„Tato chyba nás stála stovky miliard“: Bývalý šéf EnBW obviňuje energetické firmy z kolapsu německé energetiky

Český přesah:

Debata o německém odchodu od jaderné energie má přímý dopad i na Českou republiku. Česko je dnes částečně závislé na dovozu elektřiny a zároveň zvažuje další rozvoj jaderných zdrojů (např. Dukovany). Německý krok, který vedl k vyšší závislosti na dovozu energie a růstu cen, je pro českou energetickou politiku zásadním varováním. Pokud by Česko šlo podobnou cestou bez stabilních zdrojů, mohlo by čelit stejným problémům – vysokým cenám, závislosti na zahraničí a tlakům na průmysl i domácnosti.

Německá energetická transformace, označovaná jako Energiewende, je dlouhodobě prezentována jako model přechodu k čisté energii. Podle bývalého technického ředitele energetického koncernu EnBW Ulricha Gräbera však jde zároveň o zásadní strategickou chybu, za kterou nesou odpovědnost nejen politici, ale i samotné energetické firmy.

Gräber, který působil v jaderné energetice od roku 1974 a zastával vrcholové pozice jak v Německu, tak ve francouzském koncernu Areva, ve svém rozhovoru pro DIE WELT tvrdě kritizuje rozhodnutí o odchodu od jádra. Podle něj šlo o „Kniefall vor der Unvernunft“ – tedy „pokleknutí před iracionalitou“.

 Energetické firmy podle něj selhaly

Podle Gräbera se velké energetické koncerny jako RWE, E.ON nebo EnBW po roce 2000 příliš přizpůsobily politickému a společenskému tlaku. Přistoupily na tzv. atomový konsenzus a souhlasily s odstavením vlastních jaderných elektráren, přestože tím přišly o zásadní zdroj stabilní a bezemisní energie.

Tím Německo ztratilo více než 20 gigawattů stabilního výkonu, což byla podle něj energie srovnatelná s pětinásobkem roční spotřeby Dánska. Jaderné elektrárny navíc poskytovaly elektřinu nezávislou na počasí a bez emisí CO₂.

Gräber tvrdí, že vedení firem upřednostnilo společenský konsensus před ekonomickou racionalitou a dlouhodobým strategickým zájmem. Výsledkem byl podle něj krok, který výrazně oslabil energetickou soběstačnost Německa.

Ztráty v řádu desítek miliard

Rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren mělo podle studií pro energetický sektor zásadní finanční dopady. Jen samotné koncerny přišly přibližně o 22 miliard eur (cca 550 miliard Kč) na ziscích.

Tato ztráta podle Gräbera nebyla důsledkem tržního vývoje, ale politického rozhodnutí, které firmy dobrovolně přijaly. Označuje to za „velmi drahé gesto“, které nemělo ekonomické opodstatnění.

Politika místo techniky

Gräber ostře kritizuje i způsob, jakým byla energetická politika řízena. Podle něj došlo k zásadní změně ve vedení firem – technické myšlení bylo nahrazeno právním a politickým přístupem.

Namísto inženýrů začali hrát hlavní roli právníci a manažeři orientovaní na politiku. Firmy podle něj věřily, že dokážou situaci „uklidnit“ pomocí kompromisů, místo aby hájily technicky a ekonomicky správná řešení.

Tento posun označuje za zásadní chybu, která oslabila schopnost firem čelit politickému tlaku.

Německo jako energetický outsider

Podle Gräbera je dnes Německo v mezinárodním srovnání výjimkou. Zatímco většina světa jadernou energii rozvíjí nebo znovu zavádí, Německo ji zcela opustilo.

Plný odchod od jádra provedly jen tři země: Německo, Itálie a Tchaj-wan. Naopak státy jako Francie, Polsko nebo Belgie na jadernou energii nadále spoléhají nebo ji rozšiřují.

Výsledkem je podle něj paradoxní situace: Německo dnes dováží elektřinu ze zahraničí – často právě z jaderných elektráren sousedních zemí.

 Rostoucí závislost a drahá energie

Od odstavení posledních jaderných elektráren se Německo stalo čistým dovozcem elektřiny. Do konce roku 2025 tak podle Gräbera odešlo do zahraničí více než 6 miliard eur (cca 150 miliard Kč) za nákup energie.

Současně roste tlak na ceny. Německo podle něj platí „trojí účet“:

• dotace na obnovitelné zdroje
• náklady na rozvoj sítí
• financování záložních fosilních elektráren

Výsledkem jsou jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropě.

Politické rozhodnutí bez technického základu

Zásadní kritika míří i na rozhodnutí po havárii ve Fukušimě v roce 2011. Podle Gräbera šlo o politickou reakci, která ignorovala technické realie.

Bezpečnostní analýzy podle něj ukazovaly, že podobná katastrofa v Německu prakticky nehrozí. Přesto byla přijata rozhodnutí, která měla zásadní dopad na celý energetický systém.

Zřízení etické komise, ve které působili například filozofové nebo církevní představitelé, označuje za „symbolické divadlo“, které nemělo oporu v technickém rozhodování.

Společná chyba politiky, firem i společnosti

Gräber odmítá hledat jediného viníka. Podle něj šlo o kombinaci selhání:

• politiky, která reagovala na tlak veřejnosti
• firem, které se nepokusily bránit
• společnosti, která podlehl strachu z jaderné energie

Celý proces označuje za „kolektivní chybu“, která má dnes reálné ekonomické dopady.

Shrnutí

Podle bývalého manažera EnBW nebyl německý odchod od jádra jen politickým rozhodnutím, ale výsledkem selhání celého systému. Německo přišlo o stabilní zdroj energie, zvýšilo svou závislost na dovozu a dnes platí vysokou cenu v podobě drahé elektřiny. Debata o této strategii se přitom znovu otevírá – a může ovlivnit i další evropské státy.

(pozn. red.: problematice německé energetické transformace (Energiewende) jsme se věnovali v našich článcích ZDE)