Spíše, než odklon od fosilních paliv představila klimatická konference COP 28 v Dubaji odklon od reality

Podle novináře Axela Bojanowskeho z deníku DIE WELT odhalilo jednání světové konference OSN o klimatické změně COP 28 v Dubaji až groteskním způsobem, jak málo taková monstrózní akce přispívá ke skutečnému řešení klimatických problémů. Summit skončil sliby, které nelze dodržet, přičemž role Německa byla obzvláště absurdní.

Po odsouhlasení závěrečného dokumentu na klimatické konferenci v Dubaji ve středu ráno delegáti, unesení vlastní důležitostí, pronášeli do kamer věty, které oslavovaly odklon od fosilních paliv. Ve skutečnosti ale spíše podtrhovaly odklon klimatické konference od reality. Po povinném prodloužení jednání v noci se vyjednavači dohodli na znění závěrečného dokumentu z Dubaje, který požaduje „Odklon od fosilních paliv pro energetické systémy spravedlivým a řádným způsobem… a v souladu s vědou dosáhnout čisté nuly do roku 2050“.

Tímto závěrečným vyjádřením se ale akce stala vlastně nadbytečnou, což chování Německa v Dubaji odhalilo obzvlášť jasně.

V Pařížské klimatické dohodě z roku 2015 již mezinárodní společenství prohlásilo, že chce „rychle snížit“ své emise skleníkových plynů. Proč se tedy vyjednavači na Světové klimatické konferenci v Dubaji znovu přeli o příslušné znění, jako by Pařížská dohoda neexistovala?

Vyjednávání OSN o klimatu se zvrhlo v jakýsi předstíraný boj, ve kterém se stále dokola vede stejná bitva, aniž by to mělo nějaký znatelný dopad na emise CO₂ v reálném světě.

Fosilní paliva nadále dodávají 82 procent světové energie, tento podíl se v poslední době téměř nezměnil. Rozvíjející se země jako Čína, Indie a africké státy oznámily plány na zvýšení jejich spotřeby. Investice do těžby ropy a plynu se opět zvyšují, přechod na obnovitelné zdroje byl zatím umožněn jen díky extrémním dotacím z peněz daňových poplatníků.

Zatímco cíl omezit oteplení planety na 1,5 stupně dominoval projevům politiků v Dubaji, klimatičtí výzkumníci již dávno dali jasně najevo, že tento cíl již není dosažitelný, a ekonomové spočítali, že radikální změna v dodávkách energie nutná k dosažení tohoto cíle by byla příliš drahá. Což platí pravděpodobně také pro splnění cíle 2 stupňů. Klimatické konference OSN tradičně ignorují náklady na transformaci energie, protože realismus je jed pro moralismus.

 Celé to dohadování o záchraně klimatu si mohli delegáti odpustit

Pokud by vyjednavači naslouchali jednomu z praotců cíle nulových čistých emisí, klimatologickému výzkumníkovi Mylesi Allenovi z Oxfordské univerzity, mohli by si ušetřit dohadování o formulacích o odklonu od CO₂: „To prostě není pravda, že musíme přestat používat fosilní paliva, abychom zastavili globální oteplování,“ řekl na konferenci v Dubaji: „Musíme zastavit vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry.

Jedním z prostředků by bylo zachycování emisí, tzv. CCS. Ve vývoji jsou stovky projektů, v čele stojí USA, Velká Británie, Kanada, Čína a Norsko; Německo se po protestech proti této technologii dobrovolně vzdalo své vedoucí role ve výzkumu CCS. Investice do CCS jsou však stále „hluboce pod tím, co je nezbytné“ pro splnění klimatických cílů, uvedla Mezinárodní energetická agentura.

Role Německa na klimatické konferenci zvláště jasně zdůrazňuje rozpor mezi očekáváním a realitou. „Nyní musíme všichni prokázat pevné odhodlání vymanit se z fosilních paliv – v první řadě opustit uhlí,“ řekl kancléř Olaf Scholz (SPD) v Dubaji, který ale nadále spoléhá na uhlí v Německu.

V tomto desetiletí je stále možné snížit emise skleníkových plynů poškozujících klima do takové míry, aby byl splněn cíl 1,5 stupně dohodnutý v Paříži v roce 2015, řekl Scholz. Německo se přitom podle zpráv účastníků marně snažilo ze závěrečného dokumentu vyškrtnout formulace o snaze rozvinout klimaticky šetrnou jadernou energetiku, kterou doporučuje i Rada OSN pro klima.

