Ruská hypersonická raketa jako první ostrý test nového německého protiraketového štítu

Německo teprve před několika týdny uvedlo do provozu svůj dosud nejmodernější protiraketový obranný systém Arrow 3. Ten má být klíčovým prvkem ochrany nejen samotného Německa, ale i spojeneckých států ve střední a východní Evropě před hrozbou balistických raket dlouhého doletu. Nyní se zdá, že systém mohl vůbec poprvé sehrát roli při reálném ruském raketovém útoku – byť zatím jen v rovině detekce a sledování cíle.

V noci na pátek provedlo Rusko podle vlastních informací úder balistickou raketou středního doletu typu Oreschnik na cíl v západní části Ukrajiny, jen desítky kilometrů od polských hranic. Podle prvních analýz směřovala raketa na plynový zásobník u města Stryj, který představuje významnou součást ukrajinských – a potažmo i východoevropských – zásob plynu. Z pohledu evropské energetické i bezpečnostní stability tak nešlo o bezvýznamný cíl.

Právě v tomto okamžiku se do hry dostává nový německý obranný systém Arrow 3. Bundeswehr jej oficiálně zařadil do výzbroje na začátku prosince. Pod názvem Arrow Weapon System for Germany (AWS-G) má podle DIE WELT Luftwaffe poprvé v historii schopnost zachycovat balistické rakety mimo zemskou atmosféru, tedy ve výškách přesahujících 100 kilometrů.

Co je Oreschnik a proč je důležitý i pro Česko

Raketa Oreschnik (v překladu „Lískový keř“) vychází z ruského nosiče jaderných zbraní RS-26 Rubež. Podle ukrajinských údajů dosahuje rychlosti přes Mach 10, tedy přibližně 12 000 km/h, a její dolet se odhaduje na 5000 až 5500 kilometrů. To znamená, že z ruského území dokáže zasáhnout prakticky jakýkoli bod v Evropě – včetně České republiky.

Primárně je tato raketa konstruována jako nosič jaderné hlavice, může však být vybavena i konvenčním nákladem. Právě to byl případ aktuálního útoku. Z vojenského hlediska však Oreschnik není ideálním nástrojem pro přesné konvenční údery, což vede řadu analytiků k závěru, že její použití má spíše charakter demonstrace síly než snahy o maximální vojenský efekt. I při předchozím útoku v listopadu 2024 byly způsobené škody relativně omezené.

Podle ukrajinského letectva byla raketa odpálena z ruského testovacího polygonu Kapustin Jar u Kaspického moře, tedy ze vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Dopad se odehrál přibližně 80 kilometrů od hranic NATO, což Kyjev označil za „vážnou hrozbu pro evropskou bezpečnost“.

Arrow 3: schopnost, která mění strategii regionu

Z hlediska České republiky je zásadní, že Arrow 3 není pouze národní německý systém. Díky svému dosahu může jediná baterie chránit velkou část střední a východní Evropy, včetně Česka, Polska či Rakouska. Základním prvkem systému je výkonný radar izraelské výroby typu Phased-Array, schopný detekovat balistické cíle až na vzdálenost 900 kilometrů. Radar je napojen na alianční síť včasného varování, která využívá i americké satelitní systémy.

První německá jednotka Arrow 3 je rozmístěna na základně Holzdorf v Sasku-Anhaltsku. Odtud je schopna sledovat balistické rakety už v rané fázi letu, často ještě nad ruským územím. Právě proto je velmi pravděpodobné, že ruský úder na západní Ukrajinu byl senzory systému Arrow 3 minimálně zaznamenán a analyzován.

Oficiální místa v Berlíně jsou ve vyjadřování mimořádně zdrženlivá. Ministerstvo obrany pouze potvrdilo, že Německo má schopnost balistické rakety v exoatmosférickém prostoru detekovat a teoreticky i ničit, detaily o konkrétním průběhu sledování však odmítlo sdělit. Důvodem je snaha neodhalovat operační postupy protivníkovi.

Politický zlom i pro Berlín – a nepřímo pro Prahu

Nasazení Arrow 3 znamená pro Německo zásadní změnu role v rámci NATO. Berlín se poprvé dostává do pozice klíčového aktéra strategické protiraketové obrany na východním křídle Aliance. Rozhodnutí o případném zásahu by musela padnout během minut, často na základě neúplných informací a pod silným eskalačním tlakem.

Pro Českou republiku to znamená dvojí posun: na jedné straně vyšší míru nepřímé ochrany, na straně druhé větší závislost na německém rozhodování v krizových situacích. Debata o vlastní protivzdušné a protiraketové obraně tak bude v Praze nevyhnutelně sílit – zejména v kontextu pokračující války na Ukrajině a rostoucího využívání balistických a hypersonických zbraní Ruskem.

Aktuální ruský útok tak není jen epizodou války na Ukrajině. Je také prvním reálným signálem nové bezpečnostní reality Evropy, ve které se střed kontinentu – včetně Česka – ocitá blíže strategickému ohnisku, než by si ještě před několika lety dokázal představit.