Německé větrníky končí v Česku jako odpad. Ukazuje to temnou stránku zelené energetiky

Německé větrníky končí podle deníku DIE WELT v Česku jako nelegální odpad. Případ 700 tun odpadu ukazuje, že recyklace větrníků nemá řešení. Nebezpečný trend ohrožuje region i průmysl.

Německá energetická transformace („Energiewende“) je dlouhodobě prezentována jako triumf zelené politiky. Za lesem stovek tisíc tun materiálu, který tvoří větrníky, se však skrývá problém, o němž se donedávna téměř nemluvilo: co dělat, když větrné elektrárny doslouží?

Nejnovější případ ukazuje, že odpověď se stále hledá – a že se část odpadu jednoduše přesouvá přes hranice, včetně Česka.

Případ Roth International: 700 tun odpadu v ČR

Německé úřady vyšetřují podnikatele Michaela Rotha, který měl nejméně ve 21 případech ilegálně převézt odpady do zahraničí.
Podle prokuratury má jít o zhruba 700 tun materiálu, který skončil na nelegálních skládkách v českém Bruntále, odkud na problém upozornila tamní radnice.

Starostka Barbara Sisková dokonce fyzicky zabránila dalšímu vjezdu kamionů a podala trestní oznámení.

Odpad tvořily směsi:

• skleněných vláken z listů turbín,
• pryže,
• kovů,
• plastů,
• elektroschrotu,
• dokonce i částí letadel.

Celá kauza ukazuje, jak snadno mohou zbytky moderních technologií překročit hranice a stát se problémem sousedních států.

Větrné elektrárny mají krátký život. Co pak?

Větrníky běžně vydrží jen kolem 20–21 let. Poté je nutné je rozebrat – a to je problém.

Jen v Německu je více než 30 000 větrných elektráren.

Z toho je 10 000 starších než 20 let – tedy před koncem životnosti.
To znamená, že jen v blízké budoucnosti bude třeba rozebrat tisíce zařízení.

Německé ministerstvo životního prostředí odhaduje, že do roku 2040 se nahromadí:

• 589 000 t kompozitů (CFK)
• 835 000 t oceli
• 5,5 milionu t betonu

Recyklace přitom prakticky neexistuje.
Odhadované náklady na likvidaci jedné turbíny dosahují 160 000–300 000 EUR, v některých případech až půl milionu.

Proč je problém největší u rotorů

Listy větrníků jsou z kompozitních vláken GFK/CFK, což je technický materiál, který je:

• velmi lehký a pevný,
• extrémně odolný,
• skoro nerecyklovatelný.

Prakticky to znamená, že listy se nedají efektivně rozebrat ani spálit.
Často končí:
✅ rozřezané na kusy
❌ uložené na skládce
❌ nebo nelegálně odvezené jinam

To je přesně to, co se stalo v Česku.

Velký byznys, malá kontrola

Rothova firma Roth International si díky poptávce po likvidaci větrníků vybudovala milionový byznys a ještě v roce 2022 měla obrat 19 milionů EUR.
Přestože byla dokonce subvencována penězi bavorského státu, skončila v insolvenci a její představitelé ve vazbě.

Ukazuje to, že stát ani odvětví nemá efektivní kontrolní mechanismy.
Německý svaz větrné energie připouští, že neexistují závazné standardy likvidace.

Český přesah: Odpad přes hranice

Česko se tak stává levným řešením německého problému.

Navíc se ukazuje, že problém není pouze technický, ale také politický. Pokud bude Německo pokračovat v masivním rozšiřování větrných parků, lze očekávat dramatický nárůst odpadu již během několika málo let. Zkušenost s kauzou Roth International navíc naznačuje, že současná pravidla a kontroly nedokážou zabránit zneužívání systému a že ekonomický zájem může snadno převládnout nad ekologickými závazky. Pro Českou republiku to představuje riziko dvojího typu – hrozí, že se stane cílem dalších ilegálních dovozů, a zároveň bude vystavena tlakům na vybudování vlastních, nákladných recyklačních kapacit. Pokud Evropská unie nenastaví jasná pravidla a nepodpoří společná řešení, může se problém v následujících letech dramaticky vyhrotit.
Případ z Bruntálu ukazuje, že byly odhaleny rostoucí nelegální skládky, a až jejich objem začal být nápadný, vyšlo najevo, že pocházejí z Německa.

ČR se tak ocitá v roli:

• odpadní destinační země EU,
• místa s levnou pracovní silou,
• méně přísnou a méně kapacitní kontrolou.

Stejně jako dříve textil, plasty nebo autovraky, nyní hrozí, že se větrníkový odpad stane dalším exportním „hitem“.

Společný evropský problém

Kauza ukazuje dvě věci:

1. Zelená transformace generuje obrovské množství odpadu, který neumíme efektivně likvidovat.
2. EU nemá jednotný, funkční systém pro zacházení s technologickými odpady.

To je další důkaz, že dekarbonizace bez cirkulární strategie pouze vytváří nové environmentální problémy.