.

Stejné peklo v důchodu: Karl s 2000 € penze sotva přežívá

O pár kilometrů dál nakupuje Karl. Je mu 70, žije sám a denně počítá každé euro.
Má „slušnou“ penzi – necelých 2000 eur čistého.
To v Česku zní jako luxus.
V Rakousku?
Ledva přežití.

„Některé věci jsou skoro dvakrát dražší než před pár lety,“ říká. Má za sebou těžké období – deprese, deset let bez práce, kvůli zdraví musel do penze v 62. Dnes je jeho život série úspor a kompromisů.

Každý měsíc si nahraje sto dvacet eur na Billa-gift kartu a sleduje, jak rychle zmizí. „Když se blíží konec, utáhnu opasek.“

Rakousko bohaté? Statistiky ukazují krutou realitu

Podle Statistik Austria má jeden z deseti obyvatel problém pokrýt základní výdaje.
Caritas hlásí rekordní zájem o potravinovou pomoc.
Rok 2024 dokonce ukázal, že 12 % Rakušanů trpí střední či těžkou potravinovou chudobou.

A vláda mezitím oznamuje škrty.

Tohle není obraz Východu.
Tohle je Vídeň 2025.

Bio? Nemožné. Sleva? Nutnost. Cesta do Maďarska? Reálná strategie

Karl nakupuje většinou privátní značky:
Clever, S-Budget.

Hannah chce pro děti zdravé jídlo. Ale musí dělat kompromisy:

• bio jablka vrací → našla levnější
• oblíbený čerstvý parmazán? → kupuje nastrouhaný, i když ho nesnáší
• oblečení? → výhradně second-hand
• byt? → levný, s kamny na dřevo

Její přátelé už jezdí nakupovat do Maďarska, protože ceny jsou tam níž než v Rakousku. Přemýšlí, že se k nim přidá.

Ale některé věci – jako vejce – zásadně kupuje doma.
„Čtyři eura za malou krabičku! To je šílené,“ říká. „Ale jinde nemají kvalitní chovy.“

Největší bolest: podvodné slevy a šok u pokladny

Hannah ukazuje na toaletní papír:
4,19 €
„To je fakt šílený. Jak mám šetřit na toaleťák?“

Krátce před pokladnou najde levnější balení. Vymění ho.
„Zase nás nachytali.“

Odhaduje, že zaplatí 50–60 eur.
Pokladna ukáže: 65,71 eur.

Karlův malý nákup vyjde na 9,86 €.
„Dnes nepotřebuju slevové nálepky,“ směje se.
Ale je to smutný úsměv.

Co by měla udělat politika? Odpovědi jsou jasné.

Hannah:
„Ať už konečně zajistí, aby život byl dostupný.“

Karl:
„Okamžitě svolat krizový summit. Megafirmy musí dostat stopku.“

Oba se shodují: pokud ceny dál porostou, zchudne celá společnost.
Někteří už chudnou. A pár velkých hráčů se směje.

Český přesah: proč je tohle důležité i pro nás

Rakousko je dlouho považované za stabilní a bohatou zemi.
A přesto:

• potravinová chudoba
• rychle rostoucí ceny
• lidé jezdí nakupovat do Maďarska
• samoživitelky už nemají z čeho šetřit
• důchodci přežívají na privátních značkách

Tohle je přesná kopie české reality roku 2025.

Když se hroutí standard v Rakousku, dává to signál pro celý region:
Drahota není přechodná. Je systémová.
A zasahuje i ty, kteří si mysleli, že jim se to nestane.