Zestátnění firmy UNIPER dokazuje, že německé řešení energetické krize pomocí obnovitelných energií je politicko-ideologický nesmysl

Název firmy Uniper pochází z „Unique Performance“, což znamená: jedinečný výkon. Tato společnost je opravdu jedinečná. Musí být zachráněna miliardami z peněz daňových poplatníků. Chybné rozhodnutí, které k nutnosti této záchrany vedly, byly  totiž založeny na dřívější stigmatizaci tzv. „špatných“ zdrojů energie.

Podle DIE WELT je znárodnění největšího německého dovozce plynu Uniper opožděným důsledkem dvou chyb v energetické politice. První chyba byla již delší dobu diskutována a přiznána: Německo se nikdy nemělo stát tak závislým na ruských dodávkách energie.

Zvláště ne po anexi Krymu Putinovým režimem v roce 2014. Za toto rozhodnutí musí management Uniperu jako předního hráče na poli německo-ruských obchodních vztahů osobně nést odpovědnost.

(Kéž by byla tato skutečnost pro německé automobilky lekce pro jejich podnikání v Číně.) Poté, co nastalo dříve nemyslitelné a Rusko omezilo dodávky plynu na nulu, dostal se Uniper do beznadějné situace díky astronomickým nákladům na zajištění náhradních dodávek plynu, což vedlo k tomu, že ho musí daňový poplatník zachránit před bankrotem.

Znárodnění Uniperu však také odstraňuje pochyby o funkčnosti projektu tzv. „Energiewende“ (energetického přechodu). V roce 2014 začala skupina E.on vyčleňovat tzv. „špatné“ zdroje energie, tedy uhlí, plynu a uranu. Vše, co neznělo jako energetická revoluce, bylo vytlačeno na vedlejší kolej jménem Uniper a rozprodáno.

Naivní domněnka, že by zelená energie mohla stačit

Kapitálový trh jásal, podíl E.on rostl. Dokonce i obchodníci s cennými papíry věřili pohádce o všemocných ekoenergiích, které prý budou k dispozici, jakmile uhlí a jaderná energie přestanou „ucpávat“ elektrickou přenosovou soustavu. Uniper? Pryč s tím. Ve Finsku se našel kupec.

Skutečnost, že fosilního dinosaura Uniper dnes musí zachránit zelený ministr pro ochranu klimatu, dokazuje, že kolektivní přesvědčení, že se lze obejít bez fosilních paliv, muselo být založeno na falešných předpokladech.

Skutečnost? Loni bylo 84,5 procenta primární energetické potřeby Německa pokryto fosilními palivy. Každý rok potřebuje Německo kolem 12 000 petajoulů energie. Větrná energie dodala v loňském roce pouze 440. To bylo sotva 3,6 procenta. Solar přinesl ještě méně.

Rozšíření obnovitelných zdrojů je důležité, protože pomáhá každá maličkost. Ale mylná víra, že obnovitelné zdroje významně přispějí k řešení energetické krize, už nesmí být vodítkem pro politické kroky. Toto ponaučení bychom si měli vzít také z případu Uniper.