Téměř celý svět se znovu obrací k jaderné energii. Německo by se mělo zamyslet

Český přesah:

Debata o návratu k jaderné energii v Německu je pro Česko mimořádně důležitá. Zatímco Německo po letech odstavilo poslední reaktory a hledá cestu zpět k energetické stabilitě, Česká republika považuje jádro za strategický pilíř své energetiky – ať už jde o provoz Dukovan a Temelína, nebo plánované rozšíření kapacit. Rozhovor s šéfem Mezinárodní energetické agentury ukazuje, že světový trend se posouvá opačným směrem než německý „Atomausstieg“ – a česká volba jádra tak získává silný mezinárodní kontext i argumentační oporu v otázkách bezpečnosti dodávek, konkurenceschopnosti průmyslu a cen elektřiny.

Německo se rozhodlo zároveň odejít od fosilních paliv, jako je uhlí, a také od jaderné energie – a přitom zůstat vyspělou průmyslovou zemí. Je to reálné? Fatih Birol, předseda Mezinárodní energetická agentura (IEA), má o této strategii vážné pochybnosti a vyzývá Berlín ke změně kurzu. IEA sdružuje průmyslové státy, analyzuje globální energetické trhy a navrhuje strategie pro bezpečnost dodávek i ochranu klimatu.

„Odchod od jádra byl historickou chybou“

Německý kancléř Friedrich Merz (CDU) nedávno označil německý odchod od jádra za „těžkou strategickou chybu“. Podle Birola je to zásadní přiznání omylu. „Už roky říkám, že německý atomausstieg byl chybou – a často jsem za to čelil ostré kritice,“ říká. O to důležitější je podle něj otevřené uznání reality. Zároveň věří, že tato slova mohou znamenat návrat německé energetické politiky „bezpečnějším a rozumnějším směrem“.

Světový návrat k jádru

Německo je dnes spíše výjimkou. Jaderná energie globálně zažívá silný comeback. Důvodů je několik:

1. Energetická bezpečnost – státy chtějí vyrábět co nejvíce elektřiny doma.
2. Rychle rostoucí poptávka po elektřině – umělá inteligence, elektromobilita a klimatizace zvyšují spotřebu.

Rok 2025 byl rekordní: světová výroba elektřiny z jádra dosáhla 2860 terawatthodin. Aktuálně je ve výstavbě zhruba 70 gigawattů nových jaderných kapacit – nejvíce za posledních 30 let.

Náklady a realita provozu

Odpůrci jádra v Německu poukazují na vysoké investiční náklady, dlouhé stavební lhůty a problém konečného ukládání vyhořelého paliva. Tyto výzvy ale existují všude. Podle Birola rozhoduje politická vůle. Technologie se zásadně neliší mezi Francií, Švédskem, Polskem nebo Německem.
Ano, vstupní investice jsou vysoké, ale provozní náklady jsou velmi nízké a palivo tvoří jen malou část ceny elektřiny. Celkově se náklady na výrobu elektřiny neliší dramaticky od plynových elektráren. Rozdíl je v jednom zásadním bodě: spolehlivosti. „Stisknete tlačítko a elektřina je k dispozici. Nepřetržitě,“ shrnuje Birol.

Je návrat možný?

Poslední tři německé jaderné elektrárny byly odstaveny na jaře 2024 a odchod je považován za nevratný. Birol připouští, že návrat by byl politicky i technicky obtížný. Přesto by podle něj stálo za to se na situaci znovu podívat bez emocí. „Kdyby se podařilo znovu připojit alespoň jeden reaktor, byl by to významný přínos.“

Druhou cestou jsou malé modulární reaktory (SMR), o které se dnes intenzivně zajímá řada evropských zemí. Německo by tento vývoj podle Birola mělo velmi pečlivě sledovat.

Miniatomky jako realistická cesta

SMR zatím nejsou plně komerční, ale očekává se jejich vstup na trh na začátku 30. let. Oproti velkým elektrárnám mají být levnější, rychlejší na výstavbu a jednodušší na provoz.
Současné odhady hovoří o ceně jednoho SMR kolem 3 miliard dolarů (zhruba 75 miliard Kč) při výkonu do 300 megawattů. Velká jaderná elektrárna stojí minimálně trojnásobek, ale poskytuje výkon přes 1000 megawattů. S rostoucí sériovou výrobou by však náklady na SMR mohly do poloviny 30. let klesnout o 25–30 %.

Geopolitika a suverenita

Podle Birola nejde jen o ekonomiku. Volba jaderného partnera je „jako manželství“ – rozvod je velmi obtížný. Rozhodující je dlouhodobá geopolitická spolehlivost.
Svět se stává nebezpečnějším místem a vlastní výroba elektřiny je otázkou suverenity. Německo bude potřebovat výrazně více elektřiny pro průmysl, dopravu i domácnosti. Obnovitelné zdroje jsou klíčové, ale samy o sobě nestačí.

Německá racionalita na zkoušce

Birol připomíná, že Německo – země Kanta a Leibnize – bylo vždy symbolem racionality. O to více ho překvapily dva „historické omyly“: závislost na jediném dodavateli plynu (Rusku) a odchod od jádra. Oba kroky podle něj podkopaly konkurenceschopnost i energetickou bezpečnost. Přiznání chyby ze strany kancléře považuje za první krok zpět k racionální energetické politice.

Co si z toho může odnést Česko

Pro Českou republiku je tento rozhovor potvrzením, že sázka na jádro není anachronismem, ale odpovědí na globální trendy. Zatímco Německo hledá cestu zpět k energetické stabilitě, Česko může těžit z dlouhodobé kontinuity, odborného know-how a jasné strategie.