Zeleným se v německé vládě moc nedaří. I jejich hvězdný ministr Robert Habeck to už vnímá.

Šéfredaktor deníku DIE WELT Ulf Poschard aktuálně komentoval vládní kompromis ohledně tzv. „Zákona o vytápění budov“. Jeho příspěvek nyní níže v překladu přinášíme.

Silně pozměněný „Zákon o vytápění budov“ je aktuálním propadákem pro kdysi tak zářící Zelené. Němci tuto stranu již prokoukli, její ješitnost, její radikalismus, ať už jde o klima nebo migraci. Chytřejší Zelení to už cítí. Něco jí ale brání nabrat správný směr.

Pro Zelené je to drtivá porážka. Další. „Zákon o vytápění budov“ byl zcela pozměněn a navrácen z oblasti ideologie zpět do oblasti proveditelnosti s poměrně velkou dávkou zdravého rozumu. Všechno, jen ne příležitost k oslavě pro stranu Zelených.

Ještě více hořká porážka je to ale pro agitátory z „mimopolitické“ sféry, kteří se pro vládní stranu stávají stále větší přítěží.

Titulky novinových článků, které chtějí Zelené přimět zabřednout hlouběji a hlouběji do aktivistického autoritářství klimatického náboženství, drzí aktivisté, jejichž pocit privilegovanosti čiší z každé selfie na Instagramu – a naposledy neoficiální kongres Strany zelených pořádaný EKD (němečtí evangelíci, pozn. redakce) , kteří se neprojevují nenávistnými projevy, na to jsou příliš chytří, kteří ale  chválí  pobuřující rétoriku proti té části republiky, o které se protestanti domnívají, že není tak pokroková, jak by měla být. Takže jako ona.

Stručně řečeno: Zelení mají problematické přátele. Rádi oslavují radikální a méně rozumné. Mimořádná stranická konference Zelených proto bude nyní velmi bouřlivá.

Do nebe volající idealismus, pokud jde o migraci, rovněž vzývaný na církevním kongresu EKD, již přinutil obyvatelstvo k protireakci – a mnohé do náruče AfD (radikální německá pravice, pozn. redakce). Ješitnost buržoazních elit, které si mohou dovolit svou nabubřelou morálku v gentrifikovaných čtvrtích pro bohaté ve vilách z počátku století (Gründerzeit), se stala příliš průhlednou. Tvrdohlavost mnoha buržoazních dětí v diskusních pořadech, prezentovaných bez jakékoli politické podstaty, dokázala dorazit i zbytek sympatií.

Olaf Scholz byl jako kancléř SPD natolik chytrý, že odmítl další pomoc v kampani pro Markuse Södera a Huberta Aiwangera: po tomto kompromisu při „Zákou o vytápění budov“ jsou vyhlídky na velké protestní shromáždění na mnichovské Theresienwiese spíše mizivé.

Na rozcestí

Zelení se však nyní musí buď smířit s realitou, nebo pokračovat cestou radikalismu – potom ovšem jako středně velká strana. Toto rozhodnutí je nyní pro ně extrémně aktuální.

Robert Habeck byl v úterý večer s přáteli na dánské ambasádě. Jeho komentáře, rozhovory, vystoupení a projevy působí tak, jako by pochopil, že takhle to dál nejde. Z mnoha koutů je slyšet, že on to tak vidí už dávno, ale strana, poslanecký klub, a ambiciózní ministryně zahraničí ho drží na krátkém vodítku (nebo si ho v případě jeho pochybností s přehledem povodí).

Vicekancléř si musí rozmyslet, kam chce se stranou směřovat. Pochopil: s negativními reakcemi v populaci nic nemůže nefungovat. Na to jsou však bavorští Zelení příliš omezeni. Požadují odvolání bavorského vicepremiéra Aiwangera. Uvidíme, jestli jim to pomůže v jejich preferencích.

Pokud levicově orientovaná členská základna strany Zelených odmítne evropský azylový kompromis, hrozí další vládní krize. Pak se ukáže, jak se bezohledně luxusní moralisté snaží protlačit Německo k tomu, aby bylo bráno jako měřítko všech věcí v Evropě. A jak jsou lhostejní k našim evropským partnerským zemím.

Nastane skutečný boj o pravé němectví. Což by je pak postavilo do těsného souboje s AfD – a to by bylo ve své surrealitě až neuvěřitelné.