Postoj Německa lze shrnout tak, že odstavuje nejmodernější jaderné elektrárny, aby získávalo elektřinu z méně moderních v zahraničí, přičemž velkou část elektřiny nadále vyrábí z uhlí a po celém světě objednává plyn získaný frakováním. Takto získaný plyn má ale díky nákladům na dopravu a nutnosti jeho zkapalňování horší uhlíkovou stopu než uhlí. Současně ale Německo ponechává zásoby vlastního frakovacího plyn v zemi, který by byl minimálně z hlediska transportu daleko klimaticky prospěšnější.

Místo toho Německo převádí ročně deset miliard eur na pomoc v oblasti klimatu, což z něj podle vlastního názoru činí průkopníka a mimochodem celková německá pomoc v oblasti klimatu odpovídá desetiprocentnímu podílu z příslibu 100 miliard USD chudým zemím průmyslových zemí. Německo tedy nejen finančně podporuje rozvojové země, ale přebírá i platební závazky ostatních průmyslových zemí.

V Dubaji se německá delegace také sama oslavovala tím, že podpořila fond dlouho požadovaný rozvíjejícími se státy na úhradu škod a ztrát údajně způsobených změnou klimatu vkladem 100 milionů eur. Měl by to být jen začátek. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen vyzvala k desetinásobnému navýšení takzvané klimatické pomoci.

Hlavním narativem na klimatických konferencích OSN je, že staré průmyslové země dosáhly svého blahobytu vykořisťováním jiných zemí a znečišťováním ovzduší CO₂. Skutečnost, že vzestup dosažený fosilní energií za posledních 150 let pochází ze západních zemí, ale zajistil, že miliardy lidí na celém světě se dostaly z chudoby, zdvojnásobil průměrnou délku života a umožnil nesrovnatelný pokrok v medicíně, výživě, vzdělávání, rovnost a další věcech již jaksi nezapadá do tohoto příběhu.

„Vidíme, že svět stavící na minulosti stále existuje, a to i zde na klimatické konferenci,“ stěžovala si ministryně zahraničí Annalena Baerbock (Zelení). „Minulým světem“ by byly v tomto případě zejména africké země, které na dubajské konferenci protestovaly proti plánům západních zemí omezit fosilní energie pro Afriku.

Čína ráda mezeru zaplní

Pokud by „klimatická zahraniční politika“ oznámená Baerbock znamenala ztížení přístupu chudých zemí k financování projektů těžby ropy a plynu, Čína by pravděpodobně s radostí tuto mezeru zaplnila. Nejenže by se dále snížil vliv Evropy, ale do pozadí by byla odsunuta i ochrana klimatu.

Rozpory na konferenci o klimatu se staly nepřehlédnutelnými. Téměř všechna prohlášení západních politiků obsahovala výzvy k ukončení uhelné energetiky, přestože Mezinárodní energetická agentura nedávno konstatovala, že světová spotřeba uhlí dosáhne v roce 2023 nového rekordu. Čína potřebuje velké množství uhelné energie k výrobě energetických technologií šetrných ke klimatu, jako jsou elektrická auta nebo solární moduly, neboť globální energetický přechod zpočátku zvyšuje spotřebu fosilní energie.

Západní země ale jednomyslně vyzvaly k odklonu od ropy a plynu. Údaje z Oxfordské univerzity zároveň dokumentovaly, že i když se 69 zemí produkujících ropu zavázalo k dosažení nulových čistých emisí, jen málokterá ze zemí předložila plány na zastavení vlastních vrtů.

Dubaj byla vrcholem slibů. 118 zemí chce do roku 2030 ztrojnásobit svou kapacitu obnovitelné energie. Aliance 22 zemí oznámila, že do roku 2050 celosvětově ztrojnásobí jadernou energii. Nicméně i šéf kalifornského institutu Breakthrough Research Institute, známý svým kladným postojem k jaderné energii byl skeptický. Podle něj je tento plán neproveditelný.

Německo a 35 dalších zemí oznámilo klimatický klub, který bude využívat cenového nástroje za emisní povolenky CO₂ tak, aby zajistil, že jejich průmysl bude vypouštět méně CO₂. Otázkou je, jak dlouho chtějí konkurenti jako Čína a Indie využívat svou výhodu chybějících daní z CO₂ na světovém trhu, než ji vymění za výhodu volného obchodu s klimatickým klubem.

„Nejlevnější energie je ta energie, která se nespotřebuje,“ zdůraznila předsedkyně EU Ursula von der Leyen na dubajském summitu. A Německo se jejími slovy takříkajíc úspěšně řídí. Energeticky náročná průmyslová výroba v Německu klesla totiž od roku 2015 o pětinu. To sice snižuje emise CO₂, ale současně také i prosperitu Německa.