Téměř polovina Němců již nechce podporovat Ukrajinu. Německý novinář viní své spoluobčany z provincionalismu

Podle nového průzkumu si téměř polovina Němců přeje, aby příští spolková vláda zastavila veškerou pomoc Ukrajině – žádné zbraně, žádné peníze. Tento výsledek je rovněž selháním končícího kancléře Olafa Scholze.

Žádné střely Taurus, ale také žádné systémy protivzdušné obrany, žádná munice, dokonce ani finanční pomoc. Tři roky po začátku ruské invaze si podle reprezentativního průzkumu Insa zadaného zpravodajským portálem „t-online“ 46 procent Němců přeje, aby příští spolková vláda přestala podporovat Ukrajinu. Nula zbraní, nula eur.

Jinými slovy: v této obzvláště zoufalé fázi svého boje o přežití, v níž možná USA jako nejdůležitější spojenec Ukrajiny omezí svou podporu, chce Ukrajince nechat na holičkách téměř každý druhý Němec. Tento názor je rozšířený zejména u mladších respondentů ve věku 18 až 29 let – s 57 procenty zde najde dokonce většinu. Z dotázaných starších 70 let však chce pomoc ukončit pouze 28 procent.

Tato čísla odhalují šokující nedostatek ve dvou kategoriích, kterými jsou empatie a politická prozíravost. Německý novinář z DIE WELT se domnívá, že se jedná o provincionalismus, který jako by patřil do jiné doby.

Bez zbraňových systémů, jakými jsou tanky Leopard, bez Patriotů, Iris-T a spol. by bylo ještě více Ukrajinců bezbranných proti smrtícím útokům na frontě a bombovému teroru ve městech. Každý, kdo obhajuje úplné zastavení veškeré pomoci, nemohl nikdy vidět vlhké sklepy, v nichž se civilisté schovávají před ruskými bombami, ani nad nimi vertikálně rozříznuté obývací pokoje, na jejichž policích se ve větru stále třepotají stránky knih.

Kdo nyní, v souvislosti s válkou a geopolitikou používá morální argumenty, je rychle podezřelý z toho, že je naivní. Ale z politické perspektivy viděno platí pravda, že je nemožné se izolovat od vývoje ve světě.

Pokud obětujeme Ukrajince moskevské klice v Kremlu, urychlíme sestupnou spirálu, která by měla velmi konkrétní důsledky v podobě uprchlických vln, masivní ztráty důvěryhodnosti, potřeby přezbrojení, povzbuzení dalších agresivních režimů, aby také posouvaly hranice silou.

Ironií přitom je, že vše toto Němci vědí. Analytici na Mnichovské bezpečnostní konferenci nedávno dospěli k závěru, že mnoho lidí v zemi si je dobře vědomo důsledků ruského vítězství. A přesto je míra přijetí pomoci Ukrajině nízká. Považují to za známku „německé disonance“: ačkoli si lidé uvědomili, jak daleko mohou klesnout, brání se odpovídajícím reakcím.

Zdá se, že Putinova kalkulace funguje. Bude-li to nutné, bude schopen přinášet krvavou daň – včetně vlastních občanů – déle než jeho menší sousední země, a to minimálně do té doby než Západ, který on vnímá jako slabý, neztratí zájem a zbytky sil. Bude-li tento vývoj pokračovat, bude se stále více naplňovat temná předtucha, že s drzostí a naprostým nezájmem o lidské utrpení se dá hodně získat, alespoň v této fázi rozpadajícího se poválečného uspořádání. I kvůli německému pocitu malosti.

Důvodů pro to bude pravděpodobně mnoho, včetně cynismu tváří v tvář západním dvojím standardům, které byly až příliš často akceptovány, což vyvrcholilo invazí do Iráku, která porušila mezinárodní právo. Vyhýbání se zprávám po letech překrývajících se krizí a s tím možná i určité emocionální odpojení. Ritualizované váhání v dodávkách zbraní, které zpomalilo ukrajinský obranný boj, a tak přiživovalo dojem, že snahy pomáhat byly a jsou stejně zbytečné.

To druhé je nejen jeho, ale především jeho selháním, tedy odcházejícího kancléře Olafa Scholze – kterému je ale nutno přiznat, že se musel vypořádat se společností, která je do značné míry zranitelná vydíráním ze strachu a nezná rusko-ukrajinské dějiny a v níž to má kremelská propaganda ještě jednodušší než jinde. Možná se s tím budoucí kancléř Friedrich Merz dokáže vypořádat lépe. Ale aby už možná nebylo pozdě.