Riziko blackoutu v Německu i v roce 2026 narůstá

Český přesah: Pro Česko tohle není vzdálený německý problém. Česká přenosová soustava je s Německem propojená, ceny elektřiny v regionu se často pohybují „v jednom balíku“ a jakmile Německo narazí na hodiny, kdy mu chybí výkon, dopady se mohou přelévat přes hranici: importy, přetoky, tlak na rezervy a v krajním případě i zásahy do průmyslové spotřeby. Zjednodušeně: když se Německo v napjatých hodinách stává čistým dovozcem, roste riziko, že se o stejnou elektřinu bude „přetahovat“ více zemí najednou – a to je pro český průmysl i domácnosti reálné téma (ne politická abstrakce).

Německá elektrická síť platí podle DIE WELT dlouhodobě za jednu z nejstabilnějších na světě. Jenže transformace energetiky směrem k obnovitelným zdrojům mění celý systém od základu. A právě to je jádro sporu: některé ukazatele vypadají uklidňujícím dojmem, ale nemusí říkat nic o rizicích, která se hromadí „před námi“. Experti proto varují, že se v příštích letech mohou zvyšovat rizika pro bezpečnost dodávek – a že často citovaný indikátor blackoutu má omezenou vypovídací hodnotu.

Když se z blackoutu stane evropská solidarita

Text připomíná příběh, který v běžných debatách o energetice skoro nezaznívá: před necelým rokem poslala Irsko do chaosu kombinace bouře a silných mrazů. Výsledkem byl masivní výpadek elektřiny a topení – bez dodávek zůstalo zhruba milion lidí. Šéf provozovatele distribuční sítě „Northern Ireland Electricity Networks“, Derek Hynes, tehdy vyslal do Evropy naléhavou prosbu o pomoc – a Němci zareagovali okamžitě.

Přibližně 50 techniků z distribučních společností E.on (Avacon, HanseWerk a Westnetz) podle článku naložilo nářadí do kufrů vlastních aut a vyrazilo. Někteří kvůli tomu dokonce přerušili dovolenou. Centrála E.on v Düsseldorfu současně poslala „předvoj“ letadlem do Dublinu. Blackout tak v tomto případě ukázal i méně známou stránku: mezinárodní pomoc v reálném čase.

Velké výpadky nejsou fikce: Berlín a Pyrenejský poloostrov

Rozsáhlé, neplánované výpadky elektřiny se podle textu objevují opakovaně. V Berlíně například opakovaně došlo k přerušení elektrických vedení ze strany kriminální skupiny označované jako „Vulkangruppe“. Na začátku ledna poslali pachatelé přibližně 45 000 domácností na pět dní do tmy; policie případ stále vyšetřuje.

Ještě závažnější byl blackout z 12. května minulého roku, kdy se na zhruba deset hodin zhroutila dodávka elektřiny na celém Pyrenejském poloostrově. Se situací je podle článku spojováno sedm úmrtí. Evropské sdružení provozovatelů sítí ENTSO-E chce vyšetřování uzavřít na jaře a vyjasnit, zda za událostí mohl stát nedostatek „řiditelných“ elektráren a přebytek solární výroby.

Je energetická transformace příčinou výpadků? Spor o to trvá

Zda přechod na obnovitelné zdroje zvyšuje riziko výpadků, zůstává sporné. Německá Spolková síťová agentura (Bundesnetzagentur) v debatě často odkazuje na mezinárodní ukazatel SAIDI (System Average Interruption Duration Index). Ten vyjadřuje, jak dlouho v průměru obyvatelé čelí neplánovaným výpadkům.

Německo má podle textu hodnotu SAIDI 11,7 minuty, což ho řadí mezi nejlepší země světa. Problém je, že tato „hezká“ statistika může být zavádějící.

Proč SAIDI nemusí říkat nic o skutečném riziku

Článek zdůrazňuje zásadní omezení: SAIDI měří jen přerušení delší než tři minuty. Jenže pro moderní průmysl nemusí být kritické minuty, ale sekundy či dokonce zlomky sekundy.

Jako příklad uvádí Stuttgart: na začátku února tam vypadly semafory, uvázly výtahy a zastavila se městská dráha. Příčinou byl pokles napětí trvající pouhých 0,06 sekundy – způsobený spínací chybou v rozvodně. I tak krátké „bliknutí“ může vyřadit výkonovou elektroniku ve fabrikách, zastavit linky a způsobit škody, které v SAIDI statistikách vůbec nevidíš.

Dokonce i Bundesnetzagentur podle citované formulace varuje, že SAIDI není „v konečném důsledku vhodný indikátor“ pro ohlašování zhoršení situace bezpečnosti dodávek. Důvod je prostý: SAIDI je zpětné zrcátko – měří minulost. Jenže riziko se může vytvářet hlavně v budoucím uspořádání systému.

Budoucí riziko: přechod od velkých řiditelných zdrojů k milionům malých

Největší změna, kterou článek popisuje, je strukturální: elektrizační soustava se přestavuje od centrálních, dobře řiditelných velkých elektráren k milionům decentralizovaných, často soukromých a počasím závislých zdrojů. To má řadu výhod (dekarbonizace, rozptýlení výroby), ale zároveň to komplikuje řízení rovnováhy mezi výrobou a spotřebou, zejména v zimních špičkách, při bezvětří nebo při dlouhých obdobích nízké solární výroby.

Právě proto ENTSO-E ve svém reportu ERAA (European Resource Adequacy Assessment) počítá, kolik hodin v roce může očekávaná poptávka po elektřině převýšit očekávanou nabídku. Tento stav nedostatku se označuje jako LOLE (Loss of Load Expectation).

LOLE roste napříč EU – a Německo vyčnívá

Podle textu LOLE v příštích letech roste ve většině zemí EU. Nejvýrazněji má problém vyniknout právě v Německu: v roce 2030 se očekává „podkrytí“ až 31 hodin ročně, což výrazně překračuje definovaný standard bezpečnosti dodávek 2,77 hodiny.

Co to znamená v praxi? V těchto hodinách bude Německo podle článku nutně odkázáno buď na dovoz elektřiny, nebo na omezování spotřeby velkých průmyslových odběratelů – pokud nemá dojít k výpadkům.

A tady se kruh uzavírá i pro Česko: v okamžiku, kdy několik zemí současně potřebuje dovážet, je otázka, kdo skutečně tu elektřinu „sežene“ a za jakou cenu. A pokud se má sahat na průmyslovou spotřebu, dopady se mohou přelévat do dodavatelských řetězců v celé střední Evropě.