„Zvolená cesta je špatně“: Německá „Energiewende“ by do roku 2050 mohla stát až 5,5 bilionu €. Co s tím – a co to znamená pro Česko?

Pokračování současné německé energetické politiky by podle nové studie (Frontier Economics pro DIHK) zvedlo celkové náklady na energetiku do roku 2050 na 4,8–5,5 bilionu eur. Jen na dovozy energií by připadlo přes 1 bilion €. Průmyslová komora DIHK proto volá po obratu – méně dirigismu, více trhu a reformě emisního obchodování. Přehled hlavních čísel, návrhů i dopadů pro střední Evropu a Česko.

Hlavní zjištění studie

• Soukromé investice v energetice, průmyslu, budovách a dopravě by se v příští dekádě musely zvýšit z ~82 mld. € ročně na 113–316 mld. € (2035).
• Celkové náklady 2025–2049:4,8–5,5 bilionu € (výroba, sítě, provoz, dovozy energií).
  • Dovozy energií: 2,0–2,3 bilionu €
  • Sítě (investice + provoz): ~1,2 bilionu €
  • Investice do výroby: 1,1–1,5 bilionu €
  • Provoz zdrojů: ~0,5 bilionu €
• Dnešní výdaje na energii (~120 mld. €/rok) by při „nezměněném“ kurzu dělaly za 25 let ~3 biliony €. Transformační přístup je tedy o desítky procent dražší.

DIHK prezident Peter Adrian varuje: bez změny kurzu hrozí odliv výroby, ztráta pracovních míst a eroze podpory pro samotnou transformaci. Podle DIHK jde z velké části o „substituční investice“ – tedy výměnu systému za systém, bez přímého výnosu pro firmy i domácnosti.

Proč DIHK říká, že „zvolená cesta je špatně“

• Přílišný dirigismus: detailní regulace, normy a termíny tlačí náklady vzhůru a vytvářejí alokační chyby.
• Transformační stres: „nerealistické požadavky“ mohou spustit drahé slepé uličky.
• Reálné chování firem: energeticky náročné podniky přesouvají výrobu do zahraničí.

Podporu této kritice přidává i odborový svaz IG BCE: současné nastavení EU ETS podle něj „ničí průmysl“.

Co DIHK navrhuje

1. Reforma emisního obchodování (EU ETS)
   • Ustoupit od „lineárního“ snižování povolenek fixním tempem.
   • Zacílit dynamicky: přizpůsobovat trajektorii mezinárodní referenční skupině (např. G20), aby se předešlo národním osamoceným krokům.
2. Více trhu, méně mikromanagementu
   • Omezit „po položkách“ přikazovaná řešení, dát prostor technologické neutralitě a soutěži.
3. Úprava časování cílů
   • Odklad klimatické neutrality z r. 2045 např. na 2047 by dle studie ušetřil 80–220 mld. €.
   • Celkové úspory díky pragmatičtějšímu mixu (ETS + technologie + mezinárodní koordinace): 530–910 mld. € do 2050.
   • Při hlubší mezinárodní spolupráci by se potenciální úspory mohly přehoupnout přes 1 bilion €.

Limity a politika: i „optimalizovaná“ transformace bude stát biliony

Podle DIE WELT Nová ministryně hospodářství Katherina Reiche (CDU) avizuje „realitní check“ energetiky a tlak na efektivitu. I podle Frontier Economics však ani lepší řízení nesrazí účet pod ~4 biliony €. Německo má navíc přírodní a geografické nevýhody (mírný vítr na pevnině, omezený prostor, nutnost dovozů).

Český přesah: pět praktických dopadů

1. Ceny a konkurenceschopnost
   Německo je hlavní exportní trh pro ČR. Dražší energie/odliv výroby v SRN se promítá do řetězců českého průmyslu (automotive, chemie, strojírenství).
2. ETS a „level playing field“
   Pokud se posílí mezinárodní koordinace ETS, Česko jako proexportní ekonomika získá stabilnější podmínky. Samostatné „přepalování“ ambicí v EU by nás bolestivěji zasáhlo.
3. Technologická neutralita = prostor pro jádro
   Tržnější přístup nahrává jaderné energii jako bezuhlíkovému základnímu zdroji, což je pro ČR klíčové. Pomoci může i flexibilní plyn a akumulace.
4. Investiční realismus
   Studie ukazuje rozsah substitučních investic. Pro českou debatu to znamená: nečekat výnosy všude, ale nastavovat prioritizaci a fáze (nejdřív přenosové sítě, flexibilita, řízení poptávky, až poté „nice to have“).
5. Sociální licence
   Bez čitelného účtu a férových kompenzací podpora veřejnosti rychle eroduje – v Německu už je to vidět. Česká vláda by měla srozumitelně ukazovat náklady i úspory po krocích.