Putin ocenil německého dirigenta za „přátelství národů“ 2025. Připomíná to případ Nohavici – hrdina, nebo zrádce?

Moskva / Berlín / Ostrava 2025 – V Moskvě to znovu znělo slavnostně. Zpěv hymny, červený koberec, přítomnost kamer a potlesk v sále. Ruský prezident Vladimir Putin osobně udělil řád přátelství známému německému pianistovi a dirigentovi Justusu Frantzovi. Stalo se tak u příležitosti Dne národní jednoty, svátku, který má v Rusku symbolizovat sílu a soudržnost národa.

Podle Putina oceněný „už desítky let přispívá k přátelství mezi národy Ruska a Německa a k obohacení obou kultur“.
Frantz (81) při převzetí řádu děkoval v ruštině. „Je to pro mě obrovská čest, že zde mohu být a že dostávám tak významné ocenění. Celý život jsem chtěl hrát ruskou hudbu a pracovat pro vaši kulturu,“ řekl.

Hudebník zmínil jména Petra Iljiče Čajkovského a Sergeje Rachmaninova, jejichž tvorbu označil za „duši ruské hudby“. Pro mnohé to znělo jako romantické gesto. Pro jiné – jako politická loajalita v přestrojení za umění.

Hudba v časech války

Podle DIE WELT Justus Frantz, jeden z nejvýraznějších představitelů německé klasické scény, byl v minulosti oslavován jako zakladatel festivalu „Schleswig-Holstein Musik Festival“ a dirigent Hamburského symfonického orchestru.
V posledních letech se však dostal do centra kontroverzí.

Frantz se nikdy netajil svým obdivem k Rusku – a dokonce obhajoval anexi Krymu v roce 2014. Po začátku války na Ukrajině v únoru 2022 se stal pro část německé veřejnosti symbolem umělce, který ignoruje realitu a zneužívá své postavení pro osobní slávu. Přesto navzdory sankcím znovu odcestoval do Moskvy, aby si ocenění osobně převzal z rukou Vladimira Putina.

Jeho krok vyvolal v Německu i Evropě ostré reakce. Kritici ho označují za „propagandistického nástroje“, který svou přítomností pomáhá Kremlu vytvářet iluzi mezinárodní kulturní podpory. Frantz se ale brání: „Nezajímá mě politika, zajímá mě hudba.“

déjà vu: Jaromír Nohavica a Puškinova medaile

Podobnou vlnu emocí zažil před několika lety i Jaromír Nohavica. Český písničkář v roce 2018 převzal Puškinovu medaili osobně od Vladimira Putina – za „rozvoj kulturních vztahů“.

Tehdy mu ruce tiskl tentýž člověk, který dnes uděluje řád Justusu Frantzovi.

Po vypuknutí války na Ukrajině v roce 2022 byla Nohavicova cena znovu otevřena jako symbolické dilema: měl ji vrátit, nebo ne?
Část české veřejnosti ho bránila – argumentovala tím, že „umění stojí nad politikou“. Jiní ho tvrdě kritizovali: tvrdili, že převzetím medaile od diktátora se Nohavica morálně zapsal na špatnou stranu dějin.

Stejný rozpor teď zažívá Německo. Jen v jiné tónině.

Otázka, která se vrací

Příběhy Frantze i Nohavici spojuje jedno: umění v čase války přestává být neutrální.
Každé gesto, každá medaile, každý koncert se mění ve zprávu o hodnotách.
Oba umělci jsou staré školy – vyrostli v době, kdy kulturní výměna byla symbolem míru. Dnes však žijí v éře, kdy hranice mezi hudbou a propagandou mizí rychleji než kdy dřív.

Otázkou tedy zůstává: je možné přijmout vyznamenání od režimu, který bombarduje sousední zemi – a tvrdit přitom, že jde „jen o hudbu“?
A kde leží ta tenká čára mezi osobním uznáním a veřejným selháním?

---

Citát týdne:

„Celý život jsem chtěl hrát ruskou hudbu a pracovat pro vaši kulturu.“
— Justus Frantz při převzetí řádu přátelství od Vladimira Putina

---